Přilnutí – obyčejné slovo, ve kterém se ukrývá tichá dohoda mezi jezdcem a koněm: „Ty půjdeš krásně podle mě a já tě nebudu tahat zpátky.“ V článku se dozvíte, jak na ideální přilnutí.
Co znamená „přilnutí na otěži“
„Kontakt“ nebo „přilnutí“ otěží vyjadřuje obvykle spojení mezi rukama jezdce a hubou koně. FEI definuje kontakt takto: „Otěže by měly být v přímé linii mezi rukou jezdce a hubou koně, kontakt musí být dostatečně elastický, aby umožnil pohyb.“ Jinými slovy jde o to, že ruka s otěžemi není tvrdou oporou, ale spíše jemným průvodcem, který dovoluje koni pohnout krkem, zapojit zádové svalstvo a aktivně se pohybovat dopředu.
Tudíž přilnutí na otěži znamená mít spojení, které není tvrdé, volné ani chaotické, ale stabilní, elastické, je jasným impulzem vedení a zároveň dává koni prostor k pohybu. Klidná ruka s elastickým kontaktem je tím nejlepším způsobem, jak povzbudit koně, aby pracoval měkce a aktivně se vytahoval směrem dopředu a dolů.
Proč je to tak důležité
- Komunikace – Když je kontakt stabilní, kůň cítí jemné pobídky jezdce a může adekvátně reagovat. To znamená, že bez adekvátního kontaktu se komunikace vytrácí.
- Zapojení těla koně – Stabilní otěž umožňuje koni snadněji zapojit hřbet a podsadit záď, prodloužit krok a hledat rovnováhu.
- Pohoda koně – Kontakt znamená klidnou ruku. Neklidné ruce, tahání za otěže, vlny na otěžích, používání otěží k udržení rovnováhy v sedle – to vše může koně stresovat nebo vést k odporu. Kůň bude aktivně hledat kontakt s rukou jezdce pouze v případě, že tento kontakt bude pružný a kůň si bude jistý, že to nebude nepříjemné nebo bolestivé.
Pokud je kontakt špatný, hrozí házení hlavou, zvedání hlavy, stažení koně za kolmici, neochota vykročit, neaktivní hřbet a záď, neposlušnost až agrese vůči jezdci.
Jak rozvíjet správné přilnutí
Ruce, lokty, sed
Asi tušíte, že ruce jsou vrcholem pyramidy. Klid v ruce je základem správného přilnutí. Klidná ruka je dána vyváženým sedem. Platí, že čím vyváženější je sed, tím lepší bude pozice rukou a tím lepší kontakt. Pro správné přilnutí se předpokládá, že existuje přímá linie od lokte přes předloktí, ruku a otěž až k udidlu a hubě koně. Tato teorie platí spíše pro drezurní ježdění, ale i jezdci jiných disciplín a rekreační jezdci z této poučky mohou profitovat. Jde o to, aby ruce byly klidné, pohyb v lokti a pažích byl minimální. Jestli cítíte, že zde máte rezervy, zkuste jednoduchá cvičení. Do oček na sedle přivažte asi 40 cm dlouhé provázky o síle asi 0,5 cm a udělejte na nich v pravidelném třícentimetrovém rozmezí uzlíky. Při ježdění si je vezměte do ruky k otěžím, aby byly napnuté, a sledujte, jak moc se prověšují, napínají či prokluzují. Uzlíky budete cítit v dlani, snažte se, aby provázky neprokluzovaly. Když si uvědomíte, co s rukama při jízdě děláte, použijte provázky pro stabilizaci ruky. Snažte se veškerý pohyb koně pojmout sedem a zády. Ruka od lokte by měla být nezávislá na pohybu koně. Druhým tipem je svázání zápěstí tenkou nití, kterou snadno v případě potřeby přetrhnete. Uvidíte, že po několika takovýchto cvičeních přestanete ruce tahat „od sebe“. Obě cvičení můžete kombinovat.
Otěže – délka a elasticita
Otěže jsou spojnice mezi rukou a hubou. Jak dlouhé by otěže měly být? Neexistuje „ideální délka“ pro všechny situace. Je klíčové, aby otěže byly nataženy v přímé linii a kontakt byl elastický.
Pro elastický kontakt je důležité:
- Před zkracováním otěží musí jít kůň aktivně dopředu, musí mít dostatečné tempo a kmih. Když je kůň aktivní, může jezdec jemně zkrátit otěže a navázat měkký kontakt.
- Lokty musí zůstat klidně u těla. Celá linie „loket-ruka-otěž-huba“ musí následovat „kývání“ hlavy a pohyb krku koně. Když loket nebo ruka ztuhne, kontakt bude tvrdý a neproduktivní. Po chvíli, když kůň dosáhne opět dostatečného tempa a kmihu, je možné otěže opět zkrátit. Dobrá otěž je taková, která koni poskytuje oporu v pohybu.
Stabilita a měkkost v ruce
Je toho strašně moc, co si musí jezdec na koni hlídat. Když se snažíte o dobré přilnutí, důležité je mít ruce, zápěstí, lokty a ramena uvolněné. Dýchejte, hluboký výdech a nádech přináší uvolnění. Při přílišném soustředění často dýchat zapomínáme.
Jak na měkkost v ruce:
- Paže visí volně z ramen dolů, lokty jsou u těla. Pozor na vytáčení nebo odtahování loktů od těla. Neklidná ruka v klusu mnohdy začíná v neuvolněném rameni a lokti.
- Ruce jemně sevřené v pěst, držte mírně nad kohoutkem, otěž je v dlani a k hubě vychází mezi prsteníčky a malíčky. Postavení rukou je jako byste nesli hrnek.
- Dlaň s prsty objímají pevně otěž – nejsou sevřené křečovitě, ale pevně. Představte si, že držíte ptáčka, nesmí uletět, ale musí dýchat…
Běžné chyby a jak je napravit
- Tahání za otěže: Tah otěže nedovolí koni vykračovat dopředu – ztuhne v krku, hřbetu, neaktivuje záď, ztratí tempo a kmih. Ruku nepoužívejte jako ruční brzdu. Zkuste otěže zkracovat postupně, vždycky jen o kousek.
- Příliš volné otěže – po otěžích jdou „vlny“. Kůň necítí kontakt, otěž je příliš dlouhá, ruka „plave“, signály v ruce jezdce jsou nejasné, často rušivé. Pomohou kratší otěže a lepší pobídka jezdce sedem.
- Ruce, které hledají stabilitu. Jezdec se drží za otěže, může v nich i viset nebo táhne jednu ruku přes krk koně. Jezdec nemá pevný, vybalancovaný sed a v otěžích hledá oporu. Nejčastěji se projevuje v klusu. Tady je potřeba pracovat na sedu, ideálně jezdit na lonži bez otěží nebo do běžných lekcí zařazovat pasáže bez třmenů, kdy se prohlubuje rovnováha.
- Více se o ježdění bez třmenů dozvíte ZDE.
- Ruce jsou příliš nízko, roztažené od krku, volné držení otěží. Zaměřte se na pozici ruky, zkuste výše popsaná cvičení s provázkem nebo nití.
Správné přilnutí je o technice provedení a zkušenostech, které zajistí oporu a lepší předání informací od jezdce ke koni (a obráceně). Když se na přilnutí podíváme z druhé strany, je to mocný nástroj komunikace mezi jezdcem a koněm. Z pouhé poslušnosti se stane partnerství. A právě v tom spočívá ono přilnutí.
Foto: archiv společnosti Equiservis spol. s r.o.