SNAŽTE SE BÝT PRO KONĚ DŮVĚRNĚ ZNÁMÝM PŘÍTELEM

Rozhovor s jezdeckou koučkou Hankou Doupovcovou je především o vztahu jezdec – kůň, o důvěře, o porozumění a odvaze podívat se nejprve do sebe, o vnitřní síle jezdce. Mluví o tom, jak se rodí skutečné partnerství mezi jezdcem a koněm a proč je práce na mindsetu často důležitější než technika jízdy samotná.

Náš rozhovor vzniká na dálku. Teď jste v Německu — co Vás tam přivedlo?

Partner žije v Německu, takže jde spíše o osobní důvod. Příliš nerozlišuji, zda jsem v Česku nebo v Německu – lidé od koní řeší podobné věci, ať už jsou kdekoliv.

Věnujete se koučinku, konzultacím i osobním lekcím — jaký je rozdíl mezi těmito formami práce?

Koučink je dlouhodobější spolupráce. Jezdec se mnou projde určité období, které by pro něj mělo být přínosné. Během této spolupráce by se měl jeho mindset proměnit k lepšímu, což se následně pozitivně projeví i v jízdě na koni.

Osobní lekce jsou spíše nárazové, ale těm se už nyní nevěnuji. Nejčastěji pracuji formou konzultací, které lze poskytovat i online. Praxe ukazuje, že i konzultace na dálku mají pro jezdce smysl. Jezdec by měl z každé konzultace odcházet s pocitem úlevy od problému, který ho tížil, a s jasnou představou, jak jej dále řešit v praxi. Často u jezdců následně pozoruji nadšení a motivaci ke změnám.

V jednom starším rozhovoru jste zmínila, že Vaším „srdcovým koněm“ byl valach Maurice, se kterým jste prošla bouřlivým obdobím. Jak Vás tato zkušenost ovlivnila jako jezdkyni i koučku?

Asi bych to tolik nevyzdvihovala. Myslím, že bouřlivou zkušeností si prošel každý jezdec, který se koním věnuje dlouhodobě. Koně nás přišli učit a – ať chceme, nebo ne – nejvíce se většinou naučíme právě v těžkých časech. To nás posiluje.

Možná těžké chvíle také rozdělí jezdce na ty, kteří si ježdění přišli jen vyzkoušet z rozmaru, a na ty, kteří u koní opravdu mají srdce. První skupina to vzdá při prvních problémech, zatímco ta druhá se vydá na cestu rozvoje.

Co se podle Vás děje mezi jezdcem a koněm ve chvíli, kdy si opravdu začnou rozumět? Dá se to vůbec popsat slovy?

Děje se jednoduše to, že už se nejedná o jezdce a koně, ale o dva nejlepší přátele. Kůň vám důvěřuje a vy jemu.

V jedné ze svých knih uvádím příklad: Představte si, že stojíte na zastávce a zastaví u vás auto, ze kterého na vás vykoukne neznámý řidič a chce vás svézt. Vyzve vás, abyste nastoupili. Nastoupíte? A teď si představte, že u vás zastaví auto, ze kterého na vás promluví důvěrně známý přítel. Svezete se s ním?

Jednoduše se snažte být pro koně tím důvěrně známým přítelem, se kterým se rád vydá na cestu.

Máte pocit, že dnes lidé hledají u koní víc výkon, nebo spíš klid a návrat k sobě? Kteří z nich Vás více vyhledávají?

Z mého pohledu se i toto mění. Vnímám, že čím dál více jezdců hledá spíše ten klid a porozumění, ale může to být jen moje domněnka, protože právě tito jezdci mě více vyhledávají.

Když pracujete s jezdci, co je ta nejhlubší věc, kterou si podle Vás často nechtějí přiznat? Jak poznáte, že je člověk připraven slyšet pravdu – nejen o svém ježdění, ale třeba i o sobě?

