Klus patří mezi první chody, které se jezdec učí ovládat, ale právě v něm se nejčastěji projeví nedostatky v sedu. Mnoho jezdců v klusu poskakuje, rozevírá kolena nebo ztrácí rovnováhu, což koni práci výrazně ztěžuje. Přitom správný sed není otázkou síly, ale rovnováhy, pružnosti a koordinace. Jezdec by měl být schopný pohyb koně následovat podobně přirozeně, jako když kráčí vedle něj na zemi. Jak tedy vypadá správný sed v klusu a jak ho postupně vybudovat?
Základní biomechanika sedu
Aby jezdec dokázal správně vysedávat i sedět v klusu, musí nejprve pochopit, jak se kůň v tomto chodu pohybuje. Klus je dvoudobý diagonální chod – kůň se odráží vždy dvojicí končetin (levá přední a pravá zadní, poté pravá přední a levá zadní). Tento rytmus vytváří pohyb dopředu a zároveň pravidelný vertikální pohyb hřbetu. Vertikální pohyb jezdec v sedle jasně cítí. Pokud jezdec zůstane ztuhle sedět v sedle, bude na hřbetě prkenně drncat. To nebude příjemné ani koni ani jezdci. Proto musí pánev jezdce fungovat jako pružný tlumič, který pohyb vnímá a reaguje na něj. Důležitá je také základní osa těla. Správná jezdecká pozice vede pomyslnou přímku od ucha přes rameno a kyčel až k patě. Pokud jezdec padá dopředu nebo dozadu, okamžitě ztrácí rovnováhu. Ztrátu rovnováhy obvykle kompenzuje držením se rukama za otěže, nebo vytahováním kolenou. Podle výzkumů biomechaniky jezdectví publikovaných v odborných studiích o pohybu koně a jezdce jsou právě pánev a bedra jezdce hlavním „tlumičem“ pohybu. Když je tato oblast uvolněná a následuje pohyb hřbetu, může kůň pracovat pružněji a efektivněji.
Více jsme o mobilitě jezdce psali v článku ZDE.
Lehký versus pracovní klus
V praxi se jezdec v klusu setkává se dvěma základními způsoby sedu – „lehkým“ klusem a „pracovním“ klusem. Každý z nich má svou funkci. Lehký klus, někdy označovaný jako „vysedávání“, je pro většinu jezdců první variantou, kterou se učí. Jezdec se v rytmu pohybu zvedá ze sedla a opět dosedá, takzvaně vysedává. Tento způsob je pro koně šetrnější, protože snižuje zatížení jeho hřbetu. Je jednodušší na naučení pro jezdce, protože kůň jezdce ze sedla „vyhodí“ do vysednutí právě díky vertikálnímu pohybu hřbetu. Lehký klus se používá na začátku jízdárenské práce, při práci mladých koní nebo při jízdě v terénu.
Pracovní klus naopak znamená, že jezdec sedí v sedle a celý pohyb hřbetu koně absorbuje pouze pánví a bedry. Tento sed vyžaduje větší rovnováhu a pružnost, ale umožňuje přesnější komunikaci mezi jezdcem a koněm. V drezurním tréninku je právě pracovní klus klíčový pro provádění složitějších cviků.
Poloha a rovnováha
Správný sed v klusu začíná stabilní horní částí těla. Ramena by měla být uvolněná a otevřená, nikoli shrbená. Mnoho jezdců má tendenci se při klusu předklánět, což narušuje rovnováhu a přenáší váhu na přední část sedla.
Stejně důležité jsou nohy. Kolena by neměla svírat sedlo křečovitě – jejich úkolem je spíše jemně přiléhat. Stabilitu vytváří především stehno a pružný kotník. Pro úspěšný klus je potřeba pustit či svěsit nohy dolů už od kyčlí. Pata by měla být nejnižším bodem nohy, což pomáhá udržet rovnováhu. Velmi častou chybou je také práce rukou. Pokud jezdec ztrácí stabilitu, snaží se ji kompenzovat taháním nebo přidržováním se za otěže. Tím však ruší rovnováhu koně a zvyšuje napětí v jeho hřbetu. Správné ruce by měly zůstat klidné a následovat pohyb krku koně.
Cviky pro zlepšení sedu
Správný sed v klusu nevznikne ze dne na den. Je to kombinace rovnováhy, pružnosti a koordinace, kterou je potřeba postupně trénovat. Jedním z nejúčinnějších cviků je klus bez třmenů. Tento trénink nutí jezdce zapojit hluboké svaly trupu a najít rovnováhu bez opory nohou. Na začátku stačí několik krátkých úseků, postupně lze dobu prodlužovat.
Více jsme o jízdě bez třmenů psali v článku ZDE.
Velmi užitečná je také práce na lonži. Když jezdec nemusí řídit koně, může se plně soustředit na svůj sed. Trenér často zařazuje balanční cviky – například kroužení pažemi, dotýkání se špiček bot nebo změny pozice rukou. Další možností, pro pokročilejší jezdce, je střídání lehkého a pracovního klusu. Tento jednoduchý cvik pomáhá jezdci lépe vnímat rytmus koně a uvolnit pánev a bedra. Postupně se tak vytváří pružný sed, který koni umožňuje volnější pohyb.
Vytrvalostí k úspěchu
Správný sed v klusu je jedním ze základů dobrého jezdectví. Jezdec, který dokáže pohyb koně následovat uvolněně a v rovnováze, výrazně usnadňuje práci koni, ale samozřejmě i sobě. Budování takového sedu ovšem vyžaduje čas, trpělivost a pravidelný trénink. Odměnou je harmonický pohyb, ve kterém jezdec a kůň fungují jako jeden celek.
Foto: archiv společnosti Equiservis spol. s r. o.