Většina jezdců tráví mnoho času přemýšlením o kondici svého koně. Řeší, zda má dostatek pohybu, vhodně sestavený trénink, odpovídající krmnou dávku, správně padnoucí sedlo nebo pravidelnou péči fyzioterapeuta. Na vlastní tělo ale často zapomínají. Přitom právě jezdec představuje jednu z největších proměnných, které ovlivňují pohyb, rovnováhu i komfort koně. Podívejme se společně, jaké schopnosti by měl jezdec rozvíjet a jak na to i bez hodin strávených v posilovně.
Jezdec je také sportovec
Přestože většina jezdců nevnímá sama sebe jako vrcholové sportovce, jejich tělo při jízdě pracuje mnohem více, než se na první pohled zdá. Jezdec musí neustále reagovat na pohyb mnohosetkilového koně, udržovat stabilní pozici, koordinovat ruce a nohy a současně vnímat okolí i reakce svého koně.
Celková stabilita je základem stabilního sedu
Unavený jezdec je nestabilní
Mnoho jezdců si myslí, že samotné ježdění stačí, aby se udrželi v dobré kondici. Nedostatek síly, mobility nebo vytrvalosti se může projevit nejen bolestí zad a kyčlí, ale i horším sedem, nestabilní rukou a méně přesnými pomůckami.
British Horse Society často upozorňuje na jeden důležitý fakt: unavený jezdec se postupně stává nevyváženým jezdcem. S rostoucí únavou se zhoršuje držení těla, rovnováha i rychlost reakcí. Málokdy si uvědomujeme, že tak jako my musíme reagovat na pohyb koně, stejně musí i kůň neustále vyhodnocovat naše pohyby. Pokud sedíme symetricky a stabilně, je jeho práce jednoduchá. Pokud se však postupně začneme naklánět, přepadávat nebo měnit zatížení jednotlivých stran hřbetu, musí na tyto změny reagovat. Takže aby kompenzoval měnící se zatížení na svém hřbetě, musí neustále upravovat vlastní pohyb. V podstatě kompenzuje naše nedostatky.
To může vést nejen ke zhoršení výkonu koně, ale také ke zvýšenému zatížení zad a pohybového aparátu. Britská jezdecká společnost tedy zdůrazňuje, že každý jezdec by měl rozvíjet tři základní oblasti: sílu, mobilitu a vytrvalost. Právě jejich kombinace vytváří jezdce, který dokáže sedět vyváženě, následovat pohyb koně a efektivně používat pomůcky. Fyzická kondice jezdce není otázkou vzhledu nebo sportovních ambicí, je to součást odpovědného přístupu ke koni.
Nebaví vás posilovna? Zkuste odporové gumy.
Tři pilíře
Odborníci pracující s jezdci se dnes shodují, že základem jezdecké kondice jsou tři pilíře – síla, mobilita a vytrvalost. Právě jejich kombinace umožňuje jezdci sedět vyváženě, používat jemné pomůcky a dlouhodobě nezatěžovat vlastní tělo ani tělo koně.
Síla není o velkých svalech Když se mluví o posilování, někteří si představí fitness centrum, spoustu těžkého železa a kulturisty s činkami. Síla v podobě napumpovaných svalů ale není pro většinu jezdců potřebná. Důležitější je takzvaná funkční síla, tedy schopnost stabilizovat tělo během pohybu. Klíčovou roli zde hraje hluboký stabilizační systém trupu, hýžďové svaly a svaly kolem lopatek. Právě tyto partie pomáhají udržet vyvážený sed bez zbytečného napětí. Typickým příkladem je situace, kdy jezdec nedokáže stabilizovat pánev. V takovém případě se začne přidržovat koleny, ztuhne v bedrech nebo hledá oporu v otěžích. Po čase ho začne bolet v bedrech a kříži. Naopak dobře fungující střed těla umožňuje sedět hluboce, ale současně uvolněně. Síla je důležitá také z bezpečnostního hlediska. Když kůň nečekaně uskočí, zakopne nebo se lekne, právě svalová stabilita často rozhoduje o tom, zda jezdec situaci usedí, nebo skončí na zemi.
