Jsou rozhodnutí, na která nás nikdo nikdy nepřipraví. Nechat koně odejít za duhový most patří k těm nejtěžším okamžikům, které mohou majitele potkat. Přesto mohou nastat chvíle, kdy už největším projevem lásky není bojovat o každý další den, ale dopřát koni klidný odchod bez bolesti. Eutanazie není selhání. Může být tím posledním a největším projevem lásky a zodpovědnosti ke koňskému příteli.
Láska znamená pustit
Každý, kdo má koně, ví, že péče o něj nikdy nekončí. Vstáváme za tmy, abychom stihli nakrmit před prací. V létě bojujeme s horkem a hmyzem, v zimě rozbíjíme led v napáječkách, v dešti měníme promočené deky a po nocích přemýšlíme, jestli … Na druhou stranu, radujeme se z každé hezké vyjížďky i zaržání na přivítanou.
Koně nám dávají kus svého srdce. A my jim za to chceme dát ten nejlepší život, jakého jsme schopni. Jenže právě na konci přichází jedna z nejtěžších zkoušek. Dokážeme myslet více na jejich bolest než na svůj vlastní strach z loučení?
Nejdůležitější totiž není to, kolik let kůň žije. Důležité je, jak žije. Ano, kvalita života by měla být měřítkem. Pokud už bolest převažuje nad radostí, pokud léčba pouze prodlužuje utrpení a nepřináší naději na zlepšení, může být snaha udržet koně při životě za každou cenu spíše naším přáním než skutečným dobrem.
Eutanazie
Někdy přichází konec pomalu. Starý kůň hubne, hůře vstává, obtížně se pohybuje a přestává mít radost z věcí, které měl celý život rád. Postupně chřadne před očima a ztrácí jiskru. Jindy veterinář oznámí diagnózu nevyléčitelného onemocnění nebo chronické bolesti, kterou už nelze účinně tlumit. V těchto chvílích má majitel alespoň čas přemýšlet, ptát se a společně s veterinářem hledat okamžik, kdy je ještě rozhodnutí vedeno láskou a ne beznadějí.
A pak jsou situace, které obrátí život během vteřiny. Těžká kolika, devastující úraz, zlomenina nebo jiný stav, kdy už medicína nedokáže vrátit koni dobrý život. Právě tehdy je veterinární lékař tím nejdůležitějším člověkem. Nebojte se ptát. Jaká je prognóza? Bude kůň trpět? Má šanci na plnohodnotný život? Co byste udělal, kdyby to byl váš kůň? Dobrý veterinář vám pomůže pochopit, co je pro koně nejlepší.
Důstojný odchod je poslední službou
Mnoho majitelů říká, že jejich největším přáním bylo jediné – aby jejich kůň umřel v klidu beze strachu. Pokud je to jen trochu možné, nejlépe je provést eutanazii v prostředí, které kůň dobře zná. Ve své stáji, v jeho výběhu, na pastvině nebo na místě, kde se cítí bezpečně. Vedle lidí, kterým celý život věřil.
Koně si nezaslouží zakončit svůj život stresem z nakládání, dlouhou cestou a cizím prostředím. Za všechno, co nám během života dali, si zaslouží odejít v klidu doma.
Jak eutanazie probíhá
Eutanazii může provést pouze veterinární lékař. Jeho cílem je, aby celý zákrok proběhl co nejklidněji a bez bolesti. Ve většině případů nejprve podá silné sedativum a anestetikum. Kůň se zklidní, přestane vnímat okolní ruch a postupně vleže usíná. Teprve poté následuje aplikace eutanazního přípravku do žíly. Během krátké chvíle dojde k zástavě mozkové činnosti, dýchání i srdce. Kůň bolest nevnímá. Později se mohou objevit mimovolní záškuby svalů, pohyby končetin nebo několik reflexních nádechů. Přestože mohou působit velmi emotivně, nejde o známku vědomí ani utrpení. Veterinář vždy ověří zástavu srdeční činnosti a potvrdí úhyn.
Co následuje
Právě v této chvíli bývá veterinář velkou oporou i po praktické stránce. Vysvětlí, co bude následovat, a poradí, jak postupovat dál. V době velkého smutku je těžké přemýšlet nad úředními povinnostmi a organizačními detaily.
Nejprve je potřeba zajistit odvoz těla. Ve většině případů je převezeno do asanačního podniku (kafilerie), kde je zlikvidováno v souladu s platnými veterinárními předpisy. Pokud měl kůň podkovy, je potřeba je sundat. Majitelé se mohou zajímat o důstojné rozloučení s koněm. Česká legislativa za splnění určitých podmínek umožňuje pohřbení koně na vlastním pozemku, vždy však pouze se souhlasem příslušné krajské veterinární správy. Další možností je kremace ve zvířecím krematoriu. Protože přeprava tak velkého zvířete může být logisticky náročná a rozsah nabízených služeb se liší, vyplatí se zjistit dostupné možnosti ještě předem – ideálně ve chvíli, kdy na rozhodování není vyvíjen časový ani emoční tlak.
Posledním krokem je oznámení úhynu příslušné evidenci a odevzdání průkazu koně podle pravidel organizace, která jej vydala.
To nejtěžší rozhodnutí
Po odjezdu veterináře zůstane prázdný box, prázdné místo. Místo, kde ještě před chvílí stál někdo, kdo byl součástí našeho života možná deset, patnáct, dvacet i více let. Přijdou slzy, pochybnosti i otázky, jestli jsme neměli udělat ještě něco navíc. Ve skutečnosti ale většina majitelů nerozhoduje o smrti svého koně. Rozhoduje o tom, aby už nemusel dál trpět.
A možná si právě v takových chvílích o to víc uvědomíme, i přes veškerý smutek, jak úžasné to je, že zvířatům dokážeme dopřát klidný odchod ve chvíli, kdy už není špetka naděje. Nezbývá než si přát, aby každý živý tvor mohl odejít důstojně, obklopen těmi, kteří ho milují.
Foto: archiv společnosti Equiservis spol. s r. o.