Týmové hry na koních nejsou jen ukázkou jezdeckého umění, ale i svižné taktiky, odvahy a souhry mezi člověkem a koněm. V tomto článku se podíváme na dvě z nejznámějších – elegantní britské pólo a divoké argentinské pato.
Pólo – elegance britské aristokracie
Pólo je rychlá týmová hra na koních, při které se hráči snaží pomocí dlouhé dřevěné pálky – malletu – dopravit malý dřevěný nebo plastový míček do soupeřovy branky. Míček o průměru asi 8 cm je bílý, aby byl na zeleném trávníku dobře vidět. Hra připomíná hokej na koních a vyžaduje dokonalou souhru mezi jezdcem a koněm, přesnost i rychlost.
Pólo má v Británii aristokratickou tradici – první zápas se tu odehrál v roce 1869 a od té doby se hra stala symbolem prestiže. Samotná hra má ale původ ve starověké Persii, odkud se rozšířila přes Indii do Evropy. Britští důstojníci se s ní setkali právě v Indii, kde ji přizpůsobili svým podmínkám a přenesli ji na anglická trávníková hřiště. V 19. století se pólo rychle rozšířilo mezi britskou šlechtou a armádou. V současnosti se hraje nejen tradičně na trávě, ale také jako arena polo v hale nebo sněhové pólo na zamrzlých jezerech. Hřiště na klasické pólo je dlouhé až 275 metrů a široké 145 metrů – patří k největším sportovním hřištím vůbec. Branky jsou široké 7,3 metru. Hráči používají dlouhé dřevěné pálky s hlavou doutníkového tvaru. Hráč musí pálku držet výhradně v pravé ruce – levou je hra zakázána kvůli bezpečnosti.
Každý tým má čtyři hráče. Hra se dělí na období zvaná chukkery. Jedna hra má obvykle 6 chukkerů, může to být ale 4 nebo 8, podle úrovně zápasu. Každý chukker trvá 7 minut čistého času, tedy bez započítání přerušení – časomíra běží jen při hře. Pokud dojde v běžné hrací době k remíze, hraje se další chukker jako prodloužení tzv. „sudden death“ – kdo dá první gól, vyhrává. Mezi jednotlivými chukkery je pauza 3 minuty, po 3. chukkeru bývá delší přestávka, zpravidla cca 5 minut, během níž si jezdci často mění koně.
Pólo koně, často nazývaní „polo ponies“, nejsou žádné zvláštní plemeno, ale většinou jde o menší, rychlé a obratné křížence. Koně jsou často kříženci argentinských Criollos a Anglických plnokrevníků, kvůli jejich rychlosti a výbušnosti. Každý hráč během jednoho zápasu vystřídá několik koní. Koně musejí projít speciálním výcvikem, při kterém se učí rychlým obratům, práci pod tlakem a ignorování míčku i hole. Koně nosí sedla s plochým posedlím, aby nikterak neomezovala jezdce v pohybu. Nesmírně důležitá je ochrana nohou koní, polo pony mají vždy ochranné bandáže a pevné kamaše, zvony jsou nutností. Povinné je i zapletení a zalepení ocasu, aby se do nich nemohla zamotat pálka.
V Británii pólo hrají především členové vyšších vrstev, často i členové královské rodiny – princ William je vášnivým hráčem póla. Největší popularitu má však pólo v Argentině, kde se provozuje na vrcholové úrovni a argentinský tým patří dlouhodobě k nejlepším na světě. Pólo se dnes hraje na všech kontinentech – od USA přes Dubaj po Austrálii a Nový Zéland.
Pato – dravost argentinských gaučů
Pato je argentinský národní sport, je to tak trochu basketbal na koních – hráči na koních se snaží vhodit míč s uchy do obruče. Hra pochází ze 17. století, kdy gaučové používali živou kachnu zavázanou v pytli a soupeřili o ni na pampách. Kvůli brutalitě a nebezpečným zraněním jezdců byla hra v 18.–19. století několikrát zakázána. Její obliba byla tak velká, že zákazy nebyly respektovány a hra se stala živou součástí argentinské kultury a tradic. V 30. letech 20. století Alberto del Castillo Posse zavedl jednotná pravidla a nahradil živé zvíře míčem s uchy. V roce 1941 vznikla Argentinská federace pato a horseball, čímž obě hry získaly řádné zastřešení. Prezident Perón prohlásil pato za národní sport v roce 1953.
Dva čtyřčlenné týmy hrají šest period po osmi minutách, přičemž cílem je hodit míč nazývaný pato skrze svislou obruč o průměru 1 m na tyči vysoké 2,4 m. Hřiště na pato má délku 180–220 m a šířku 80–90 m. Míč je kožený, s nafukovacím vnitřkem, 40 cm v průměru a s šesti uchy pro snadné uchopení. Hra je pro jezdce velmi náročná, pato často musí sebrat ze země, přihrávají si ho a součástí hry jsou i souboje o míč, zvané cinchada, které mají přesně definované podmínky, co se týče držení otěží, míče a sedu útočícího i bránícího jezdce. Hra vyžaduje rychlost, sílu i týmovou spolupráci.
Při hře se střídá 8 koní na tým. Stejně jako u póla se nepoužívají žádná speciální plemena – často jde o křížence s plnokrevníkem. Koně jsou menšího vzrůstu, musejí být obratní, snášet rychlé změny směru, střety o míč a těsný kontakt s ostatními koňmi. Výcvik zahrnuje poslušnost, odolnost, obratnost a schopnost reagovat na tlak soupeře. Jezdci používají lehké sedlo s plochým posedlím, které je neomezuje v pohybu. Při hře platí pravidlo pravé ruky, tedy držení míče v pravé ruce. To určuje styl jízdy a zachování bezpečnosti.
Pato hrají zejména gaučové na argentinských pampách. Jako sportu se mu věnují amatéři i profesionálové. A samozřejmě je předváděn jako národní sport v rámci festivalů a venkovských slavností. Kromě Argentiny se odvozeně hraje i horseball v Evropě, Severní Americe nebo Kanadě.
Foto: archiv společnosti Equiservis spol. s r.o.
