Kůň s velkými bílými odznaky nás zpravidla zaujme na první pohled. Kde se odznaky berou a co to vlastně je? Pojďme se na ně podívat blíž.
Bílé odznaky jsou vrozené skvrny v srsti koně, které vznikají v místech, kde chybí melanocyty – buňky zodpovědné za tvorbu pigmentu. Kůže je pod bílými odznaky vždy růžová. Bílé plochy odznaků jsou ostře ohraničené a nejčastěji je najdeme na hlavě a končetinách, ale bílé skvrny se mohou vyskytovat doslova kdekoli na těle. Kontrastují s okolní srstí, ať už je plavá, hnědá, ryzá, černá nebo dokonce bílá. Odznaky tvoří jedinečný „podpis“ každého koně a můžeme je přirovnat třeba k otiskům prstu u člověka. Odznaky se nemění a kůň se s nimi už narodí – zůstávají po celý život stejné. U některých koní opticky vyniknou, jak koně přelínávají z letní do tmavší zimní srsti nebo ve vyšším věku.
Kůže je růžová
Co myslíte, může mít bělouš bílé odznaky? Ano, i bělouš může mít bílé odznaky! Samozřejmě, není bělouš jako bělouš, někteří bělouši jsou (v mládí) docela tmaví a na těch jsou odznaky snadno viditelné. Ale i kůň barvy čerstvě padlého sněhu může mít bílé odznaky. Poznáte je podle růžové kůže, která prosvítá pod bílou srstí – krásně to vynikne, když koně namočíte. Kůže pod odznaky je citlivější na slunce a může se snadno spálit, to platí pro koně všech barev. Více jsme o spáleninách od slunce psali v článku ZDE. Některé bílé odznaky se objevují na těle koní i bez podkladu růžové kůže. Často jsou to malé oblasti kolem bílých znaků nebo jsou to úzké proužky na hlavě nebo nohách.
Ve víru chlupových vírů
Dalším vrozeným znakem u koní jsou chlupové víry, tedy místa, kde se srst stáčí do víru nebo roste jiným směrem než okolní chlupy. I chlupové víry jsou stejně jedinečné jako otisky prstů a často se vyskytují na hlavě – například mezi očima, na čele nebo nad nozdrami. Mohou být ale i na krku, v oblasti plece, na hrudi nebo na končetinách. Mají různý tvar – od drobných kruhových vírů, po podlouhlé nebo dvojité víry. V některých kulturách se vírům přisuzuje magický význam – jsou to znamení povahy koně či štěstí.
Odznaky v rámci plemen
Množství a tvar odznaků se liší i podle plemene – nedomestikovaná a primitivní plemena, jako jsou kůň Převalského nebo koně mongolské, jakutské, kirgizské či shetlandský pony, jsou úplně bez odznaků či mají bílé odznaky jen vzácně. Zušlechtěná a kulturní plemena mívají naopak bílých odznaků více. Některá plemena, která prošla intenzivním šlechtěním, jako americký paint horse, shirský kůň nebo welsh pony, mívají odznaky velmi časté a někdy i dosti nápadné. U některých linií welsh pony nebo shirských koní je naopak typické určité rozmístění odznaků, zejména hvězda nebo lysina na čele a vysoko bílé nohy. Na druhou stranu, Fríský kůň nebo Starokladrubský vraník jsou příkladem vysoce prošlechtěných plemen, u nich jsou bílé odznaky nežádoucí – ideál je čistě černá srst bez jakýchkoliv skvrn.
K čemu odznaky slouží
Bílé odznaky hrají důležitou roli při identifikaci koně – zapisují se do průkazu koně, tzv. equinae passport. V průkazu se bílé odznaky a chlupové víry zakreslují do identifikačního schématu, tzv. siluety společně s odznaky získanými, třeba s výžehem. Veterinář nebo komisař zaznamená přesnou podobu odznaků už ve hříběcím věku a tento popis je jedním z hlavních způsobů, jak koně jednoznačně poznat. Spolu s mikročipem, chlupovými víry a znaky na kopytech tvoří základ identity koně.
Jsou bílé odznaky dědičné?
Ano, bílé odznaky jsou dědičné – jejich výskyt ovlivňují genetické faktory. Přesný způsob dědičnosti je složitý a zapojuje více genů (např. KIT, PAX3, MITF). U některých linií se častější nebo větší odznaky dědí ve spojení s konkrétními barvami srsti. Někdy se ale i rodičům bez odznaků narodí hříbě s větším odznakem – genetika si tu hraje s bílou podle svých pravidel.
Přehled bílých odznaků na hlavě:
- Hvězda – malá bílá skvrna na čele, někdy kulatá, jindy nepravidelná.
- Prokvetlé čelo – několik neohraničených bílých chlupů na čele koně.
- Lysina – podlouhlý bílý pruh, který běží po délce nosu; může být úzká nebo široká.
- Lucerna – velmi široký pruh bílých chlupů v délce nosu, zasahuje přes jedno nebo obě oči.
- Nosní proužek – velmi úzký pruh táhnoucí se shora dolů po nosu.
- Šňupka – bílá skvrna na nozdrách.
- Žabka – malá skvrna na dolním pysku koně.
Přehled bílých odznaků na nohou:
- Korunka – úzký bílý pruh těsně nad kopytem.
- Pásek – o něco vyšší než korunka, ale stále nízko nad kopytem.
- Ponožka – bílý odznak sahající do výšky spěnky až poloviny holeně.
- Podkolenka – bílý odznak zasahující nad spěnku, někdy až pod koleno nebo hlezno.
- Nadkolenka – velmi vysoký odznak, který může pokrývat téměř celou nohu.
Koňařské pověry o bílých odznacích
Indiáni– zejména Lakotové a Komančové – přisuzovali koním schopnosti podle toho, jak vypadali. Věřili, že koně s výraznou bílou kresbou na čele jako je lysina nebo lucerna, mají magické schopnosti. Tito koně byli považováni za duchovně silné a často to byli koně šamanů. Naopak Arabové považovali čistě černé nebo bílé koně bez odznaků za ty nejcennější – bílá lysina mohla být vnímána jako „nedokonalost“, která kazí harmonii těla.
V Evropě se ještě v předminulém století říkalo, že kůň s bílou lysinou a „ohýnkem v oku“ je „kůň s duší“ – prý rozumí lidské řeči a umí odhadnout nebezpečí. V textech a ústním podání se už od 18. století objevuje ve slovesnosti Anglie a Skotska rozšířená rýmovaná pověra o bílých nohách koně. „Jedna bílá noha – vezmi ho, / dvě bílé nohy – uvažuj, / tři bílé nohy – nech ho být, / čtyři bílé nohy – utíkej pryč!“
Ta se šířila spolu s anglickými kolonisty a v různých obměnách se vyskytuje také v Irsku, Severní Americe, Austrálii nebo jižní Africe, kde lidé přisuzovali bílým nohám nižší odolnost nebo nespolehlivou povahu koně. Ale pojďme zpět do Evropy, s velkou pravděpodobností jste se setkali s jinou, stále živou, pověrou. Ta říká, že: „Hvězda na čele je znamením šťastného koně.“
Foto: archiv společnosti EQUISERVIS, spol. s r.o.