Ptáte se, jestli mu není zima? Koně mají své způsoby, jak se s chladem vypořádat. Podívejme se na to, jak si to koně zařídili, aby jim nebyla zima jako nám lidem.
Když se ochladí, my lidé instinktivně hledáme svetry, kabáty, čepice a rukavice. Koně ale mají vlastní, dokonale vymyšlený systém, který je chrání před nepřízní počasí a pomáhá jim zvládnout i velké mrazy. Tento systém je komplexní a propracovaný. Není to jen hustá zimní srst, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Nejviditelnější je srst
První a nejviditelnější zbraní je srst. Jakmile se dny začnou krátit a teploty klesají, koňské tělo reaguje automaticky – srst se zahušťuje a prodlužuje. Srst savců, tedy i koní, se skládá ze svrchní vrstvy ochranných chlupů neboli pesíků, a spodní vrstvy neboli podsady. Podsada je kratší, jemná a hřejivá. Pesík je dlouhý, hrubý, rovný chlup, jenž jemnější hřejivou podsadu přečnívá a chrání ji – dalo by se říci, že je to taková bunda. Na první pohled zimní srst možná působí neupraveně, ale funguje jako dokonalá peřina. Každý chlup se dokáže díky drobným svalům napřímit a vytvořit tak vzduchovou izolační vrstvu. Není náhodou, že někdy vidíte koně stát venku a na hřbetě mu leží vrstva sněhu, pod kterou je suchý. Znamená to, že teplo neuniká ven – srst izoluje tak dobře, že sníh ani neroztaje. Zatímco my se zpravidla bojíme, že kůň je promrzlý, ve skutečnosti mu bývá příjemně.
Stádo zahřeje
Dalším trikem, který koně používají, je chování ve stádě. Když fouká vítr, koně se instinktivně obrátí ocasem proti jeho směru. Hříva jim padá přes krk jako šála a vítr tak neochlazuje nejcitlivější místa na krku. Pokud jsou ve skupině, stoupnou si těsně vedle sebe, bok na bok, a vytvoří živou zeď, jindy vytvoří řadu a využívají závětří. Jeden chrání druhého, a tak celá skupina šetří energii. Není to jen praktické, ale posiluje to vzájemné vztahy ve stádě.
Úkryty v krajině
Kůň dokáže naplno využít životní prostředí. V přírodě divocí koně v krajině instinktivně vyhledávají křoviny, stromy, skaliska a terénní vlny, které slouží jako přirozený úkryt před větrem a deštěm. Člověk koně uvěznil v ohradách, a tak by součástí ohrady měl být alespoň jednoduchý přístřešek. Ale pokud má kůň možnost postavit se za živý plot nebo ke skupině stromů, instinktivně toho nejspíše využije. Je fascinující sledovat, jak dobře si koně umí vybrat místo, kde je nejméně průvanu a nejvíce klidu.
Vnitřní topení
A nakonec je tu vnitřní „kotel“, který je možná ještě důležitější než samotná srst. Koně jsou zvyklí trávit většinu dne příjmem potravy. Základem jejich krmení je objemné krmivo plné vlákniny – klasicky seno. Trávicí trakt koně je velmi specifický a trávení je neustálý proces. A právě trávení vláknité stravy vytváří velké množství tepla. Laicky řečeno – kůň se ohřívá zevnitř tím, že tráví. Proto je pro koně v zimě zásadní, aby měl dostatek objemného krmiva, které vydrží dlouho žvýkat a zpracovávat. Seno není jen „něco do žaludku“, ale doslova „palivo pro topení“. Pokud by měl sena nedostatek, začne rychle hubnout a ztrácet schopnost se ohřívat. Dostatek vlákniny je tedy stejně důležitý jako srst, nebo úkryt.
Tyto přirozené mechanismy jsou výsledkem tisíců let vývoje a dokazují, jak dobře je kůň uzpůsobený k životu venku. To, co nám připadá jako kruté podmínky, je pro koně často přirozený rytmus, se kterým si dokáže dobře poradit. Na nás je hlavně sledovat, zda jeho strategie fungují – zda si drží váhu, má lesklou srst, chová se klidně a nejeví známky prochladnutí. Dobrá deka koni může pomoci snáze přečkat zimu a určitě se hodí i v případě, že je kůň ostříhaný. Bez své zimní srsti by totiž snadno prochladl, zejména po tréninku, kdy má tělo zpocené a je citlivější na průvan.
Foto: archiv společnosti Equiservis spol. s r.o.