Rozsah pohybu a celková mobilita je pro jezdce důležitá.Mobilita: opomíjený klíč k dobrému sedu Neméně důležitá je mobilita. Moderní fyzioterapie dnes používá tento pojem častěji než tradiční „pružnost“ nebo „flexibilita“. Mobilita totiž neznamená pouze schopnost sval natáhnout, ale schopnost aktivně a kontrolovaně využívat celý rozsah pohybu. Ideálně v koordinaci s dalšími svaly. Právě v této oblasti mívají jezdci často největší rezervy. Současný životní styl nás nutí trávit dlouhé hodiny vsedě. Kyčle se postupně stávají méně pohyblivými, hrudní páteř tuhne a ramena se stáčejí dopředu. Na koni se tato omezení projeví velmi rychle. Jezdec s omezenou pohyblivostí kyčlí často bojuje s postavením nohy. Místo aby noha volně visela pod tělem, posouvá se dopředu nebo se stáčí špičky ven. Omezená pohyblivost hrudní páteře zase komplikuje správné držení trupu a nezávislou práci rukou. Přitom právě schopnost následovat pohyb koně bez zbytečného napětí patří k základům kvalitního ježdění. Dobrý sed nevzniká silou. Vzniká kombinací stability a dostatečné pohyblivosti.
Proč jezdec potřebuje kondici? Vytrvalost bývá ze všech složek jezdecké přípravy nejvíce podceňovaná. Během jízdy na koni totiž člověk opravdu jen nesedí. Mnoho jezdců (zejména začínajících) je překvapeno, když zjistí, že i během relativně klidné lekce může jejich tepová frekvence výrazně stoupat. Nedostatečná kondice se neprojevuje jen zadýcháním. Postupně se zhoršuje koncentrace, zpomalují se reakce a narůstá svalová únava. Jezdec začne ztrácet přesnost pomůcek a kůň dostává méně jasné informace. To je dobře patrné například při delší drezurní práci, tréninku skoků nebo při vyjížďkách v náročném terénu. Jezdec, který má dobrou kardiovaskulární kondici, dokáže udržet kvalitní sed a soustředění po celou dobu práce. Dobrou zprávou je, že není nutné běhat půlmaratony. Výborně poslouží svižná chůze, turistika, běh, plavání nebo jízda na kole – zkrátka aktivita, při níž se zvýší tepová frekvence a tělo pracuje delší dobu v mírné až střední intenzitě.
Rozcvičit se před tím, než sednete do sedla by mělo být samozřejmostí.
Jak začít?
Nemusíte hned sestavovat složitý tréninkový plán. Většině jezdců prospěje několik základních cviků. Plank pomáhá budovat stabilitu středu těla. Most aktivuje hýžďové svaly, které mají zásadní význam pro správné postavení pánve. Dřepy rozvíjejí sílu dolních končetin a současně zlepšují koordinaci pohybu. Rotace hrudní páteře pomáhají obnovovat pohyblivost zad a ramen. K tomu je vhodné přidat pravidelnou chůzi, běh, plavání nebo jinou vytrvalostní aktivitu.
Mnohem důležitější než samotný výběr cviků je pravidelnost. Dva až tři kratší silové tréninky týdně, několik minut mobility každý den a dvě až tři vytrvalostní jednotky představují pro většinu rekreačních jezdců ideální základ. Možná to nezní jako mnoho. Za několik měsíců však většina jezdců pocítí rozdíl. Sed bývá stabilnější, tělo méně bolí a práce s koněm je jednodušší. A právě to je nejdůležitější. Když je v lepší kondici jezdec, profituje z toho nejen on sám, ale i jeho kůň. Jezdecký sport je totiž týmová disciplína. A každý dobrý tým potřebuje dva dobře připravené sportovce.
Silnější, pohyblivější a lépe kondičně připravený jezdec sedí stabilněji, používá jemnější pomůcky a méně zatěžuje koňský hřbet. Kůň pak nemusí kompenzovat jeho nedostatky a může se soustředit na svou vlastní práci. A právě v tom spočívá skutečný význam kondice jezdce. Není to cesta k dokonale vyrýsovaným svalům z fitka. Je to cesta k harmoničtějšímu partnerství mezi koněm a jezdcem.
