Každý den ve stádě je pro koně naplněný drobnými interakcemi, které mohou na první pohled vypadat nenápadně, ale ve skutečnosti hrají klíčovou roli v životě koně a udržování hierarchie.
Vnímavý člověk dokáže předejít mnoha konfliktům, zraněním i frustraci – a zároveň si vybuduje důvěru, která je pevnější, než jakékoliv vodítko s ohlávkou. Kůň, který je ve stádě respektovaný a dobře usazený, bude lépe spolupracovat i s člověkem.
Jak porozumět koňské řeči?
Řeč koní je tichá. Jak ji tedy porozumět? Není to vždy snadné. Chce to mít oči a mysl otevřenou. A pak, jak už to u koní bývá, mít spoustu času a trpělivosti – koně totiž moc nespěchají. Dopřejte si možnost koně pozorovat. Můžete se z povzdáli na koně koukat celé hodiny nebo se na ně zaměřit, když procházíte třeba kolem výběhu. Ono se totiž mezi koňmi pořád něco děje. O způsobech komunikace mezi koňmi jsme psali ZDE.
Grooming a další rituály
Asi nejnápadnějším společným rituálem je grooming – vzájemné okusování hřívy, krku a kohoutku. Tento sociální rituál pomáhá vytvářet a upevňovat přátelské vazby, zároveň stimuluje nervová zakončení a snižuje stres. Z výzkumu provedeného v roce 2003 na Univerzitě v Pensylvánii v USA vyplývá, že grooming snižuje srdeční tep a přináší koním viditelné uvolnění. Naopak vyhýbání se doteku či groomingu může být známkou sociálního napětí. Další rituály, jako je válení, společné pití z hladiny nebo blízkost při odpočinku, mají hluboký význam pro klid a pohodu koní. Sledujte je.
Škola hrou
Koně se navzájem učí – například mladý kůň napodobuje chování staršího, což je patrné při reakcích na neznámé situace. Mladí hřebci často zkoušejí své postavení hrou – lehkými kousanci, vzpínáním, postrkováním. Tyto hry mají svůj účel: připravují je na budoucí roli ve stádě, ale zároveň si vzájemně nastavují hranice.
Obvykle se ale komunikace odehrává méně okázale. Při konfliktech využívají koně velmi jemnou a ritualizovanou komunikaci – dříve, než dojde k fyzickému kontaktu, probíhá „dialog“ postojů, pozice hlavy, natočení uší, napnutí krku a přiblížení. Zkušení koně dokážou díky tomu předejít eskalaci situace a vzniku fyzického kontaktu. Ve stádech, kde není prostor nebo je příliš mnoho stresorů, tyto signály někdy ztrácejí efekt, což vede k častějším zraněním a narušení hierarchie.
Když se nové zvíře přidá do stáda, nastává období intenzivní komunikace – očichávání, testování hranic a hledání postavení v hierarchii. Může dojít ke krátkým konfliktům, ale ve většině případů se hierarchie ustálí během několika málo dní. Zajímavé je, že někteří koně se rozhodnou „nezapojit“ do boje o postavení a zůstanou spíš stranou – zejména ti, kteří mají slabší nervovou konstituci nebo špatné zkušenosti z minulosti.
Koukněte se na praxi – na co se zaměřit
V koňském stádě může na první pohled panovat klid, ale při důkladném pozorování se odehrávají desítky menších a větších interakcí.
Při pastvě koně často mění místa. Když se na to zaměříme, zjistíme, že v tom není chaos – vedoucí klisna zvedne hlavu, zhodnotí situaci, a pokud se rozhodne odejít, ostatní ji následují. Ne proto, že by je k tomu donutila, ale protože jí důvěřují.
Koně komunikují i při odpočinku. Když si jeden lehne, další stojí „na stráži“. Dochází ke střídání – jedni odpočívají, druzí hlídají. Tento jev je typický pro volně žijící koně, ale i pro stáda ve výbězích. To ukazuje důvěru a spolupráci ve stádě.
Matka klisna se postaví mezi hříbě a jiného koně, vysílá jasný ochranný signál. Když jiný kůň k hříběti přistoupí příliš blízko, klisna může sklopit uši, cuknout hlavou nebo dokonce udělit varovné kopnutí do vzduchu – nikoli však s úmyslem zasáhnout, chce jen upozornit. Takové chování je zcela běžné a funkční – udržuje respekt a bezpečný osobní prostor.
Dalším častým jevem je, že kůň při přiblížení jiného jedince lehce odvrátí hlavu, čímž vyjadřuje, že nechce konflikt. Pokud se takový signál ignoruje, následuje silnější reakce – napnutí těla, švihnutí ocasem, nebo i fyzické zatlačení druhého koně bokem.
Ve velkých výbězích lze často pozorovat, jak si koně vybírají, s kým budou trávit čas – nejčastěji vytvářejí dvojice, ale mohou to být i větší skupinky do cca 5 koní. Tito koně spolu tráví čas, poskytují si grooming. Pokud dojde k náhlé změně, kůň přestane se svým partnerem trávit čas nebo groomingovat, může to být signál bolesti nebo i nemocí.
Umělé stádo a člověk
Uměle vytvořená stáda – například skupina koní ve stáji s malým výběhem – mohou vykazovat odlišné komunikační vzorce. Nedostatek prostoru často zvyšuje napětí, protože koně nemají možnost ustoupit nebo se vyhnout vzájemnému kontaktu. Tím se zvyšuje riziko konfliktů, které by ve volné přírodě vůbec nenastaly. Důležitý je dostatek místa k odpočinku, zastíněných míst, cest, napajedel či napáječek a krmných míst – to vše výrazně snižuje stres a zlepšuje sociální vazby.
Člověk často podceňuje, jak silně ovlivňuje koňskou komunikaci svou přítomností. Kůň, který se ve stádě cítí jistý a respektovaný, bude pravděpodobně klidnější i při práci s člověkem. Naopak narušené sociální vztahy ve stádě se mohou odrazit v problémovém chování – neochotě spolupracovat, nervozitě nebo agresivitě.
Porozumět řeči koní neznamená jen sledovat, co dělají – znamená to vcítit se, naslouchat a respektovat jejich svět, kde každý pohyb něco znamená. Kůň není stroj na ježdění, ale sociální tvor, který prožívá radost, obavy, přátelství i samotu. Když člověk pochopí, co kůň říká svýma ušima, očima a postojem – z jednostranného vedení se stává dialog.
Foto: archiv společnosti Equiservis, spol. s r.o.
