Chtěli byste porozumět řeči všech zvířat, tedy i koní, stejně jako to chtěl král v pohádce o Zlatovlásce? Nemusíte jíst kouzelného úhoře, stačí se pořádně dívat.
Králi ani výjimečná schopnost porozumět zvířecí řeči nepomohla a špatně to s ním dopadlo. Jezdcům a lidem kolem koní může ale schopnost rozumět koňské řeči velmi pomoci. Komunikace mezi koňmi je bohatý, neustále probíhající proces, který zahrnuje celé tělo – od pohybu uší až po postavení ocasu. Takže se dobře dívejte.
Komunikace mezi koňmi
Slouží nejen k udržování vztahů ve stádě, ale i k předávání důležitých informací o emocích, zdraví či nebezpečí. Díky komunikaci může skupina koní efektivně spolupracovat, bránit se predátorům a zachovávat klid a pořádek. Kůň, který neumí číst řeč těla ostatních, může být ve stádě nepochopen nebo vyloučen.
Nejčastějšími formami komunikace jsou vizuální signály, doteky, zvuky a pachy. Mnohé z těchto signálů jsou pro lidské oko a mysl téměř nečitelné, ale koně je dokážou zachytit a vyhodnotit během zlomku vteřiny. Porozumění koňské řeči je klíčem k bezpečné práci s koňmi. Znamená to především naučit se pozorovat detaily a vnímat kontext – co, kdy, komu a jak kůň sděluje.
Způsoby koňské řeči
- Vizuální komunikace
Koně používají k vyjadřování emocí a záměrů celé tělo. Například uši – otočené dopředu značí zájem, zatímco sklopené dozadu mohou být varováním. Napnuté nozdry, svraštělý čumák a bělmo odhalené v očích značí strach nebo napětí. Pozice hlavy a krku hraje roli při určování dominance – vyšší postavení značí převahu, skloněná hlava naopak podřízenost. Vizuální signály jsou rychlé, účinné a často první na řadě v komunikaci. Pro člověka je právě pozorování a „nakoukávání“ těchto signálů nejjednodušším způsobem, jak vstoupit do koňského světa. - Doteky a fyzický kontakt
Koně se často dotýkají. Kamarádi ve stádě se vzájemně okusují – v oblasti hřívy, krku a kohoutku. Je pro to anglické označení „grooming“. Tento sociální rituál pomáhá vytvářet a upevňovat přátelské vazby, zároveň stimuluje nervová zakončení a snižuje stres. Pokud kůň okusuje druhého příliš tvrdě, ten ho může odsunout nebo mu dát signál „už dost“. Klisny používají doteky i při péči o hříbata – jemné narážení nosem, olizování, nebo těsné přitisknutí těla při ochraně. Doteky však mohou být i výstražné – kůň může jiného postrčit bokem nebo ho varovat lehkým kopnutím. Fyzický kontakt je důležitou složkou i při hrách mladých koní, které napomáhají sociálnímu učení. Doteky mají velkou sílu. Vždyť při jízdě jsou jedním z hlavních způsobů komunikace. - Zvuky
Koně nejsou příliš „ukecaní“ a zvuků vydávají poměrně málo. Ržání slouží k navázání kontaktu, zejména při oddělení od stáda nebo při volání mláděte. Frkání je známkou spokojenosti nebo uvolnění – používají ho často při nástupu do práce nebo při relaxaci. Naopak výstražné „prsknutí“ nosem signalizuje nervozitu a nebezpečí. Kvičení je zvukem nevole. Mladí hřebci často vydávají hlubší, hrdelní zvuky při námluvách. Kromě toho existují i jemné zvuky jako funění, hluboké „brumlání“ nebo tiché zakňučení, které jsou určeny pouze těm nejbližším a slyší je často jen koně navzájem. - Pachy
Koně mají výborný čich a pachy hrají klíčovou roli v identifikaci členů stáda, sexuální komunikaci a určování „teritoria“. Hřebci dokážou rozpoznat říji klisny podle moči na desítky metrů. Mezi oblíbené pachové rituály patří očichávání nozder při přivítání. Koně často čichají k trusu – pach jim prozradí pohlaví, věk i stav koně, který hromádku zanechal. Pach hraje významnou roli při válení, kdy kůň zanechává vlastní pachovou „stopu“. Pachy jsou nesmírně důležité u koní, kteří žijí ve volné přírodě – bez nich by nebyli schopni rozeznat přátele od cizinců. - Pohyb těla a postoje
Koně „mluví“ i tím, jak se hýbou. Přiblížení se rychlým krokem může být výzva, stejně jako zablokování cesty jinému koni. Zvednutý ocas značí vzrušení. Mávání ocasem může signalizovat podráždění – vůči člověku, hmyzu, nebo jinému koni. Agresivní hrozba zahrnuje napnuté svaly, přímý pohled, zvednutí hlavy a případné naznačení kopnutí. Naopak odvrácení hlavy a uvolněné postoje značí klid a přátelství. I v jízdárenské práci můžeme rozpoznat, jak se kůň cítí, podle toho, jak nese své tělo – např. zatažený ocas může značit nejistotu.
Foto: archiv společnosti Equisrvis, spol. s r.o.
