• STEWARD – PŘÍTEL JEZDCE

    S Evou Sobotkovou, národní a mezinárodní stewardkou, jsme si povídali o nelehké roli stewardů na závodech. Věděli jste, že steward vám na závodech pomůže třeba i s ušlápnutou podkovou tím, že vás nasměruje na kováře? Zabrousili jsme také do sféry vzdělávání a mluvili jsme i o zajímavé knize.

    Ing. Eva Sobotková, Ph.D.

    • Rozhodčí pro skoky a všestrannost.
    • Národní i mezinárodní steward pro všechny tři olympijské disciplíny (skoky, drezura Level 3, všestrannost Level 1).
    • Působí na Mendelově univerzitě v Brně v Ústavu chovu a šlechtění zvířat.

    Můžete definovat roli stewarda na závodech?

    Oficiální motto podle manuálu je: “Help, prevent, intervene“, tedy v překladu „Pomáhat, předcházet a zasahovat”. Naše role je pomáhat s hladkým průběhem závodů. Dohlížíme, aby všichni jezdci i koně měli stejné, bezpečné a kvalitní podmínky pro trénink, aby se k nim dostaly všechny důležité informace, aby se mohli soustředit na svůj výkon a závody si užili v pohodě a ve zdraví. Naše priorita je zdraví a spokojenost jezdců i koní. Zkušený steward, nebo na větších závodech celý tým, dokáží mnohdy předejít komplikacím, které by mohly nastat nepozorností, nezkušeností nebo neznalostí pravidel. Steward je tam doslova pro koně a jezdce. Je na závodech také jako takový prostředník mezi jezdci, organizátorem a sborem rozhodčích. Znám závody jak ze strany jezdce, rozhodčího, organizátora, tak stewarda a díky tomu vím, že všichni musí spolupracovat a komunikovat, a pak se většině problémů dá předejít, nebo je vyřešit.

    Co konkrétně má tedy steward na starosti?

    Seznam okruhů povinností se u jednotlivých disciplín liší. To, co je společné, je hlavně práce na opracovišti, ve stájích, kontroly jezdecké výstroje, pomoc při dekorování a v neposlední řadě je důležité mít přehled o kontaktech a aktuálním dění. Pro každou z disciplín je zpracovaný dokument „Manuál pro stewardy“, kde je přesně popsáno co, kde, kdy a jak. Každá „stewardova kuchařka“ má cca 40 stran a další přílohy, například: na co dohlížet na kontrole koní, ve stájích, jak hodnotit správný trénink, jak kontrolovat úbor jezdce a výstroj koně, obrázkový seznam povolené výstroje a zakázaných skoků na opracovišti apod.

    Jaký je jeho postoj k jezdcům a k rozhodčím?

    Směrem k jezdcům bychom měli být nestranní, féroví, ohleduplní, ale někdy i striktní, hodně záleží na konkrétní situaci. Jezdci platí hodně peněz, aby na závodech mohli být a předvedli s jejich koňmi co nejlepší výkon. Na to se potřebují soustředit, a pokud není vše v pořádku, tak jim steward může hodně pomoci. Pokud mají pocit, že je něco špatně, tak potřebují pomoct situaci vyřešit, a to často co nejrychleji. Během závodů může dojít k neočekávaným komplikacím a v takové chvíli jsme pro jezdce asi ta nejbližší osoba, na kterou se mohou obrátit o radu či pomoc.

    Pro rozhodčí bychom měli být rovnocenný partner a také jejich prodloužená ruka. Než role stewardů vznikla, byly naše povinnosti rozděleny mezi organizátora, rozhodčí i veterináře. Pokud se na nás mohou rozhodčí spolehnout, tak jim i organizačně usnadníme práci, protože se mohou soustředit na hodnocení výkonů na kolbišti, krosové dráze nebo na drezurním obdélníku. Na národních závodech někdy vnímám, že si rozhodčí nebo organizátoři myslí, že jsme tam zbyteční a vlastně nic neděláme. To člověka zamrzí a myslím si, že v takovém případě za tím je špatná zkušenost nebo to, že si v mnoha případech sami tuto roli nezkusili. Dokud totiž závody probíhají hladce, bez komplikací, tak vlastně ani nejsme moc vidět.

    Kdo všechno je oprávněn se stewardem komunikovat?

    Komunikovat s námi mohou všichni účastníci závodů od ošetřovatelů, jezdců, přes trenéry, rodiče i zvědavé diváky. Záleží, co máme zrovna na starosti a zda zrovna neřešíme nějaký akutní problém. Dotazy by se měly hlavně týkat toho, co má daný steward zrovna na starosti.

    S čím konkrétním se na Vás jako na stewarda během závodů může účastník závodů obrátit?

    Když stojím na opracovišti, tak pomůžu zajistit kováře, výměnu bidla, nefunkčního háku, zařídit pohrabání odskoku či doskoku nebo i přesun překážky. Pokud jsem na kontrole výstroje pro danou soutěž, tak jsem ideální osoba na řešení toho, zda dané udidlo, ostruhy nebo chrániče jsou vhodné či ne.

