Možná vás překvapí, že ostruhy existovaly dříve než třmeny. Malý kus kovu, který provázel lidstvo po staletí, stále zůstává symbolem pohybu, dovednosti a historie.
Co jsou to vlastně ostruhy?
Představte si malý kovový bodec připevněný k patě jezdecké boty. Na první pohled nenápadná věc, která však hraje ve světě, nejen tom jezdeckém, důležitější roli, než by se mohlo zdát. Vyrábějí se z různých materiálů, nejčastěji ze železa, oceli či bronzu, a mohou mít podobu jednoduchého bodce nebo otočného kolečka. Ostruhy slouží ke zpřesnění pobídek – nejsou určeny k síle nebo bolesti, ale k té jemnější komunikaci mezi jezdcem a koněm. I proto ostruhy nejsou pro každého jezdce.
Příběh ostruh
Ostruhy jsou malým, ale výmluvným svědkem vývoje lidské civilizace. Ostruhy nejsou výmyslem středověkých rytířů. Archeologické nálezy dokládají jejich používání už v antice, přibližně v 5. století před naším letopočtem. Nejstarší exempláře byly velmi jednoduché, často z bronzu nebo železa, někdy dokonce z kosti. Sloužily především k lepší kontrole koně při jízdě na delší vzdálenosti nebo v boji. Římané, ač neznali třmeny v našem pojetí, využívali ostruhy při vojenských taženích. Podobně i další jezdecké kultury Evropy a Asie je považovaly za praktický doplněk výstroje. Ostruhy tehdy nebyly ozdobou, ale účelným nástrojem.
Středověk, rytíři a Řád zlaté ostruhy
Středověk přinesl ostruhám zcela nový rozměr. Staly se symbolem rytířství, cti a společenského postavení. Rytíř bez ostruh byl stejně nemyslitelný jako bez meče. Právě v tomto období se rozšířily složitější typy ostruh s otočnými kolečky, které umožňovaly přesnější a jemnější práci s koněm, zejména v boji a turnajích.
Pasování na rytíře nebylo jen pokleknutí a poklepání mečem po ramenou, obřad byl často spojen s obutím ostruh! Ty byly jasným a viditelným znakem toho, že dotyčný si své místo mezi elitou zasloužil. Koneckonců, odtud pochází i rčení „vysloužit si ostruhy“. To se používá dodnes a znamená získat uznání, respekt nebo si vydobýt své místo díky schopnostem. Ať už v profesi, sportu nebo životě obecně. Takže s rytíři a koňmi nemá nic společného.
A odkud se prestiž ostruh vzala? Může za to Řád zlaté ostruhy, to je jedno z nejstarších a nejprestižnějších rytířských vyznamenání udělovaných papežem už od 14. století. Původně byl určen šlechticům, kteří se zasloužili o šíření víry. Později byl běžně udílen i „obyčejným“ lidem, časem jeho prestiž klesla natolik, že si ho lidé pletli s pouhou ozdobou či „módní“ insignií. Reformami papeže Pia X. byl řád znovu vyzdvižen do role výlučného a úzkého společenství rytířů, omezující počet držitelů na sto, ale v současnosti nemá tento řád žádného žijícího nositele.
Zpátky ke koním: kolečka, western a cinkání
S evropskými kolonizátory se ostruhy dostaly i do Nového světa. Právě tam vznikla jejich ikonická westernová podoba. Velká nablýskaná kolečka, často bohatě zdobená, a drobné kovové plíšky vytvářející charakteristické cinkání při chůzi. Ostruhy se staly součástí identity kovbojů, stejně důležitou jako klobouk nebo sedlo. Cinkání ostruh na prérijních cestách i na dřevěných podlahách v saloonech se stalo symbolem amerického Západu. Proslavili je rančeři, rodeoví jezdci, a hlavně filmové legendy, které vtiskly kovboji jeho nezaměnitelný obraz – hrdý krok, klidný pohled a cinkavý zvuk, který oznamuje jeho příchod dřív, než slova.
Ostruhy a sportovní ježdění
V moderním jezdectví mají ostruhy své pevné místo, ale jejich použití je přísně regulované. Existuje celá řada typů – krátké, dlouhé, rovné, zahnuté, s kolečky i bez nich, to vydá na samotný článek, ale to až jindy. Stejně jako v minulosti platí, že ostruhy nejsou pro každého. Jezdit s nimi může jen ten jezdec, jehož sed je vybalancovaný a pobídky naprosto přesné! Ostruhy jsou znakem zkušenosti a jemnosti jezdce.
Foto: archiv společnosti Equiservis spol. s r. o.