SKOKY – KDO DÁL A KDO VÝŠ?

Poměřování je lidská vlastnost, která nás často žene dál. Podívejme se společně na rekordy ve skoku na koni.

OH Paříž 1900: skok do dálky

Ano, na koni se skákalo do dálky! Skok do dálky na koni byl součástí Letních olympijských her v Paříži v roce 1900 a zůstal jediným případem, kdy se tato disciplína na olympiádě objevila. Soutěž probíhala tak, že jezdci se snažili překonat vodní překážku, přičemž odrazový bod se postupně posouval, čímž se prodlužovala délka skoku. Začínalo se na 4,50 metrech, poté se, obdobně jako v soutěži skoku do výšky, vzdálenost postupně zvyšovala a neúspěšní skokani ze soutěže vypadávali. Vítězem se stal belgický jezdec Constant van Langhendonck na koni Extra-Dry s výkonem 6,10 metru. Tento výkon byl považován za skromný, částečně kvůli těžkému terénu po dešti. Soutěž se již nikdy neopakovala a zůstala tak unikátní kapitolou olympijské historie.

Světový rekord ve skoku do dálky

Nejdelší zaznamenaný skok do dálky na koni byl proveden 26. dubna 1975 v Johannesburgu v Jihoafrické republice. Jezdec André Ferreira na koni jménem Something překonal vzdálenost 8,40 metru. Tento výkon nebyl nikdy překonán a dodnes zůstává kuriozním rekordem v historii jezdeckého sportu.

Mini-maxi, aneb kdo výš?

Soutěž ve skoku mohutnosti, někdy označovaná jako mini-maxi nebo puissanance, je v podstatě soutěž ve skoku do výšky, která testuje maximální schopnosti koně a jezdce překonat vysokou překážku. Soutěží se obdobně jako v lidském skoku do výšky, přičemž výška hlavní překážky – zpravidla zdi, se postupně zvyšuje. Hlavní skok je vždy poslední v přesně napočítané řadě nebo kombinaci nižších překážek, aby měli koně optimální odraz. Koně na nejvyšší úrovni běžně skáčou výšky přes 2 metry, na lokálních závodech to může být mnohem méně. Během soutěže neúspěšné dvojice postupně vypadávají.

Světový rekord ve skoku do výšky byl stanoven 5. února 1949 v Chile. Kapitán Alberto Larraguibel Morales na koni Huaso zdolal překážku vysokou 2,47 metru. Tento výkon dodnes nebyl překonán a je zapsán v Guinessově knize rekordů. Skok mohutnosti je dnes spíše divácky atraktivním zpestřením závodů než seriózní jezdeckou soutěží. A právě proto často doplňuje parkurové soutěže.

Výzva jménem Taxis

V překážkových dostizích, kterým se říká „steeplechase“, musí koně překonávat různé přírodní překážky, včetně vodních i suchých příkopů, zdí a živých plotů. Taxisův příkop je nejznámější a nejobávanější překážkou na trase Velké pardubické steeplechase. Někdy se o něm mluví jako o největším skoku ve steeplechase vůbec. Původně měl příkop hloubku 2 metry s délkou 5 metrů, a byl skrytý za 1,5 metru vysokým a širokým živým plotem. Jeho rozměry se v průběhu let měnily, aby se zamezilo zbytečným zraněním koní. Od roku 2021 má příkop hloubku 0,75 metru a délku 5 metrů, je schovaný za zkoseným živým plotem vysokým 1,35 až 1,45 metru o šířce 1,5 m. Živý plot koně trochu „protáhnou“, ale i tak skočí 130 cm do výšky. Celková šířka překážky je stále stejná a je to 6,5 metru. Pro úspěšné absolvování Taxisova příkopu musí koně v dostihovém tempu skočit skok dlouhý přes 7 metru. A to je pořádná dálka!