Zatímco my si v zimě vaříme čaj a saháme po termosce, koně stojí u zamrzlého kbelíku a přemýšlí, jestli se jim do toho opravdu chce. Nedostatek vody je jedním z nejčastějších spouštěčů zimních kolik, a přitom mu často lze snadno předejít.
Voda a zase voda
Zima je pro koně trochu zrádné období. Na první pohled se zdá, že když je chladno a kůň se nepotí, nemůže mít s vodou problém. Opak je pravdou. V zimě koně obvykle přijímají více sena a jiné suché krmné dávky, zatímco pastva, která v létě obsahuje velké množství vody, mizí ze scény. Trávicí trakt bez dostatečného množství tekutin přestává fungovat tak, jak má. A přesně tady se rodí problém jménem impakční kolika.
Zdravý dospělý kůň by měl denně vypít přibližně 20 až 30 litrů vody, v závislosti na velikosti, krmné dávce a pohybu. Toto číslo se v zimě nijak dramaticky nesnižuje — spíš naopak. Jenže koně mají jednu drobnou vlastnost: ledovou vodu prostě nemilují. Pokud mají na výběr jen kbelík s vodou o teplotě tajícího sněhu, často se dostatečně nenapijí.
Teplota je klíčová
Klíčovým faktorem zimní hydratace je proto teplota vody. Výzkumy i praktické zkušenosti majitelů potvrzují, že koně v chladném počasí výrazně preferují vodu o teplotě přibližně 10 až 20 °C. Taková voda je pro ně příjemná, nešokuje trávící trakt a hlavně — skutečně ji pijí. Rozdíl mezi ledovou a vlažnou vodou může znamenat klidně o třetinu vyšší denní příjem tekutin. V praxi to znamená jediné: pokud nemáte vyhřívané napáječky, vyplatí se vodu alespoň částečně temperovat nebo pravidelně dolévat teplejší. Více jsme o napájení v zimě psali v článku ZDE.
Neméně důležitá je čistota a dostupnost. Kůň je sice zvíře, které se dokáže válet v blátě, ale pít ze špinavého kbelíku se mu často nechce. V zimě navíc přibývá ledových krust, ostrých okrajů a zamrzlých hladin, které koně od pití odrazují. Voda by měla být snadno dosažitelná, ideálně v místě, kde kůň tráví většinu času — protože brodit se přes zledovatělý výběh jen kvůli doušku vody není pro starší nebo hůře pohyblivé koně zrovna lákavá představa.
Osolte to!
Velkým pomocníkem zimní hydratace je sůl. Sodík je totiž přirozeným spouštěčem žízně a kůň si jeho potřebu dokáže do určité míry regulovat sám. Volně dostupný solný liz nebo přidání přiměřeného množství soli do krmiva pomáhá udržet přirozený pocit žízně a tím i chuť pít. Samozřejmostí ale je, že tam, kde je sůl, musí být vždy i dostatek vody, ideálně vlažné vody — jinak bychom si zadělali na opačný problém.
Kaše nebo polévka?
Nenápadnou, ale velmi účinnou cestou, je „schovaná voda“ v krmivu. Namáčené seno, řepné řízky či granule, mash nebo vlhčí krmné směsi dokážou dodat litry tekutin navíc, aniž by si kůň musel stoupnout k napáječce. Když máte obavu, že kůň méně pije, zalijte jeho krmnou dávku klidně dvojnásobným množstvím teplé vody. Možná budete překvapeni, jak moc vody v sobě granule dokáží vázat. Pro vybíravé jedince je to často cesta, jak je hydratovat bez boje. Zkuste přidat vodu postupně, začněte vlhkými granulemi, pak kaší, nakonec můžete připravit polévku. Někteří chovatelé si pomáhají i lehkým ochucením vody — například trochou jablečné šťávy, přesnídávky nebo elektrolytů. I to je cesta, ale čistá voda by samozřejmě měla být k dispozici vždy.
Jak poznat, jestli kůň pije dost?
V kbelíku máte dobrý přehled, kolik toho kůň vypil. U napáječky nevíte nic. Nízký příjem vody se u koně často neprojeví hned. Dehydratace se plíží potichu, nenápadně, a první varovné signály mohou být snadno přehlédnutelné. Jedním z nejčastějších příznaků jsou tvrdé, suché koblížky, které vypadají spíš jako malé kamínky než běžný koňský trus. Pokud si navíc všimnete, že trusu je méně než obvykle, je to jasný signál, že se obsah střev pohybuje pomalu a chybí mu potřebná vlhkost.
Dalším varováním je změna chování. Kůň, který je obvykle živý, zvědavý a reaguje na okolí, může působit apaticky, unaveně nebo „bez jiskry“. Často víc stojí, méně se pohybuje, nezajímá se o krmení nebo o ostatní koně ve stádě. Takové chování si někdy snadno omluvíme zimním počasím, ale právě tady je důležité zbystřit. Kromě sledování koně existují jednoduché orientační testy hydratace, které zvládne každý. Tyto testy nejsou náhradou veterinárního vyšetření, ale mohou včas upozornit, že něco není v pořádku.
- Kontrola stavu sliznic
Sliznice zdravého, dobře okysličeného a hydratovaného koně jsou růžové a vlhké. V případě suchých, lepkavých nebo našedlých či namodralých sliznic kontaktujte veterináře. - Rychlost plnění kapilár
Doba doplnění kapilár ukazuje na hydrataci koně. Test se provádí na dásni koně, prstem se stlačí sliznice, ta se odkrví a zbělá. Po uvolnění by se její růžová barva měla vrátit maximálně do dvou vteřin. - Návrat kožní řasy
Test se provádí na krku, kdy lehce nadzvednete kůži a vytvoříte kožní řasu. Po jejím puštění sledujete, jak rychle se vrátí zpět. U dobře hydratovaného koně se kůže vyrovná během dvou vteřin.
Zvláštní pozornosti si zaslouží…
Zvláštní pozornost si zaslouží senioři, koně s horšími zuby a jedinci s anamnézou kolik. Právě u nich může i krátkodobý nedostatek vody spustit řetězec problémů. U starších koní se navíc často snižuje tolerance ke studené vodě, takže to, co mladý kůň ještě „překousne“, už senior prostě odmítne. Vlažná voda, sůl, vlhké krmivo a pozorné oko chovatele dokážou v zimě udělat obrovský rozdíl. Tady na sto procent platí, že nejlepší lék je prevence.
Foto: archiv společnosti Equiservis spol. s r. o.