Každý jezdec to zná: na vyjížďce zastavíte a najednou se kůň pod vámi skloní a rychle urve trs trávy. Nebo jdete na louce a jedinou „starostí“ koně je, kde co roste a jak dostat do huby! Pro koně, jako pastevní zvíře, je neustálá snaha o „pasení“ přirozená. Jenže my bychom chtěli, aby na chvilku, kdy je „v práci“, na toto zapomněl.
Zlozvyk nebo pud?
Pro koně je přirozené, že ve volné přírodě tráví 12–18 hodin denně průzkumem a okusováním travních porostů. Neustálá potřeba koní žrát je dána stavbou trávicí soustavy. Koně jsou předurčeni přijímat potravu v malém množství, ale často.
Více jsme o trávicí soustavě koně psali v článku ZDE.
Pasení je koňská přirozenost. Jenže věčné natahování krku po trávě a větvičkách, neustálé táhnutí za každým zeleným drnem, vytrhávání otěží nebo škubání vodítkem, umí zkazit každou vyjížďku i trénink.
Proto je žádoucí porozumět, proč koně chtějí trávu i přes přítomnost jezdce, a jak tento pud zkrotit bez násilí. Náročný úkol je to oboustranně: je třeba respektovat přirozenost koní i potřeby jezdce.
Tahání za trávou
Tahání za trávou je vyústěním konfliktu motivů: koně silně tlačí vlastní instinkt/pud ke konzumaci potravy, zatímco jezdec vyžaduje pozornost pro práci. Pokud koni jen jednou povolíme okusit trávu, vnímá to jako cennou odměnu. Řídí se pak principem “pokus–omyl”: když úspěšně dosáhne do trávy, uloží si, že taháním získává “bonus”. Z pohledu jezdce to lze vnímat jednoduše: pro koně bylo sousto trávy silnější motivací než tlak v jeho hubě. Tím, že se k trávě dostal, si své chování v podstatě sám odměnil. Jinými slovy: kůň si rychle uvědomí, že za sklonění hlavy dostane něco žádoucího, takže se to pokouší znovu a znovu. A spirála narušení vztahu jezdec–kůň se roztáčí. Kůň nepřestává myslet na trávu, jeho pozornost se dělí mezi jezdce a trsy zeleně, při každé sebemenší příležitosti „to zkusí“. Kůň neustále vytrhává otěže či táhne za vodítko. Jezdec může reagovat frustrací, zesílením pomůcek – hrubou rukou, zesílením pobídky botou, bičem, křikem. V tu chvíli roste napětí a stres. V tu chvíli se kůň není schopen učit. Lepší cestou je přesvědčit koně, že poslušnost se mu vyplatí víc než samovolné okusování trávy. Jak na to?
Krok za krokem
- Buďte připraveni a aktivní. Jezděte v rovnováze se stálým kontaktem na otěžích a pozorně sledujte koně. Jakmile zaregistrujete náznak sklonu hlavy nebo natažení, sevřete prsty na otěžích a zablokujte pohyb hlavy koně k zemi (např. zatlačením kloubem na krk). Tato preventivní akce udrží koně v pozornosti.
- Dodržujte důslednost. Bude to chvilku trvat, než kůň pochopí, že to myslíte vážně. Nepolevujte v úsilí a buďte důslední. Myslete na to, že každé „pochybení“ vás vrací o notný kus zpět. Prostě je nutné, aby se koni nepovedlo získat odměnu v podobě zelené trávy.
- Vytvořte povel ke žraní a k ukončení. Naučte koně jasný signál „teď si můžeš kousnout“. Například při vyjížďce zastavte u trsu trávy, povolte otěže a povolte koni se pást. Můžete to spojit i s hlasovou pomůckou. Důležitější je ukončení. Po chvíli, kdy kůň žere trávu, ho pohlaďte či krátce poplácejte, zkraťte otěže a jasně zadejte pobídku do kroku. Můžete si opět pomoci hlasovou pomůckou. Tímto učením koni vysvětlíte, že tráva je odměna za poslušnost, nikoli automatické právo.
- Používejte pozitivní posilování. Místo trestání odměňujte každý správný krok. Kdykoli kůň dobrovolně zvedne hlavu nebo odolá trávě, ihned jej pochvalte hlasem, pohlaďte či dejte drobný pamlsek. Podáním pamlsku můžete fixovat i ukončení „pasení“ na povel. Ukazujete tím koni, že je pro něj výhodnější s vámi spolupracovat. S časem stačí postupně odměny snižovat, protože motivace bude spočívat v samotném povelu a důsledně stanovených pravidlech.
- Postupujte postupně a buďte trpěliví. Začněte na méně lákavých místech – nejdřív u suchých či krátce posekaných travních ploch. Když je kůň poslušný tam, postupujte blíže ke svěží trávě. Připravte se na „komplikace“, zelená tráva je pro většinu koní velká motivace! Změna v zacházení se zaběhnutým zlozvykem (který je navíc podmíněn pudově) je pomalý proces a vyžaduje trpělivost.
Na vodítku je to stejné
Touha kousnout si do trávy může způsobit, že koně své vodiče doslova odtáhnou k jakémukoli trsu jako magnet přitahuje železný hřebík. I na vodítku je stejný postup. Neprocházejte kolem té nejšťavnatější trávy, ale zvolte takovou, která není pro koně moc lákavá. Přistupujte k výcviku důsledně a pozitivně. Opět dovolte koni pasení po povolení vodítka a na povel jeho ukončení a plnou orientaci na vás. Správné chování odměňte velmi lákavým pamlskem. Principem zůstává převést pozornost od trávy na jinou aktivitu. Také při vodění platí, že koni musíte nabídnout hodnotnější motivaci než objev nového místa k pastvě; zvolte k učení jeho nejoblíbenější pamlsky.
Závěrem lze říci, že odnaučení „koňské nenažranosti“ má řadu přínosů. Odměřenými pravidly a důsledným tréninkem dosáhnete plynulé a bezpečnější jízdy i procházek – jezdec i kůň si užijí mnohem poklidnější a soustředěnější spolupráci. Kůň se naučí, že nejde vždy jen o potravu: jakmile dojde k vyhovění, přijde odměna. Jezdec na oplátku získá lepší kontrolu, důvěru i jistotu, že jeho pokyny mají prioritu a zmizí frustrace. Výsledkem je harmoničtější vztah.
Foto: archiv společnosti Equiservis spol. s r. o.