• COVID ZMĚNIL INSEMINACI

    Rozhovor s Terezou Frolo.

    Ing. Tereza Frolo

    • Specialistka na reprodukci koní.
    • Ke studiu koňské reprodukce jí přivedly problémy s její vlastní klisnou.
    • Od roku 2011 se pravidelně vydává do zahraničí k odborníkům v tomto oboru.
    • V roce 2017 ukončila studium oboru Reprodukční biologie na ČZU a začala se věnovat tomuto oboru v praxi.
    • Jejím cílem je spokojená březí klisna a spokojený majitel.

    Jak dlouho se věnujete reprodukci koní?

    K oboru mě přivedlo snažení se o vlastní hříbě mojí klisny arabského plnokrevníka, se kterou jsem běhala vytrvalost. Po ukončení kariéry jsem od ní chtěla hříbě. Jenže kobyla nechtěla zabřeznout: připouštěla se u hřebce, inseminovala doma, vezla se do reprodukčního centra, vše bezvýsledně. Tudíž jsem byla nucena se o problematiku reprodukce více zajímat. V roce 2011 jsem podnikla první výjezd do Belgie na ranč s drahými americkými koňmi, kde jsem měla možnost jako vet-asistent nahlédnout pod pokličku pokročilému repro managementu a embryotransferu. Po gymnáziu jsem si zvolila pro magisterské studium obor Reprodukční biotechnologie na České zemědělské univerzitě v Praze a zůstávala v kontaktu se západními mentory. A krátce po státnicích jsem vyrazila, tentokrát do Holandska, procvičit kromě teorie i praxi. Reprodukcí koní se profesně věnuji od roku 2017.

    Na co přesně se zaměřujete ve své praxi?

    Uplatňuji celostní přístup ke klisnám i reprodukci. Základem je dobrý management klisen, dobré načasování a sonografická diagnostika. K tomu používám moderní přístroj MyLab One Vet. Mám s ním skvělé zkušenosti z praxí na klinice v Holandsku a mám ho „nakoukaný“. Dobrá sono-diagnostika plus načasování inseminace/připouštění je alfou a omegou úspěchu. Případně je potřeba odhalit příčinu neplodnosti a tu odstranit. Hlídám si i kvalitu spermatu, celkově je potřeba komplexní přístup, nic nepodcenit. Mnohdy je reprodukce o hledání cesty, jak by to šlo.

    Vnímáte za ty roky posun v přístupu majitelů k reprodukci koní?

    Změna je zatím v mých očích pomalá, ale věřím, že jsme na dobré cestě. Obecné povědomí o možnostech biotechnologií, např. i embryotransferu, je u nás v republice nízké. V posledních letech i díky internetu a sociálním sítím povědomí trochu roste, ale stále jsme ve srovnání se západními zeměmi na začátku cesty. Z toho plyne i menší zájem majitelů koní o tyto reprodukční techniky. Ale najdou se zde i majitelé, kteří se v možnostech reprodukčních biotechnologií velmi dobře orientují. Je to individuální.

    Čemu to přisuzujete?

    Velkou roli v tom hrají finance. U nás se zatím na reprodukci nevydává obecně tolik peněz jako v Německu nebo Holandsku. Zjednodušeně řečeno zatím prostě nejsme natolik bohatí a čeští kupci nejsou ochotni platit za hříbata či koně takové částky, aby to chovatelům stálo za ještě větší finanční náklady u již tak nejistého chovu. V tomto se trend mírně zlepšuje, tak snad se jednou posuneme ještě blíže zahraniční úrovni.

    Myslíte, že přibývá klisen s reprodukčními problémy, nebo je stav víceméně setrvalý?

    Myslím, že procento klisen s reprodukčními problémy v populaci je víceméně stejné. Je to dáno i tím, že většina majitelů koní se ke svým koním chová velmi dobře, dopřává jim kvalitní způsob života. Koně pak, na rozdíl od nás lidí, psů a koček, výrazně netrpí snižující se plodností.

    S jakými reprodukčními problémy se nejčastěji potýkáte?

    Tuto otázku lze rozdělit na tři skupiny. Vídám patologie na úrovni buněk, kdy vidím horší kvalitu folikulů (hemorhagické, anovulační…), zjednodušeně tedy špatná kvalita vajíček nebo poruchy ovulace. Dále mohou problémy souviset s dělohou – bakteriální kontaminace, reakce na ředidla spermatu, zánětlivé stavy po připouštění apod. Poslední, nejčastější skupinou, jsou problémy po zabřeznutí – raná vstřebání. To bývá spojeno s nízkou hladinou progesteronu, tedy špatnou funkcí žlutého tělíska nebo předem neodhalenou bakteriální kontaminací dělohy.

