Desenzibilizace patří k často skloňovaným pojmům v koňském světě. Současně jde ale o jedno z nepochopených témat. Mnoho jezdců si pod ní představí mávání igelitkou či vlajkou nebo přecházení plachty, dokud kůň nepřestane reagovat. Jenže skutečná desenzibilizace není o tom, aby se kůň „vzdal“ nebo „otupil“. Jejím cílem je naučit ho zvládat nové podněty bez paniky a zachovat si přitom schopnost vnímat svět kolem sebe.
Na moderní svět není kůň připraven
Kůň je od přírody kořistní zvíře. Po miliony let přežíval díky tomu, že si nebezpečí všiml dříve, než predátor zaútočil. To, co člověk považuje za přehnanou lekavost, je ve skutečnosti dokonale funkční obranný mechanismus. Problém je, že moderní svět koně vystavuje situacím, se kterými evoluce nepočítala. Náklaďáky, reproduktory, vlajky, deštníky, veterinární zákroky, hlučné závody nebo třepotající se reklamní bannery nejsou součástí přirozeného prostředí koně.
Právě proto se desenzibilizace stala důležitou součástí výcviku. Jejím cílem není vytvořit „nelekavého robota“, ale koně, který dokáže zachovat rozvahu i v neznámých situacích. Správně provedená desenzibilizace zvyšuje bezpečnost, zlepšuje welfare koně a usnadňuje každodenní manipulaci. Špatně provedená může naopak vést k frustraci, stresu a někdy i k dlouhodobým problémům v chování i zdraví.
Habituace, desenzibilizace a kontra-podmiňování
Když se mezi koňáky řekne desenzibilizace, bývá tím označováno téměř všechno. Ve skutečnosti však existuje několik různých procesů.
Nejjednodušší je habituace. To znamená, že si kůň na určitý podnět postupně zvykne. Pokud každý den chodí kolem stejného traktoru nebo kolem stejného strašáka na poli, jeho reakce bude časem slábnout. Podnět už pro něj nepředstavuje nic nového ani nebezpečného. Ale běda, když strašák jednoho dne zmizí, zvykání začíná nanovo. Habituace je prostě zvyk.
Systematická desenzibilizace jde o krok dál. Podnět se koni předkládá postupně, po malých dávkách, které ještě zvládá psychicky zpracovat. Jakmile se kůň uvolní, může následovat další krok se silnějším podnětem. Tento postup je dnes považován za jednu z nejšetrnějších metod práce se strachem.
Velkou roli může hrát také kontra-podmiňování. Při něm se snažíme změnit emocionální význam podnětu. To, čeho se kůň původně bál, začíná spojovat s něčím příjemným. Typicky s odměnou, klidem nebo pocitem bezpečí. Cílem není pouze odstranit reakci, ale změnit samotné emoce, které za ní stojí.
Moderní výzkumy ukazují, že právě kombinace postupné desenzibilizace a pozitivních zkušeností vede k nejstabilnějším výsledkům.
Největší mýtus: „Nech ho, ať si zvykne“
Právě zde se dostáváme k jednomu z nejrozšířenějších omylů. Kolikrát jste slyšeli: „Časem si zvykne.“ Nebo: „Za chvíli ho to přestane zajímat.“ Z praxe víme, že na první pohled takové postupy fungují. Kůň po určité době, která ale může být různě dlouhá, skutečně přestane utíkat, uskakovat, protestovat.
Jenže otázka zní: opravdu se přestal bát? Ne vždy
V teorii učení se podobný postup označuje jako flooding neboli zaplavení podnětem. Kůň je vystaven intenzivnímu podnětu, kterému nemůže uniknout. Zpočátku reaguje útěkem, napětím nebo panikou. Když zjistí, že únik není možný, může své projevy potlačit. To však nemusí znamenat, že strach zmizel. Někteří odborníci upozorňují, že při opakovaném používání podobných metod může vznikat stav připomínající naučenou bezmocnost. Kůň se naučí, že jeho chování nemá na situaci žádný vliv, a proto přestane reagovat. Navenek působí klidně, uvnitř však může být stále ve vysokém stresu.
Právě proto není dobré posuzovat úspěch desenzibilizace pouze podle toho, zda se kůň přestal pohybovat. Klidný postoj nemusí vždy znamenat klidnou mysl.
Jak poznáme, že je kůň ve stresu?
Mnoho jezdců čeká na dramatické projevy jako vzpínání nebo útěk. Jenže stres bývá často mnohem nenápadnější. Varovnými signály mohou být ztuhlé svaly, vysoké nesení krku a hlavy, zrychlené dýchání, rozšířené nozdry, frkání, vytřeštěné oči nebo ztráta zájmu o okolí, kdy se kůň soustředí jen a jen na podnět způsobující strach. Někteří koně se zastaví a doslova „zamrznou“, jiní se snaží obejít „strašáka“ velkým obloukem.
Právě zamrznutí bývá často mylně interpretováno jako poslušnost. Ve skutečnosti může jít o jednu z obranných reakcí na silný stres. Stejně jako útěk nebo boj je i strnutí přirozenou strategií přežití. Úkolem dobrého jezdce není koně přimět k poslušnosti za každou cenu. Jeho úkolem je rozpoznat okamžik, kdy je kůň ještě schopen učit se, a kdy už pouze bojuje se strachem.
Důvěra je důležitější než odvaha
Kůň, který má zkušenost, že ho člověk nepřetěžuje a respektuje jeho obavy, se obvykle vrací ke klidu mnohem rychleji než kůň, který se opakovaně dostával do situací, které nezvládal. Desenzibilizace tedy není o otupování smyslů. Je o budování sebevědomí. O schopnosti zvládat nové situace. O komunikaci mezi člověkem a koněm.
Foto: archiv společnosti Equiservis spol. s r. o.