Kdysi se travnaté pláně Severní Ameriky vlnily jen pod nohama bizonů a bosých nohou Indiánů. Pak španělští dobyvatelé přivedli do Nového světa koně, všechno se změnilo!
Fascinace koněm
Indiánské kmeny, zpočátku fascinované neznámým tvorem, koně přijali s neuvěřitelnou přirozeností – jako by do jejich života patřil odjakživa. Kůň dal prérijním Indiánům křídla. Kmeny Lakotů, Komančů nebo Čejenů se staly bravurními jezdci, kteří se dokázali pohybovat s neuvěřitelnou lehkostí napříč rozlehlými pláněmi. Lov bizonů, který dříve vyžadoval trpělivé plížení, se proměnil v bleskový útok na hřbetě koně. Přesuny celých kmenů se zrychlily a rozšířila se jejich území. Kůň byl také mocnou zbraní – v boji dával výhodu rychlosti a síly. Byl i psychologickou zbraní! Válečníci na koních byli těžko polapitelní a stále v pohybu. Kmen s mnoha koňmi byl bohatý! Indiánské kmeny si koně nejen cenily, ale i navzájem kradly – nájezdy na stáda byly běžnou součástí života Indiánů. U koně šlo ale o víc než o užitek – stal se partnerem, symbolem. Kmen, který ztratil koně, jako by přišel o identitu.
Dar od Velkého Ducha
Pro prérijní indiánské kmeny byl kůň víc než jen zvíře usnadňující lov a boj – byl to dar od Velkého Ducha, totemové zvíře síly, symbol svobody a odvahy. Když se koně dostali po roce 1500 na území Severní Ameriky, změnil se život mnoha kmenů od základů. Zvláště pro Lakoty, Čejeny nebo Komanče se stal kůň symbolem válečníka, lovce a spojence v duchovním světě.
Indiáni své koně často malovali a zdobili – barvami na srsti vyjadřovali modlitby, úspěchy v bitvách nebo ochranné vzory. Peří, korálky nebo malby měly posílit magickou sílu koní. Koně byli uctíváni při obřadech, dostávali jména a někteří věřili, že mají duši stejně jako člověk. Při smrti výjimečného koně se konal obřad – zvíře bylo pohřbeno nebo ponecháno na posvátném místě, někdy i se symbolickými dary.
Appaloosa – indiánský kůň
Indiáni, ač vynikající jezdci, byli špatní chovatelé koní. Cílený chov se neprováděl tak jako v Evropě, u kmenů Lakotů, Čejenů a Komančů hrál hlavní roli počet koní a na jejich kvalitu se tolik nehledělo. Avšak i zde je jedna výjimka. Plemeno appaloosa je velmi úzce spojeno s indiánským kmenem Nez Perce z oblasti dnešního Idaha, Oregonu a Washingtonu v USA. Právě Nez Perceové jsou považováni za první domorodý kmen v Severní Americe, který se systematicky věnoval cílenému šlechtění koní – a z tohoto chovu vzešlo právě plemeno appaloosa.
Kořeny chovu appaloosy sahají do 18. století, kdy Nez Perceové začali velmi uvážlivě vybírat „španělské“ a jiné koně k dalšímu chovu. Cíleně vybírali ty jedince, kteří byli rychlí, vytrvalí, odvážní a učenliví. Klisny, které neodpovídaly jejich požadavkům, často vylučovali z chovu. Kůň měl být nejen spolehlivý pro lov a válku, ale i krásný a výrazný. Zbarvení Appaloosy je skutečně jedinečné – nejčastěji mají výrazné skvrny na hřbetě, zadní části těla nebo po celém těle, a často mají bílé bělmo, pruhované kopyto a mramorovanou kůži, vyznačují se řídkým ocasem a hřívou, což bylo praktické při pohybu v prérii. Jméno „Appaloosa“ vzniklo zkomolením názvu Palouse River, oblasti, kde kmen Nez Perce žil – původně se jim říkalo „A Palouse horse“. V průběhu času se z toho stalo jednoduše appaloosa.
Legenda Lakotů o černém koni a nebi
Jedna z nejznámějších indiánských legend pochází od kmene Lakotů a vypráví o mladém válečníkovi jménem Tatanka Ska – Bílý Bizon. Jako každý mladý muž hledal vizi, která by předurčila jeho životní směr. Odešel do hor, postil se a modlil, až k němu ve snu přišel černý kůň s očima jako hvězdy. Kůň mu řekl, že je poslem Velkého Ducha a že ho dovede tam, kde začíná obloha. Společně letěli nad prérií, přes hory i řeky, až k bráně mezi světy. Tam mu kůň ukázal, že vše na zemi – člověk, bizon i vítr – má své místo a smysl. Když se Tatanka Ska vrátil, byl jiný. Jeho slova měla sílu, jeho činy byly moudré. Říkalo se, že od té doby rozumí řeči zvířat a ví, co přinese zítřek. A černý kůň? Ten se objevoval pokaždé, když byl kmen v nebezpečí – jako duch, který je vede k bezpečí. Dnes říkají Lakotové, že kdo ve snu spatří černého koně, má v sobě sílu změnit běh událostí – a že kůň stále běží po nebeské pláni, nese modlitby a vrací je zpět jako vítr do trav.
Foto: archiv společnosti Equiservis, spol. s r.o.