    Setkáváte se s případy, že klisna je z veterinárního hlediska naprosto zdravá, vše skvěle funguje ale zabřeznout se nedaří. Kde může být problém? Případně jak se řeší?

    Ano, bohužel setkávám. Člověk nevidí žádný problém, klisna je navenek i uvnitř v pořádku, netvoří žádné náplně, kultivace negativní, má pěkné folikuly, hlídáte kvalitu semene, inseminuje se hodinu po ovulaci, vše probíhá hladce a klisna nebřezne. Když je druhý či třetí pokus stejně bezvýsledný, je to noční můra. V takových případech je možná inkompatibilita klisny s hřebcem, takže doporučujeme výměnu hřebce. Někdy pomůže změna managementu klisny, někdy zabřezne po přirozeném připouštění…je tam mnoho věcí mezi nebem a zemí a často se u takových případů nepodaří objasnit důvod. I psychika klisen, zvláště těch citlivých, může sehrát velkou roli.

    Z Vašeho pohledu, s měnícími se možnostmi výběru hřebců k připouštění a způsobů inseminace, zabývají se majitelé více výběrem vhodného hřebce pro svou klisnu?

    Jak kdo. Stále existuje skupina chovatelů, která více hledí na to kolik a kde hřebec stojí než na to, jestli je pro klisnu vhodným partnerem. Většina klientů, kteří to myslí vážně, záleží jim na dobrém výsledku a chtějí dobře menežovaný proces připouštění, má však chovatelskou vizi a jasný cíl. Takoví vybírají pro své klisny to nejlepší. Inseminuje se drahými hřebci ze zahraničí, i ze zámoří.

    Inseminujete čerstvým, chlazeným i mraženým spermatem. Jsou mezi nimi rozdíly?

    Čerstvé sperma je neupravený ejakulát, který je použit k inseminaci klisny bezprostředně po odběru. Chlazené sperma je upravené ředidlem a z jednoho odběru lze vyrobit inseminační dávky pro několik klisen. Běžně se jeden den odebere a zpracuje, odešle v chladícím boxu a druhý den inseminuje. V klisně pak vydrží oplození schopné průměrně ještě další dva dny. Kvalitní dávka se často hýbe ještě 6 dní po odběru (při skladování v lednici), ale takové sperma již samozřejmě není určené k inseminaci. Mražené sperma je po odběru a úpravě naředěno a ošetřeno kryoprezervanty, postupným ochlazováním zmraženo až na -196°C, a uchováváno v tekutém dusíku. S nadsázkou lze říci, že v dusíku vydrží „na věky“. K užití je nejproblematičtější, životnost v klisně je krátká, 6-12 hodin, a tak je nejlépe ho použít přímo v reprocentru, kde se nejsnáze zajistí jeho aplikace v souladu s ovulací u klisny.

    S čím nejraději pracujete? Je míra zabřeznutí srovnatelná?

    Dříve jsem neměla zázemí domácí stáje, a tak jsem nejraději pracovala v terénu s chlazeným spermatem. S pandemií coronaviru se objevilo více problémů s logistikou přepravy chlazených dávek. Lidé si pro něj například nemohli přes hranice sami. Kurýři občas něco ztratili i v dobách před pandemií… Tyto potíže nejsou v mé moci ovlivnit a jsou vždy stresujícím faktorem. Čekání na dávku chlazeného spermatu může být nekonečné a zpoždění může znamenat neúspěch inseminace, ztrátu cyklu, a hlavně zbytečné náklady. Takže v poslední době se přikláním k užití mraženého spermatu. Když si klisny v zázemí domácí stáje ohlídám a inseminuji ve správnou chvíli, někdy třeba i uprostřed noci, tak výsledky jsou srovnatelné s inseminací chlazeným spermatem. Neřešíme, zda je svátek nebo neděle, nebo že si klisna s ovulací pospíšila, sáhnu pro dávku do kontejneru tehdy, kdy je třeba.  Navíc nabídka mraženého sperma je opravdu nepřeberná.

    FOTOGALERIE:

    Foto: archiv Terezy Frolo.

    360x360 AD
    Back to top