Focení koní je pěkná výzva – koně jsou rychlí, citliví, a někdy tvrdohlaví modelové. Tady je pár tipů, jak vyfotit koně nebo hříbě ve výběhu, akční moment na závodech nebo portrét milovaného koně.
Jak zachytit duši koně
Focení koní není jen o technice a správném nastavení závěrky fotoaparátu. Je to o tichém porozumění mezi člověkem a zvířetem, o zachycení momentu, kdy se kůň otočí k objektivu s ušima nastraženýma vpřed. Moment, kdy se v jeho hlubokých očích zrcadlí nezkrotná svoboda a zároveň důvěra v člověka. A vrcholem focení koní je zachycení pohybu! Není to jen krok či cval. Pohybem může být otočení hlavy. Pohyb je svoboda, síla a ladnost! Pohyb dodá fotce krásu.
Tisícina vteřiny
Koně jsou zrozeni pro pohyb! Cválající koně, ať na pastvině nebo na dostihovém oválu, jsou rychlí. A právě tehdy potřebujete rychlou závěrku – alespoň 1/1000 sekundy, ale rychlejší je lepší. Foťák potom dokáže zmrazit prchavý okamžik pohybu. Při focení pohybujícího se stáda nebo jednoho koně by fotograf neměl stát přímo před nimi ve směru pohybu, ale lehce z boku, tak vznikají pěkné fotky. V jezdecké aréně nebo při show jsou často efektní fotky z čelního pohledu mnohdy focené z podhledu. U pohybu sledujte krok – nejlépe vypadají fotky vznosné fáze – např. u cvalu – když jsou všechny nohy ve vzduchu. Ani focení portrétů není úplně jednoduchou záležitostí. Při focení portrétů sice postačí nastavit rychlost závěrky obvykle na 1/250–1/500 s, ale i tak se kůň může kdykoliv pohnout. A proto používejte kontinuální ostření (AF-C/AI Servo).
Každý záběr je jiný
Představte si černého hřebce. Jeho srst se leskne jako vyleštěný obsidián. Stojí v louce, za ním modrý obzor, z pozadí na něj dopadá měkké světlo podvečerního slunce. Každý pod kůží vyrýsovaný sval je napjatý, hlavu má hrdě vztyčenou, nozdry otevřené, bystré oko sleduje obzor. V ten okamžik máte v hledáčku sochu – živou, dýchající, připravenou k trysku! Pohyb závěrky zachytí nejen tvar, ale i napnutí a sílu svalů. Aby takový záběr vznikl, potřebujete klid, pevnou ruku a závěrku připravenou reagovat rychle. Foťák musí ostřit rychle, snímat v dávkách, nenechat si utéct ani zlomek vteřiny.
A co malý bílý shetland? To je úplně jiný obraz. Chcete zachytit roztomilost – upoutá bohatá střapatá hříva a kštice, tmavé šibalské oči, možná boubelaté bříško na kratičkých nožkách. Tahle miniatura koně si zaslouží výjimečný portrét, který podtrhne něžnost. Počkejte si chvilku, než se uvolní, skloní hlavu k pampelišce či se začne drbat. Ideální je fotit na výšku, z podhledu, aby vynikl roztomilý tvar těla. Dejte velký pozor na pozadí – nic nesmí rušit ten pohádkový výjev.
Zlatá hodinka je ta pravá chvíle
Klíčem ke skvělé fotce je světlo. Vyhýbejte se polednímu slunci, to dělá ostré stíny, přepaluje barvy a koně jsou v poledním slunci unavení. Počkejte. Zlatá hodinka je čas, kdy je slunce nízko nad obzorem, tedy před západem nebo východem slunce. Když je slunce nízko nad horizontem, stíny se prodlužují a barvy zteplají, měkké světlo dá vyniknout svalům. Koňská srst začne zářit, vraník bude černý a lesklý, bělouši získají zlaté odlesky a odstíny ryzé barvy se rozhoří jako plameny! V ten čas je ideální přepnout na manuální režim a citlivě vyvažovat clonu a čas expozice.
Fotograf koní není lovec
Ale není to jen o technice. Je to o náladě. Kůň musí být uvolněný, přirozený. Fotograf není lovec – je pozorovatel. Čeká. Sleduje. Někdy pomůže tiché písknutí nebo zacinkání klíči – aby zvíře zbystřilo a obrátilo uši kupředu. Jindy je třeba nechat koně být, splynout s krajinou a stát se součástí jeho světa. Nejkrásnější fotky často vzniknou ve chvílích nečekaných – když hříbě olizuje mámin čumák, když si kůň hraje s větví, nebo když dva hřebci bok po boku míří za horizontem.
Kompozice má pravidla
A co kompozice? Pravidla samozřejmě existují – třetiny, diagonály, linie, zlatý řez, první plán… Pravidel a doporučení je nespočet. Ale v koňské fotografii často vítězí intuice. Srdce koňaře fotografa pozná, kdy je snímek silný.
Foťte koně raději z úrovně očí nebo lehce zespodu – kůň pak vypadá majestátněji. Dávejte si pozor na pozadí – žádné sloupy „trčící z hlavy“, rušivé ploty, silnice nebo auta fotku nezlepší. Důležité je „neřezat“ špičky uší, koně by měli mít kopyta a nad hlavou trochu prostoru. Ale jiné nedokonalosti mnohdy dodají fotce šmrnc! Lehce rozmazaný pohyb přidá dynamiku, nečekané světlo vytvoří atmosféru a kapka bláta na čele poníka vykouzlí úsměv na tváři – protože takoví jsou koně.
Pomoc k nezaplacení
Pokud máte možnost, vezměte si s sebou na pomoc asistenta. Někoho, kdo koně pobídne ke klusu, postaví ho správně, natočí, otře vlhčeným ubrouskem nozdry, sundá zapomenutou slámu z hřívy, a hlavně upoutá jeho pozornost zašustěním pytlíku nebo zvukem řehtání z mobilu. Můžete se pak soustředit jen a jen na snímek. A nezapomeňte – nejlepší fotografie vznikají často mimo plán. Když kůň uteče z kompozice jen aby se vrátil zpět – krásnější, svobodnější, živější!
Ať už stojíš u výběhu s foťákem v ruce, nebo čekáš v klidu v trávě s mobilním telefonem, jedno je jisté: pokud v sobě máš trochu poezie, kůň ti ji vrátí v každém pohledu. Je to tvor s duší, a vy máte jedinečnou příležitost ji zachytit. Ne jako obraz – ale příběh, ne jako tvar – ale emoci, ne jako koně – ale jeho svět!
Foto: archiv společnosti Equiservis, spol. s r.o.
