Možná to znáte – kůň při nasedání popochází, couvá nebo se otáčí. Není to jen protivné a nepohodlné – může to být i nebezpečné. Přitom schopnost klidně stát na místě patří k úplným základům výcviku. Mnoho koní ale tuto dovednost nikdo nikdy neučil. Výsledkem je nervózní přešlapování při nasedání nebo okamžitý krok vpřed, jakmile jezdec dosedne do sedla. Dobrou zprávou je, že klidné stání můžete naučit téměř každého koně – pokud postupujete trpělivě.
Proč kůň nestojí klidně
Než začnete koně učit stát, je dobré pochopit, proč vlastně odchází. Často nejde o neposlušnost, ale o směs energie, nedočkavosti, nejistoty nebo špatných zkušeností. Někteří koně jsou jednoduše nedočkaví – vědí, že po nasednutí začne práce, a tak se snaží „vyrazit“ ještě dřív, než jezdec stihne nakopnout třmeny. Jindy je důvod čistě praktický. Pokud jezdec nasedá ze země a při tom táhne sedlo na jednu stranu, kůň musí balancovat a často udělá krok, aby lépe udržel rovnováhu. Proto se doporučuje používat nasedací stoličku – nasedání je pro koně pohodlnější a stabilnější.
Více jsme o nasedání psali ZDE.
Dalším důvodem může být nedostatečný základ „ze země“. Při práci ze země se kůň musí naučit reagovat na základní pomůcky a pohybovat se dopředu, dozadu i do stran na požádání. A také klidně stát. Jinými slovy: kůň, který neumí kontrolovat své nohy, neumí ani stát. Kůň musí pochopit, že „klid je někdy to, co člověk chce“.
Základní princip: klid je odměna
Většina moderních metod tréninku stojí na jednoduchém principu: tlak x uvolnění. Tedy na koně je vyvinut určitý tlak, a když udělá správnou věc, tlak zmizí a přichází odměna – tou je klid po uvolnění tlaku. V praxi to znamená, že kůň si musí spojit nehybnost při nasedání s uvolněním. Pokud stojí, nic se neděje – může odpočívat, dostane pochvalu nebo podrbání. Pokud se pohne, musí na něj být vyvinut tlak. Důležitá je přitom přesnost a načasování. Pokud kůň stojí jen dvě vteřiny, okamžitě ho pochvalte. Postupně dobu prodlužujte – pět vteřin, deset, půl minuty. Kůň se tak učí, že trpělivost přináší uvolnění.
Trénink ze země jako základ všeho
Velká část práce se odehrává ještě před samotným nasedáním. Ideální je začít u nasedací stoličky nebo u stěny jízdárny. Nejprve koně k místu přiveďte a jen tam chvíli stůjte. Žádné nasedání, žádný spěch, žádné emoce – jen klidné stání. Pak koně odveďte o pár kroků dál a znovu se vraťte. Tento jednoduchý cvik opakujte několikrát. Kůň si začne spojovat nasedací stoličku s klidem, nikoli s okamžitou prací a pohybem. Další krok je pohyb kolem stoličky. Můžete koně poslat dopředu, zastavit ho, couvnout nebo udělat malý kruh. Jakmile stojí klidně vedle stoličky, přichází pauza – chvíle odpočinku. Tento kontrast je velmi účinný. Pohyb znamená práci, stání znamená klid. Většina koní velmi rychle pochopí, kterou variantu si mají vybrat.
Více jsme o práci ze země psali ZDE.
Nasedání krok za krokem
- Teprve když kůň klidně stojí vedle stoličky, přichází na řadu samotné nasedání. Ani tady ale není potřeba spěchat. Nejprve jen vystupte na stoličku a zase sestupte. Opakujte to několikrát, dokud kůň zůstává uvolněný.
- Pak vložte nohu do třmenu – ale ještě nenasedejte. Chvíli počkejte a zase slezte dolů. Tím koni ukazujete, že pohyb je pomalý a předvídatelný.
- Pokud kůň udělá krok, klidně ho vraťte na původní místo a začněte znovu. Bez trestání, bez frustrace. V klidu a pohodě. Opakování je v tomto případě největší učitel.
- Jakmile se konečně posadíte do sedla, ještě chvíli stůjte. Mnoho koní totiž očekává, že jezdec ihned vyrazí. Když místo toho následuje pár vteřin klidu, začnou chápat, že nasednutí neznamená automaticky pohyb.
U koní, jež mají zafixovaný pohyb ihned po dosednutí jezdce, můžete využít pomocníka u hlavy koně. Není nutné, aby koně držel, pouze jeho klidná přítomnost koně upozorní na to, aby stál. Samozřejmě, kdyby kůň chtěl odejít, může zasáhnout.
Nejčastější chyby
Nácvik zabere několik dní, možná dva až tři týdny denní práce, buďte trpěliví, nespěchejte.
- Velkou chybou je spěch. Jezdec často potřebuje rychle vyjet, a tak nasedne i na koně, který se stále pohybuje. Kůň se tím ale učí přesně opak toho, co chceme – že odchod je správná reakce.
- Další chybou je tahání za otěže. Pokud koně držíte silou na místě, stojí jen proto, že nemůže odejít. Jakmile povolíte, okamžitě vykročí. Kůň musí pochopit, že chcete, aby stál.
- A nakonec je tu nedůslednost. Jeden den jezdec trvá na tom, aby kůň stál, druhý den nasedne za chůze. Koně potřebují rutinu, i proto, že nám do hlavy nevidí, a tudíž neví, jestli dneska chcete nasedat v klidu nebo to zvládnete i v kroku.
Klidné stání při nasedání není drobnost, ale základ dobrého výcviku. Kůň, který trpělivě čeká na pokyn, je bezpečnější, uvolněnější a lépe spolupracuje. Stačí trpělivost, jasná pravidla a trochu času – a z nervózního tanečníka se může stát majestátní „socha“.
Foto: archiv společnosti Equiservis spol. s r. o.