• JEZDCI MUSÍ MÍT VHODNÉ KONĚ

    Německý drezurní trenér Markus Borggreve přijíždí trénovat do Česka na pozvání Barbory Uhrové Marešové pravidelně již třetím rokem. Na jednom z drezurních soustředění jsme si s Markusem povídali o drezurním tréninku, který mu přináší radost, o českých jezdcích a koních ve srovnání s Německem, a o jazykové bariéře při tréninku.

    Markus Borggreve

    • Úspěšný drezurní jezdec a trenér.
    • Majitel stájí Dressage Borggreve v německém Ahaus.

    Musí pro vás být nesmírně náročné najít si čas a několikrát během zimy přijet intenzivně trénovat do ČR.

    Letos zde trénuji již třetím rokem, soustředění probíhají od podzimu do jara. Ano, je náročné soustředění zorganizovat, a to nejen pro mě. Ve spolupráci s Barborou musíme najít vhodné termíny přes celou zimu. Pracujeme na tom již od léta. Je potřeba vytipovat vhodné víkendy, aby byl k dispozici jezdecký areál s halou zde v Královicích. Někteří účastníci jsou z daleka, takže je potřeba i ustájení a ubytování v hotelu. Také je nutné vybrat takové termíny, aby se ideálně všichni jezdci mohli soustředění zúčastnit.

    Kolik soustředění se tedy během zimy uskuteční?

    Od října do dubna je to celkem sedm soustředění, každý měsíc proběhne jedno.

    Jste v kontaktu s jezdci i během sportovní sezóny?

    Mimo zimní období, kdy nemáme soustředění zde, přijíždí skupina jezdců za mnou do Německa na jeden až dva týdny, někteří i na jeden nebo dva měsíce a trénujeme společně v mých stájích. Samozřejmě, jezdci mi posílají videa ze závodů, případně konzultujeme přípravu na soutěže telefonicky. Ale těžiště rozvoje je především v tréninku samotném, takže je velmi dobré, že za mnou mohou jezdci přijet i během sezóny. 

    Míváte na těchto zimních soustředěních stálou základnu jezdců?

    Víceméně pracuji s uzavřenou skupinou jezdců, během tří let se všichni jezdecky výrazně posunuli. Mnoho z nich již pracuje s novým koněm, ať je to mladý dobře jezditelný kůň s výkonnostním potenciálem, nebo již zkušený kůň s ověřenou výkonností St. George v Německu. Bylo potřeba najít pro jezdce vhodné koně, aby bylo možné posouvat je jezdecky dále. Kůň může být jen tak dobrý jako je jeho jezdec a jezdec může být jedině tak dobrý jako je jeho kůň, to je potřeba mít na paměti.

    Co byste jako trenér rád na českých jezdcích obecně změnil?

    Já nechci nic měnit na jezdcích! Když jsem sem přijel před třemi lety, byla jiná situace. Tehdy byla kvalita koní nižší a tomu odpovídala i úroveň jezdců. Během posledních tří let se jezdci, se kterými spolupracuji, výrazně zlepšili i díky vhodným koním. Všichni jezdci pokročili v drezurním jezdectví, někteří velmi výrazně. V každém případě se zlepšují a s novými koňmi se posouvají výše ve výkonnosti.

    Cítíte při tréninku jazykovou bariéru?

    Mnoho jezdců, především mladších, mluví anglicky velmi dobře, tam jazyková bariéra není vůbec žádná. U starších jezdců je někdy angličtina poněkud horší. Například na tomto soustředění potřebuje částečný překlad pouze jedna jezdkyně. Řešíme to tak, že já řeknu pokyn Barboře a ona ho přeloží, takže reakce jezdce je nepatrně opožděná, což samozřejmě není ideální.

    Jako trenér, preferujete obecně nějakou skupinu jezdců?

    Ne, naprosto nezáleží na tom, koho trénuji. Trénuji rád a je jedno, jestli jsou to mladí či starší jezdci, nezáleží ani na stáří a výkonnosti koně. Chtěl bych říct, že rád vidím, když se dvojice rozvíjí a zlepšuje. Důležité je hlavně to, aby dvojici trénink se mnou bavil a užívali si ho. Například na minulém soustředění byla osmiletá jezdkyně s poníkem, po tréninku bylo vidět zlepšení a dívenka byla upřímně šťastná a spokojená, to mi dělá radost.

    Vnímáte rozdíl mezi drezurními jezdci, se kterými pracujete zde, a jezdci v Německu?

    To je složitá otázka. Ať už mluvíme o jezdectví obecně, či jen o drezuře, je rozdíl velký. Musíme si uvědomit, že Německo je jezdecká velmoc a úroveň jezdectví v Německu je jednou z nejvyšších, ne-li dokonce nejvyšší na celém světě. Máme ohromnou základnu koní, trenérů, stájí a na to navázaný systém vzdělávání jezdců a koní. Jen pro dokreslení – moje stáje jsou ve Westfálsku, a v bezprostředním okruhu třeba 30-40 kilometrů je asi 10 jiných drezurních stájí. Zkrátka úroveň jezdectví, a tudíž i drezury, je v porovnání s Českou republikou nesrovnatelně vyšší. Na druhou stranu, jezdci jsou, co se týče ambic, víceméně stejní. Někdo touží po úspěchu ve vysokém sportu, jiný jezdí a závodí pro radost v základních soutěžích. Každý si najde svou úroveň, která mu vyhovuje, a podle toho hledá odpovídající zázemí. A to je myslím společné pro všechny jezdce. Ve stájích mám jezdce z celé Evropy, kteří se připravují a jezdí německé soutěže a míří k těm nejvyšším cílům v podobě soutěží GP a národního šampionátu. V takovém případě je nutné špičkové zázemí. Ve stájích mám i drezurní jezdce z České republiky, kteří zázemí využívají a chtějí se rychle rozvíjet a dosáhnout zmíněných cílů.

    Pojďme zpět do Královic. Jaké jsou ambice vašich svěřenců zde?

    Určitě se chtějí zlepšovat a dělají pro to maximum. Uvidíme, co přinese příští sezóna. Jak úspěšné budou nejmladší jezdkyně, které příští rok začnou startovat v juniorských soutěžích, kam se až výkonnostně posunou starší jezdci, a jak se vyvede sezóna Barboře, která bude startovat v St. George a později v GP

    Foto: archiv společnosti Equiservis, spol. s r. o.

    Související příspěvky

    360x360 AD
    Back to top