KONĚ JSEM ZAČALA CÍTIT, AŽ KDYŽ JSEM OPUSTILA SPORTOVNÍ AMBICE

Rozhovor s Ivou Pudichovou o tom, že koně nelžou, o její práci s dětmi a o tom, jak jim na táborech s koňmi pomáhá najít odvahu a důvěru v sama sebe.

Řekněte mi, ve vašich textech často zaznívá, že „koně nelžou“. Co všechno si pod tím vlastně člověk může představit?

My lidé jsme v obrovské míře ztratili šestý smysl – intuici. Koně ji mají stále výborně vyvinutou a to i přes to, že žijí s námi. Kůň na sto metrů pozná, jak se cítíme, jestli jsme smutní, zlobíme se, máme strach nebo jestli jsme vnitřně v klidu a vyrovnaní. Dokážou velmi přesně přečíst naši řeč těla. Já si dokonce myslím, že cítí i naši hormonální hladinu adrenalinu. A podle toho, co si přečtou, na nás reagují.

Když s koňmi pracujeme, potřebujeme být čitelní a pravdiví. Koně neoklamete. Je jim jedno, jestli jste ředitel zeměkoule nebo uklízečka. Dají vám zpětnou vazbu a neřeší, jestli vám při tom náhodou nešlápnou na „kuří očko“. Jsou oproštěni od vlastní autocenzury. Čtou pouze černou a bílou. Vše, co je mezi tím, je pro ně nesrozumitelné. A říká se, že jsou čtyři důvody, proč kůň nedělá to, co chcete. Nerozumí vám, nerespektuje vás, nedůvěřuje vám, nebo jsou tam vnější okolnosti (bolest, klisna v říji…)

Vy pořádáte nejen jezdecké kurzy a tábory s koňmi, ale i další tábory pro děti a teenagery. Mohla byste krátce představit Vaší nabídku?

Kurzům pro mládež, učitele i rodiče s dětmi, jsem se věnovala již od roku 1989 jako dobrovolnický instruktor v Prázdninové škole Lipnice.

V roce 2008 jsme s manželem založili občanské sdružení Země Nezemě a od roku 2010 je naším domovským střediskem Statek Výštice. Od začátku našeho působení máme v nabídce tábory s legendou. Jsou to příběhové tábory s propracovanou dramaturgií, kde kombinujeme hry, pohyb, dovednosti, výtvarné aktivity, relaxaci… Vědomě pracujeme s komfortní zónou. Vedeme děti k odvaze, odolnosti, k samostatnosti a k praktickým dovednostem potřebným pro život. A také k tomu, že příroda nám dává vše, co potřebujeme. Děti sklízí a zpracovávají úrodu ze zahrady i plody lesa, upečou si chléb v peci… Snažíme se, aby pestrý program nebyl pouhým sběrem zážitků, ale aby to pro děti byly zkušenosti s přesahem do běžného života.

V letošním roce máme v nabídce dva tábory s legendou – Bradavickou školu čar a kouzel pro děti ve věku 6 – 11 let a Piráty z Karibiku pro děti ve věku 11 až 15 let. Tábor Prázdniny na statku je pro děti od 7 let, je hodně kutilský a inspirovaný létem u babičky a dědečka. Na Kuchařský tábor mohou přijet děti od 8 let. Teenagerům od patnácti let bych doporučila zážitkový kurz O-TE-VŘI, který vede mladé lidi k přemýšlení, spolupráci, poznání sebe sama, zkoušení nových věcí… A pak tady máme Léto s koňmi a Jezdecké kurzy. Celé je to jedno velké dobrodružství. Nedávno jsem četla a zapsala si větu:„Společně prožitá dobrodružství přinášejí přátelství na celý život“. A není to klišé.

Věkový rozsah je jaký?

Připravujeme programy pro děti od 6 do 19 let a s každou věkovou kategorií pracujeme trošku jinak. Instruktorům, kteří provázejí ty nejmenší vždy říkám: „Prosím vás, tyhle děti potřebují bezpečný prostor. Některé jsou na táboře poprvé a mnozí poprvé i bez rodičů. Dejte jim čas seznámit se s prostředím a získat důvěru. Veďte je nejdříve ke spolupráci a když tohle máte, teprve potom můžete v programu přidávat soutěže a složitější aktivity.“ U starších dětí je to o kousek jinak, a u teenagerů zase úplně jinak. Vždy ale dbáme na to, aby byla ve skupině vzájemná důvěra. Směřujeme k tomu, že prospěšnější pro všechny je navzájem spolupracovat a ne si konkurovat.

Kolik dětí máte na jednom táboře?

Naše tábory jsou spíše rodinného charakteru. Na táborech s legendou a na zážitkovém kurzu míváme maximálně kolem třiceti účastníků. U táborů zaměřených na speciální dovednosti je obvyklý počet do dvanácti dětí.

