Koně jsou velmi společenská zvířata. Ve volné přírodě žijí ve složitých, kooperativních skupinách, které se dynamicky mění. Instinktivní touha po stádě nezmizela jen proto, že jsme koně domestikovali a uzavřeli je do stájí a samostatných výběhů. Porozumění sociálním potřebám koně a jejich naplnění je důležitou součástí péče o koně. Už proto, že spokojený a vyrovnaný kůň bude ochotnější k práci.
Kůň je pořád kůň
Všichni zástupci čeledi koňovitých jsou společenští. Domácí koně, stejně jako jejich divocí a zdivočelí příbuzní, jsou zkrátka biologicky naprogramováni k tomu, aby žili ve stádech. Stádo jim pomáhalo a pomáhá k přežití ve volné přírodě desítky milionů let. Patří mezi 3 pojmenované základní potřeby koně, které se anglicky označují jako 3 F: Freedom, Friends, Forage. Tedy zjednodušeně: svoboda, kamarádi a pastva. Člověk začal koně domestikovat před pár tisíci lety a tento „program“ – tu potřebu žít ve stádě, se smazat nedá. Izolace – ve které dnes mnoho koní tráví téměř celý svůj život – může vést ke stresu, neklidu a nedostatečně rozvinutým sociálním dovednostem. Dalším stupněm mohou být poruchy chování až agrese.
O stereotypním chování koní jsme psali ve článku ZDE.
Je nutné si uvědomit, že i sportovní koně, včetně těch nejvýkonnějších zvyklých cestovat letadly a spát každou noc v jiné stáji, jsou pořád hlavně koně. A stále v sobě nesou instinkty koní divokých.
Drbání, dotek a důvěra
Nenalhávejme si – opravdu nestačí, aby na sebe koně jen viděli. Potřebují se dotýkat. Vzájemné drbání je více než jen chování posilující pouto – může koně fyziologicky uklidnit. „Okusování“ na krku a kolem kohoutku může snížit srdeční frekvenci a krevní tlak. Víme také, že během vzájemného drbání dvou koní se uvolňuje hormon oxytocin. Dochází k tomu i při masírování hřbílkem nebo jemném čištění, což je sice koni příjemné, je ale jen chabou náhradou sociálního kontaktu s jiným koněm. Oxytocinu se někdy říká „hormon lásky“, působí jako zásadní hormon a neurotransmiter pro budování citového pouta, důvěry a zároveň působí na snižování stresu.
Stádo a hierarchie
Zapomeňte na starou představu o striktní hierarchii stáda. Nová pozorování v přírodě ukazují, že ve stádu je vedení do značné míry proměnlivé. Jeden kůň může vést při hledání vody, jiný se ujímá vedení, když stádo odpočívá. Koně ve stádě navazují s některými jedinci silná, celoživotní pouta, jiným se naopak vyhýbají – zkrátka mají sociální preference, stejně jako my lidé. K budování pout patří drbání, společné pasení, poskytování si stínu nebo kooperace při zahánění much. Vazby mohou být opravdu velmi silné. Když jsou vzájemně si blízcí jedinci odloučeni nebo se struktura skupiny příliš často mění, mohou koně trpět chronickým stresem.
Život ve stádě není jednoduchý
Koním život ve stádě prospívá a odpovídá jejich přirozenosti. Ideální se zdá volné ustájení s režimem 24/7 s uzavřenou skupinou koní. Takový chov zdánlivě simuluje přirozené podmínky, tedy volný pohyb a uzavřenou skupinu zvířat. Koně ve volné přírodě mohou denně urazit 15–20 kilometrů, přičemž se volně pohybují krajinou bez jakýchkoli omezení. Běžné volné ustájení je prostorově omezené a zpravidla je řešeno tak, aby bylo snadné na obsluhu. Takže všechna příkrmiště, napajedla, soli, manipulační prostory jsou pohromadě, aby práce byla rychle a snadno hotová. Díky tomu může být v určitých částech ohrad málo místa, úzké průchody, uličky – zkrátka koně se musejí potkávat na vcelku malém prostoru. A to i ti, kteří by se jinak snažili se navzájem vyhnout. Toto může vést k frustraci a agresi. Pečlivé plánování výběhů a zajištění dostatku místa a přístupu ke krmivu a vodě pro všechny koně, včetně jedinců s nižším postavením v hierarchii, podporuje zdravé a vyrovnané prostředí ve stádu u volného ustájení.
Více jsme o volném ustájení psali ZDE.
Podkovy omezují společný výběh
Stáje jsou primárně pohodlné pro lidi – pro koně to taková výhra není, omezují jak jejich pohyb, tak sociální interakci. Koně vypuštění na chvíli do výběhu po delším pobytu ve stáji často vyhazují a bezhlavě cválají, protože byli fyzicky omezeni. Tento jev, kterému se věnuje neurofyziologie, se nazývá rebound efekt (v češtině odborně nazývaný postinhibiční zvýšení dráždivosti nebo, anglicky post-inhibitory rebound). Představuje uvolnění chování, které bylo silně potlačeno.
Dnes je běžnou praxí, že koně z boxového ustájení chodí do výběhu každý sám. Strach majitelů ze zranění je velký. Jednou z příčin je i to, že jezdečtí koně jsou často okování na všechny 4. A koně své výběhové „hrátky“ nebo „šarvátky“ často řeší právě kopyty. Nakované kopyto spolu s nadbytkem energie může být opravdu nebezpečná kombinace. Výsledkem mohou být vážná zranění v podobě zlomenin nohou, čelisti, otevřených ran nebo zhmožděnin. Takže pro klid, koně chodí do výběhu po jednom, což výrazně omezuje jejich společenský život.
Co můžete udělat pro podporu společenského života koně
- Společný výběh je ideální, není-li možný, je potřeba dopřát koni alespoň vizuální kontakt s jinými koňmi.
- Umožněte koním vzájemné drbání, dotýkání se a interakci – u koní ustájených ve stájích to může znamenat úpravu přepážek.
- U volného ustájení se zamyslete nad rozmístěním příkrmišť, sena a vody. Rozmístěte je na víc místech, abyste omezili soutěživost a koně s nižší pozicí ve stádě mohli bez konfliktů žrát a pít.
- Zamyslete se nad úzkými průchody, kde se koně musí potkávat. Sem patří i stájové uličky.
- Nové členy stáda začleňujte pomalu a opatrně – budování vztahů vyžaduje čas.
- Sledujte, kteří koně mezi sebou vytvářejí pozitivní vazby. Všímejte si i negativního chování. Sociální vazby mezi koňmi mají velký význam.
Koně nejenže chtějí společnost – oni ji potřebují. Podpora jejich sociálních instinktů pomáhá snižovat stres, předcházet problémům s chováním a posiluje jejich celkovou pohodu a fyzické zdraví. Zkrátka, každý kůň si zaslouží dobrý společenský život.
Foto: archiv společnosti Equiservis spol. s r. o.