Kdysi dávno se po stepích dnešního Kazachstánu proháněla stáda divokých koní. Člověk je nejprve začal lovit, a nakonec si je ochočil. V tom okamžiku se začala psát nová kapitola lidských dějin.
Zlomový okamžik
První důkazy o domestikaci koní pochází z kultury Botaj přibližně z doby 3500 let př. n. l. Od té chvíle se lidský svět změnil. Kůň se stal klíčem k pohybu, pomocníkem v práci i boji, symbolem moci, svobody, ale i společníkem. Cesta koně světem kopírovala lidské civilizace. V Egyptě koně táhli válečné vozy, v Řecku se stali inspirací pro okřídleného Pegase, v Římě byli znakem moci i závodili v arénách a v Číně a Mongolsku chránili obchodní karavany a dobývali nová území. Arabové vyšlechtili ušlechtilé koně, jejichž krev dnes koluje v žilách mnoha moderních plemen. V Americe, kam koně přivezli Španělé, se z nich stali nepostradatelní partneři Indiánů – nejen v lovu a boji, ale i v duchovní rovině. Ve středověké Evropě stáli koně po boku rytířů i sedláků, a později pomáhali stavět města i rozvážet poštu. Galerie a náměstí po celém světě jsou plná vládců a vojevůdců vyobrazených na koni! I když koně v průmyslovém věku nahradily stroje, nezmizeli – jen změnili svou roli.
Duchovní přesah
Kůň není jen užitkový tvor. V mnoha starých kulturách i pro mnoho lidí má nadpozemský rozměr – je poslem mezi světy, symbolem volnosti, nespoutanosti i vnitřní síly. Jen když proletíte legendami, nespočet rolí bylo přisuzováno koním. Severský bůh Odin sedlal osminohého Sleipnira, který ho nesl mezi světem živých a mrtvých. Keltská bohyně Épona, ochránkyně jezdců a stád, byla natolik uctívaná, že její kult převzali i Římané. Titán Helios při cestě po nebeské klenbě držel opratě čtyř ohnivých koní zapřažených v jeho zlatém chariotu. V šamanských kulturách daleké Sibiře i Mongolska kůň doprovází duši při cestě za poznáním a je duchovním společníkem. V indiánské tradici je měřítkem osobní síly a jako totemové zvíře vyjadřoval moc a vznešenost. Ve snech podle výkladu snářů bývá kůň voláním po svobodě, někdy varováním. A v realitě dneška? Sami si snadno odpovíte, jakou pro vás nebo naši společnost má kůň duchovní hodnotu. Koneckonců, kde se koně objeví, tam se shlukují davy. Fascinace koněm je stále živá!
Cesta k civilizaci
Popravdě – bez koně by se mnohé lidské civilizace vůbec nerozvinuly nebo ne v té míře, jak je známe. Koně tahali dřevo i kámen na stavbu, orali pole, na vozech vozili zboží i poštu, tahali drožky po městě, dostavníky mezi městy, v kočáru vozili papeže i císaře, váleční koně bojovali ve jménu krále či jiného mocipána. V chudších částech světa plní tyto úkoly dodnes. Zdálo by se, že s příchodem elektřiny a motorů role koní zmizí. V bohatších zemích si kůň našel jiné místo ve společnosti – je partnerem, sportovcem, terapeutem. Zvláštní je, že i když už ho vlastně vůbec „nepotřebujeme“, pořád se k němu vracíme – možná proto, že nás učí zpomalit. Možná i proto, že v jeho tichu konečně slyšíme sami sebe.
Během letošních prázdnin se v článcích podíváme za koňmi do historie i současnosti, do Mongolska (8/7), Evropy (28/7) i do Japonska (9/8) a za indiánskými koňmi (21/8), abychom nakoukli pod pokličku vztahu člověk-kůň.
Foto: archiv společnosti Equiservis, spol. s r.o.