    Některé povinnosti s sebou nesou potřebu soustředit se a naše možnost komunikovat je omezena. Například při kontrolách výstroje, při dozoru u skoků na opracovišti, nebo v zadržovacím boxu při veterinárních kontrolách koní není většinou možné řešit zvídavé dotazy, ale určitě bude steward komunikovat o akutních problémech, pokud nějaké nastaly. V takové situaci buď dokáže přímo pomoci, zavolá kolegu, organizátora, nebo Vás pošle za konkrétní osobou, která danou věc řeší. Ale pokud steward prochází stáje, kontroluje opracoviště zvenčí, není problém věnovat se i méně akutním dotazům kolemjdoucích, jako proč má některý kůň červenou mašličku na ocase nebo proč všichni jezdci skáčou stejným směrem.

    Co nejkurióznějšího jste řešila jako steward?

    Kuriózní situace byla například, když hned ráno po otevření opracoviště místo trenéra, který ještě snídal, trénovala dceru maminka, která netušila, k čemu je červený a bílý praporek a že oxer nemůže skákat „proti srsti“. Nebo když jsme se snažili rozhodčím pomoci vyhnat kočku z drezurního obdélníku.

    Co řešíte nejčastěji?

    Nejčastěji asi řešíme drobnosti jako: zapomenuté nebo špatné číslo, nezapnutou helmu, nevhodnou obuv při vodění koní. Z těch vážnějších situací: špatně postavený skok na opracovišti, pád jezdce na opracovišti, odložení startu, nepovolené ostruhy, chrániče apod.

    Myslím, že z toho pak vyplývá negativní vnímání naší role mezi jezdci. My jsme ti, kteří je upozorní, když něco nedělají správně, a i když je to vždy pro jejich dobro, bezpečí nebo dokonce je to zachrání před pozdějším vyloučením, tak si to mnoho z nich bere osobně a mají nás za nepřítele.

    Pomoc, kterou naopak jezdci ocení, je určitě: kontaktování kováře, veterináře, stájového manažera, u skokanů komunikace s rozhodčími ohledně změny startovní pozice ze závažného důvodu, omluva z dekorování, zajištění technické pomoci ve stájích apod.

    Jak tedy probíhá Váš den v roli stewarda třeba při MČR?

    Na MČR je vždy celý tým stewardů a podle rozpisu od Chief stewarda budu vědět, jestli začínám prohlídkou stájí, lonžovacím prostorem nebo přípravou opracoviště. Každopádně den určitě začínáme brzo ráno, takže první je na řadě káva. Pak už se věnujeme povinnostem a postupně se střídáme na různých stanovištích až do konce soutěžního dne. Konkrétní náplň se také liší podle disciplíny. Na konci dne je ještě většinou setkání celého týmu stewardů a případné plánování dalšího dne.

    Co je potřeba k tomu, aby se člověk stal stewardem? Co je potřeba pro získání licence ČJF a FEI? Co byste doporučila zájemcům o získání licence stewarda?

    Kompletní pravidla jsou na webových stránkách obou organizací, ale ve zkratce je pro funkci stewarda pod ČJF nutné mít platnou licenci rozhodčího pro danou disciplínu a pak absolvovat kurz a složit závěrečnou zkoušku. Pro FEI platí pravidlo, že stewarda musí doporučit jeho národní federace a pak musí také absolvovat kurz a zkoušku. Co se týká osobních požadavků, tak určitě člověk musí mít rád koně, závodní prostředí, umět komunikovat s lidmi, znát pravidla, zvládat stres. Naše práce je hlavně o zodpovědnosti, znalostech pravidel, soustředění a komunikaci. Na základě osobních zkušeností si myslím, že tato funkce je náročnější než například funkce řadového rozhodčího na skokových závodech, ale ostatní mohou mít jiný názor.

    Co byste jezdcům vzkázala?

    Vzkázala bych všem jezdcům, aby s námi neváhali komunikovat a také měli trpělivost a pochopení. Někdy je možné pomoci okamžitě a někdy jsme pouze prostředník a komunikátor. V mnoha případech o řešení situace nerozhodujeme my, a když někdo začne být hrubý, přestože se mu snažíte pomoci nebo něco vysvětlit, tak se situace jen zhorší.

    Jak kurz na stewarda probíhá, případně je potřeba si průběžně doplňovat vzdělání, nebo skládat dodatečné zkoušky?

    Já jsem absolvovala vůbec první ročník Kurzu pro národní stewardy v roce 2011 v Herouticích a možná se trochu změnila náplň, tak bych doporučovala zájemcům na stránkách ČJF hledat aktuální informace.

    Co se týká doškolování, to má svůj stanovený systém. Pro národní stewardy platí povinné doškolování jednou za čtyři roky a nutná je účast ve funkci stewarda na závodech dané disciplíny alespoň 1 x za rok nebo alespoň 2 asistence u služby konajícího stewarda v dané disciplíně. FEI má podmínky přísnější a tzv. „refreshing“ i s přezkoušením z pravidel musíme absolvovat každý rok online a jednou za tři roky osobně.