Dříve se mi stávalo, že jsem spolupracovala s jezdci, kteří byli ještě v nastavení: problém je u koně, nikoli u mě. Teď už se mi to neděje, protože s těmito jezdci pracovat nedokážu. Přicházejí spíše jezdci, kteří jsou otevření práci na sobě a vědí, že právě tam je třeba začít.

To, zda je člověk připraven slyšet víc, poznám ze společné komunikace – tam se ukáže, kam až mohu zajít. Mám na mysli spíše to, jak hluboko můžeme jít, aby člověk skutečně porozuměl. Nemyslím si, že bych měla hlásat nějakou pravdu. Mohu pouze inspirovat svou zkušeností.

Mimo jiné jste autorkou E-knih „Vnitřní síla jezdce“ a „Jak si na koni poradit v krizových situacích“. Co Vás přivedlo k psaní právě těchto titulů?

Pokud tvoříte od srdce, pak vás k tvorbě vede pouze vnitřní hlas, nedá se tedy určit nic konkrétního, co by mě k tomu vedlo. Většinou, když se někdo ptá, tak prohlásím, že mi knihy diktují koně:)

Mohou E-knihy plně nahradit práci kouče, mentora, trenéra,… nebo jsou doplňkem k jejich vedení?

Myslím, že na tuto otázku všichni známe odpověď. E-knihy určitě nejsou za nikoho náhradou. Na druhou stranu vidím, že jako jezdci často řešíme podobné problémy. Pokud tedy jedna kniha pomůže stovkám či tisícům jezdců, pak je alespoň dobrým doplňkem.

Jedna z Vašich E-knih se věnuje krizovým situacím při ježdění — můžete popsat, jaké nejčastější situace jezdec řeší a jak k nim v knize přistupujete?

Krizové situace jsou takové, při nichž jezdec pociťuje strach, nejistotu či nedůvěru. Když se kůň leká, plaší, spěchá nebo vyhazuje, vždy se jedná o vzájemné nepochopení. Kniha se zaměřuje na vliv jezdce – na to, jak změnit své myšlení, vnímání a prožívání tak, aby tyto nežádoucí situace přestaly být strašákem a jezdec si mohl ježdění znovu užívat s radostí.

Když hodnotíte jezdce, co považujete za nejčastější problém, se kterým přicházejí na Vaše konzultace?

Jezdce nehodnotím, ale pokud mám odpovědět, s čím nejčastěji přicházejí, tak i tohle se postupem času mění. Dříve jsem s jezdci více řešila běžný růst směrem k lepším výsledkům, třeba na závodech. Měnil se především mindset jezdce, jeho nastavení a soustředěnost na soutěži.

Dnes častěji přicházejí jezdci s problémovým chováním koně. Něco mezi jezdcem a koněm nefunguje – například místo toho, aby se kůň v klidu soustředil na jezdce, plaší se, spěchá a nevěnuje mu pozornost. Jezdec si nedokáže získat přirozenou pozornost koně.

Přirozenou myslím to, že se s ním kůň bude chtít kamarádit, bude ho následovat, aniž by ho jezdec k něčemu nutil trestem nebo naopak oblboval pamlsky.

Pro mě osobně problémový kůň neexistuje; existuje pouze kůň se špatnou zkušeností a s nepochopením ze strany lidí, kteří ho v jeho chování většinou nevědomě utvrzují. Taková byla i moje zkušenost, a proto mě tato práce baví nejvíce.

Vidíme, jak se „osobnost“ koně postupně mění, protože jsme k němu změnili přístup.

Všichni víme, že je důležité, aby jezdec i kůň fungovali jako tým. Co je prvním krokem, který by měl udělat ten, kdo chce zlepšit své spojení s koněm?

Začněte se s ním kamarádit a vnímat, co vám sděluje. Dejte mu pozornost. Nemyslím pamlsky. Myslím opravdu pozornost. Vidím tě. Vnímám tě. Vnímám tvoji jedinečnost. Koně jsou mnohdy vůči jezdcům uzavření, protože jim nebylo umožněno sdělovat svůj názor. Stačí, když při ježdění namísto dávání pokynů z hlavy začneme vést rozhovor ze srdce – tam začíná skutečná proměna.