Napadlo vás dát si koně domů. Jen nevíte, jestli je ten nápad dobrý, nebo špatný? Žádné ranní dojíždění do stáje, žádné telefonáty typu „prosím tě, můžeš mi hodit deku na koně?“ a žádné hledání vodítka po stáji a sedlovně… Kůň je prostě za domem. Co by se mohlo pokazit?
Odpověď zní: úplně všechno!
A zároveň je to často to nejlepší rozhodnutí, které můžete udělat.
První měsíc si připadáte jako vítěz života. Ráno otevřete okno, podíváte se do výběhu a tam stojí váš kůň. Nemusíte nikam jezdit, šetříte čas, peníze za ustájení a benzín. Nemusíte řešit otevírací dobu stáje. Nemusíte se hádat o to, kdo zase nechal kolečko plné hnoje uprostřed uličky nebo čí jsou bobky na jízdárně. Prostě klídek a pohoda.
Pak přijde druhý měsíc. Zjistíte, že kůň má zvláštní schopnost produkovat hnůj rychlostí menší bioplynové stanice. Také zjistíte, že seno není romantická voňavá věc, za kterou jste ho celá léta měli. Ale materiál, který se dokáže dostat úplně všude. Do bot, do auta, do pračky, do postele a někdy i do ranní kávy. Také zjistíte, že „Rohlík“ balík sena nepřiveze do 30 minut a ani zítra. A váš mazlíček potřebuje hoooodně sena! Aby ne, vždyť musí dělat ty bobky!
Chlupy? Ty jsou samostatná kapitola. Zajímavé je, že když jste měli koně v komerční stáji, domů jste si přivezli pár chlupů na mikině. No dobře, když koník línal, bylo jich o trochu víc. Jakmile máte koně doma, chlupy se začnou množit samy – línání, nelínání! Není jasné jak. Věda na to zatím nemá žádné vysvětlení. A k tomu jisto jistě migrují. Najdete je v lednici, v koupelně, v práci, a dokonce v jogurtu. V jednu chvíli se smíříte s tím, že součástí vašeho jídelníčku je přibližně jeden kilogram koňských chlupů ročně. A přestanete je řešit!
Mít koně doma neznamená jednoho
Kůň je stádové zvíře a společnost potřebuje. Samota mu nesvědčí a z hlediska welfare není vůbec vhodná. Koně jsou od přírody sociální a potřebují kontakt s dalšími zvířaty, ideálně koňmi. Takže plán mít koně doma znamená od začátku minimálně dva kousky. Je pravda, že někteří koně dobře fungují s oslem nebo kozou nebo dokonce králíkem, ale ideální parťák je pořád jiný kůň, ať už velký, malý, mladý nebo důchodce. A protože máte přirozeně zvířata rádi (jinak byste nejspíš koně neměli), po čase pronesete nevinnou větu. „Podívej, tady v inzerci je malý poník, úplně zadarmo, co kdybychom si ho vzali?“ Nebo: „Jednu kozu navíc ani nepoznáme.“ Či: „Ten oslík je tak roztomilý, koukni na ty uši.“ Historie ukazuje, že tyto věty jsou základními kameny malých zoologických zahrad.
Co vlastně kůň doma potřebuje?
Především prostor. Čím více, tím lépe. Kůň je zvíře stvořené k pohybu a postávání celý den, týden, měsíc… na malém plácku není úplně jeho životní sen. Pastevní ustájení s dostatkem pohybu bývá ideální. Počítejte přibližně jeden hektar pastviny na koně jako ideální stav, i když realita domácího ustájení (a nejen domácího) bývá často skromnější. Výběh musí být bezpečný pro koně a také odolat jeho případným pokusům o útěk. Kůň potřebuje také stálý přístup k vodě, kvalitnímu senu a ochranu před počasím, ideálně v podobě přístřešku, kam si zaleze ať už před vedry, nebo před větrem a deštěm.
A teď přichází dobrá zpráva
Přístřešek nemusí být nutně luxusní stáj za miliony. Mnoho domácích koňařů začínalo úpravou staré garáže, přístavku, kůlny nebo části hospodářské budovy. Kůň totiž nepotřebuje mramorovou podlahu, zlaté mříže ani automatické osvětlení ovládané mobilem. Stačí bezpečné závětří, kam neprší. Na druhou stranu garáž musí být skutečně přestavěná pro koňské potřeby. Nestačí z ní jen odvézt auto, na zem hodit balík slámy, do rohu kupičku sena a prohlásit: „Tak, Rosie, tady budeš bydlet.“ V první řadě musí být bezpečná, to znamená neklouzavá podlaha, žádná trčící železa, odhalené kabely s elektrikou, vypínače, nesmyslné výstupky. Prostě nic, co by mohlo koníka, a hlavně jeho zuby, zajímat.
Úspora času?
Domácí ustájení má ještě jednu zvláštní vlastnost. Nikdy nemáte volno. Když je kůň v komerční stáji, můžete si občas říct: dneska tam nejedu. Když je za domem, nejdete „do stáje“, musíte se postarat. Vichřice? Jdete kontrolovat ohrady. Mrzne až praští? Jdete kontrolovat napáječku. Vánice a metr sněhu? Jdete proházet cestu. Třicet pět stupňů ve stínu? Jdete dolít vodu. Chřipka? Jdete nakrmit koně. Vánoce? Jdete zkontrolovat koně. Silvestr? Jdete zkontrolovat koně. Narozeniny? Jdete zkontrolovat koně. Dovolená? Žádná není. Kdo by kontroloval koně?
Na druhou stranu existují chvíle, které vám žádná komerční stáj nenahradí. Letní večer, kůň se popásá před zapadajícím sluncem, ptáci si pozpěvují, vy sedíte na lavičce s kávou (ve které je pár chloupků), a protože jste doma, už nikam nespěcháte. Nebo zimní ráno, kdy otevřete dveře a ve sněhu na vás čeká známé zaržání. V tu chvíli si uvědomíte, proč to všechno děláte. Je to životní styl. Trochu bláta, hodně sena, nekonečné množství chlupů a překvapivě málo volného času. Ale také pocit, že váš kůň není někde „u cizích“. Je prostě doma.
Foto: archiv společnosti Equiservis spol. s r. o.