Pojďme k jezdeckým táborům. Kdo jezdí na vaše tábory? Jsou to spíše začátečníci nebo pokročilí?

Obojí. Dříve jsme měli skupiny smíšené. Vnímala jsem, že takto je to výhodnější pro koně. Můžete jim lépe rozdělit práci a vyvážit psychickou a fyzickou zátěž. Výhodou také je, že zkušenější děti mohou pomáhat těm méně zkušeným a při tom se samy hodně posunou. Na vrcholu pyramidy učení je, že nejvíce se naučíte, když sami učíte.

V posledních letech jsme kurzy rozdělili. Účastníci se k nám stále vracejí a během let se z řady z nich stali „pokročilí“, se kterými můžeme pracovat mnohem více do hloubky. Někde vzadu mají už zasunuto, že méně je více, že důležitější je kvalita ne kvantita, a že na prvním místě je kůň. Zároveň oceňují práci se sebou samými a vědomě hledají vyváženost důvěry a respektu.

Pro děti, které s koňmi začínají nebo by rády začaly, máme tábor Léto s koňmi a dalšími domácími zvířaty. Tam se děti učí se zvířaty komunikovat a bezpečně se o ně starat. S koňmi pracují hodně ze země. Ze hřbetu je to hlavně o dovednosti správného sedu, dýchání a klidné a pružné ruce. A to je dlouhá cesta. Naší velikou výhodou je les a rybník hned vedle jízdárny a v tomhle prostředí děti ani nepostřehnou, že se něco učí. Klasický jezdecký výcvik, jak si ho mnozí mohou představovat, to není.

Vždy jsme dbali na to, aby koně měli mezi jednotlivými turnusy jeden týden klid. Letos jsme se v zájmu našich koní rozhodli pořádat v létě pouze dvě týdenní akce.

Řekněte mi, máte v pokročilé skupině dětí i děti, které jste si od začátku vypiplala?

Ano, mám a je jich vlastně docela hodně. Některé děti k nám jezdí na kurzy pravidelně šest i více let. Z děvčat v jezdeckém oddíle jsou dnes elévské instruktorky. A když tyhle holky vidím s jakou pokorou a jak vědomě učí, mám velikou radost.

Jistě se stane,  že na tábor přijede dítě a má odstup nebo dokonce strach ze zvířat nebo z koní. Jak s takovým dítětem pracujete?

Děti do ničeho nenutíme, každý máme komfortní zónu jinde. Nejprve budujeme důvěru a poznáváme, jak koně vidí svět a jak se kolem nich bezpečně pohybovat. Dítě si koníka vyčistí, začne ho vodit, učí se s ním komunikovat a vymezit si vlastní prostor. Předvídáme a dbáme na fyzickou i psychickou bezpečnost všech zúčastněných ze země i ze hřbetu. Ještě se mi nestalo, že by během týdne dítě ke koním nezískalo důvěru. Bonusem je ta důvěra v sebe.

Říká se, že děti se u koní učí zodpovědnosti. Co podle vás koně dětem dávají?

Koně milují rituály a pravidelnost. A tohle jsou věci, které ukotvují i nás. Je toho tolik, co se nejen děti ve společenství koní mohou naučit – důslednost, smysl pro spravedlnost, nastavování hranic, trpělivost, práce s mírou tlaku a jeho včasné odebrání, komunikace, práce s vlastní tělem, autentičnost, laskavost, pokora, předvídání, vizualizace myšlenek…

Vzpomínáte si na nějaký moment z tábora, který vás opravdu překvapil?

Koně i děti stále něčím překvapují a umí mnohdy vymyslet věci, o kterých si myslíte, že vymyslet nejdou. To by bylo na dlouhé vyprávění. Spíše bych řekla, že čím déle s koňmi a s dětmi pracuji, tím méně se objevují věci, které mě překvapují. Zkušenosti, práce s chybou, předvídání, řízení rizika, pokora k práci se živými bytostmi… A pak ubývají ta nemilá překvapení a přibývají ta radostná.

Kdyby byla jedna dovednost, kterou byste chtěla, aby si dítě z Vašeho tábora odvezlo, která by to byla? A proč zrovna tato?

Spíš bych zvolila výraz vnitřní nastavení. Odvaha a důvěra v sebe a ve své vnitřní talenty. Ochota snášet určité nepohodlí. S oblibou říkáme – neexistuje špatné počasí, jenom špatně oblečený účastník akce. A z koňského světa by to byla znalost čtyř fenoménů – princip hierarchie, stádové a rodinné chování, uzavírání přátelství a jasná komunikace. Kdybychom toto žili, bylo by na světě lépe a každý k tomu můžeme svým kouskem přispět.

Informace k nám přicházejí vždy v tu správnou chvíli, když jsme na ně připraveni. A tak mi vždy ve  správnou chvíli přijde do ruky nějaká zajímavá kniha nebo člověk, jako učitel a průvodce. Hodně si vážím toho, že takové lidi kolem sebe mám:-)