    Jste spoluautorkou knihy mapující jezdectví na olympijských hrách. Můžete knihu představit?

    Nápad na zpracování knihy o olympijském jezdeckém sportu celosvětově i ve vztahu k České republice měl docent Drahoslav Misař. Já jsem mu pomáhala s překlady, dohledáním historických záznamů, výsledkových dat, statistik, a jsem autorkou některých fotografií. Kniha nabízí unikátní přehled celé historie jezdeckého sportu už od dob prvních civilizací, napříč antickou historií a pokračuje detailním popisem průběhu jezdeckých soutěží všech ročníků olympijských her. Další kapitola se zaměřuje na plemena a konkrétní slavné koně, kteří se zapsali do historie OH. A poslední část knihy mapuje historii českých jezdců a koní na olympijských hrách.

    Kniha je tedy obšírným přehledem opřeným o výjimečné příběhy, které olympijské hry nesou. Komu je primárně určena?

    Kniha by se mohla líbit všem, kteří mají rádi příběhy o koních, v tomto případě pečlivě zpracované na základě všech dostupných informací, ke kterým se běžný člověk nedostane. Informace jsme hledali v archivech muzeí, sportovních organizací, museli jsme získat povolení k přístupu do vojenských archivů, přeložit hodně materiálů z několika jazyků a i získání vzácných fotografií bylo velmi náročné.

    Jste aktivní jezdkyní?

    V současnosti bych se nenazvala úplně aktivní jezdkyní, spíše jen pomáhám venčit školní koně, když není výuka. V mládí jsem soutěžila na regionálních skokových závodech do stupně L, udělala jsem si cvičitelák, pomáhala jsem na dětských jezdeckých táborech a pak při studiu na Mendelově univerzitě v Brně jsem jezdila na školním statku v Žabčicích. Závodění pro mě nikdy nebyla priorita, spíše beru své ježdění na koni jako krásné trávení volného času.

    Jak dlouho na fakultě působíte?

    Studium magisterského stupně jsem na Mendelově univerzitě v Brně ukončila v roce 2003, hned jsem byla přijata na doktorský program, získala jsem nejdříve částečný, pak celý úvazek na Ústavu chovu a šlechtění zvířat a už jsem tam zůstala.

    Myslíte, že se mění vztah mladých k zemědělství, případně v jakém smyslu?

    Vztah mladých lidí k zemědělství nechci zobecňovat, co vidím na univerzitě, tak někteří studenti pocházejí z prostředí soukromých farem, hospodářství a pokračují v tradici svých rodičů. Další mají jasnou představu o tom, že chtějí v tomto oboru podnikat a založit si novou firmu. Tito studenti mají velký přehled a zájem a je radost je učit a diskutovat s nimi o zkušenostech z praxe. Někteří studenti mají vztah ke zvířatům, pokračují i po střední škole se zaměřením na zemědělství, i když nemají jasnou představu na co se zaměřit. Ti musí teprve během studia najít svou cestu a specializaci.

    Již dlouho se v závislosti na společenské a ekonomické situaci mění chápání role a potřeb zvířat. Většina studentů jsou zastánci tradičního zemědělství a chápání role hospodářského zvířete pro určitou užitkovost. Někteří studenti hledají alternativnější možnosti využití a chovu zvířat.

    Roste mezi studenty vážný zájem o chov a šlechtění koní?

    O chov koní a jezdectví má na univerzitě zájem určitá skupina studentů, většinou jsou to aktivní jezdci – skoro 100% tvoří ženy. S tím, jak od roku 1995 stoupají počty koní, roste i zájem studentů o hipologické předměty. Nabídka i kapacita předmětů vzrostla, přibyly předměty zaměřené na využití koní a v roce 2007 byl na naší univerzitě poprvé v České republice akreditován studijní program zaměřený na chov a šlechtění koní. Program funguje a je určen právě vážným zájemcům o chov koní. Toto dvouleté studium je náročné a jde opravdu do hloubky. Počty studentů, kteří splní přijímací zkoušky a dokončí studium kolísají, a v současné době „po covidové“ spíše klesají. Někdy mám pocit, že studenti podcení náročnost studia a pak nejsou úspěšní, pokud nestudují naplno. Ale pak jsou tu studenti, kteří naopak překvapí svým přístupem a vědomostmi. Takoví absolvují studium s přehledem, jejich závěrečné práce mají smysl i dopad do praxe v chovu koní. A pak je velmi dobrý pocit setkávat se s nimi po studiu, když jsou z nich úspěšní chovatelé a podnikatelé nebo s nimi zůstáváme v kontaktu a zveme je na univerzitu jako odborné externí přednášející.

    FOTOGALERIE:

    Foto: archiv Evy Sobotkové, fotografie Veronika Fikesová, Stanislav Pitela a Lukasz Kowalski

    360x360 AD
    Back to top