• VROZENÉ ODZNAKY U KONÍ – PROČ JSOU ZAJÍMAVÉ

    Světlý hnědák, lysina, žabka a bílé podkolenky na všech čtyřech… to může být jednoznačný popis koně. Bílé odznaky jsou naprosto jedinečné a zůstávají stejné po celý život koně. Ale podívejme se na ně blíže, i s nimi je spojeno mnoho zajímavostí.

    Bílé odznaky jsou vrozené, nepigmentované skvrny v srsti koně, které vznikají v místech, kde chybí melanocyty – buňky zodpovědné za tvorbu pigmentu. Kůže je pod bílými odznaky vždy růžová. Bílé plochy odznaků jsou ostře ohraničené a nejčastěji je najdeme na hlavě a končetinách, ale bílé skvrny se mohou vyskytovat doslova kdekoli na těle. Kontrastují s okolní srstí, ať už je plavá, hnědá, ryzá, černá nebo dokonce bílá. Strakoši jsou vlastně koně s velkými bílými odznaky.

    Odznaky tvoří jedinečný „podpis“ každého koně a můžeme je přirovnat třeba k otiskům prstu u člověka. Odznaky se nemění – zůstávají po celý život stejné. U některých koní opticky vyniknou, jak koně přelínávají z letní do tmavší zimní srsti, nebo ve vyšším věku.

    Kůže je růžová

    Co myslíte, může mít bělouš bílé odznaky? Ano! Bělouši se v naprosté většině případů rodí tmaví (hnědáci, ryzáci) a odznaky jsou na nich krásně vidět. V průběhu života postupně bělají. Někteří vybělují pomalu a tmaví jsou poměrně dlouho – takže jsou odznaky snadno viditelné. Ale i kůň barvy čerstvě padlého sněhu může mít bílé odznaky. I když na srsti viditelné už nejsou, poznáte je podle růžové kůže, která prosvítá pod bílou srstí – krásně vynikne, když ji namočíte.

    Kůže pod odznaky je citlivější na slunce a může se snadno spálit, to platí pro koně všech barev. Více jsme o spáleninách od slunce psali v článku ZDE.

    Některé bílé odznaky se objevují na těle koní i bez podkladu růžové kůže. Často jsou to malé oblasti kolem bílých znaků nebo jsou to úzké proužky na hlavě nebo nohách. Ale takové malé bílé skvrnky po těle mohou znamenat také místo, kde došlo k nějakému zranění, nebo otlaku, a na zjizvené kůži narostla bílá srst. Typické jsou bílé „následky“ otlaků na kohoutku nebo nohách.

    Ve víru chlupových vírů

    Dalším vrozeným znakem u koní jsou chlupové víry, tedy místa, kde se srst stáčí do víru nebo roste jiným směrem než okolní chlupy. I chlupové víry jsou stejně jedinečné jako otisky prstů. Často se vyskytují na hlavě – například mezi očima, na čele, nebo nad nozdrami. Mohou být ale i na krku, v oblasti plece, na hrudi nebo na končetinách. Mají různý tvar – od drobných kruhových vírů, po podlouhlé nebo dvojité víry. V některých kulturách se vírům přisuzuje magický význam – jsou to znamení povahy koně či štěstí.

    Odznaky v rámci plemen

    Množství a tvar odznaků se liší i podle plemene – nedomestikovaná a primitivní plemena, jako jsou kůň Převalského nebo koně mongolští, jakutští, kirgizští či shetlandský pony, jsou úplně bez odznaků či mají bílé odznaky jen velmi vzácně. Zušlechtěná a kulturní plemena mívají naopak bílých odznaků více. Některá plemena, která prošla velmi intenzivním šlechtěním, jako americký paint horse, shirský kůň nebo welsh pony, mívají odznaky velmi časté a dosti nápadné. U některých linií welsh pony nebo shirských koní je dokonce určité rozmístění odznaků typické a žádoucí, zejména hvězda nebo lysina na čele a vysoko bílé nohy. Na druhou stranu, fríský kůň nebo starokladrubský vraník jsou příkladem vysoce prošlechtěných plemen, u nich jsou bílé odznaky nežádoucí – ideál je čistě černá srst bez jakýchkoliv skvrn.

    K čemu odznaky slouží

    Bílé odznaky hrají důležitou roli při identifikaci koně – zapisují se do průkazu koně, tzv. equinae passport. V průkazu se bílé odznaky a chlupové víry zakreslují do identifikačního schématu, tzv. siluety společně s odznaky získanými, třeba s výžehem. Veterinář nebo komisař zaznamená přesnou podobu odznaků už ve hříběcím věku a tento popis je jedním z hlavních způsobů, jak koně jednoznačně poznat. Spolu s mikročipem tvoří základ identity koně.

    Jsou bílé odznaky dědičné?

    Ano, bílé odznaky jsou dědičné – jejich výskyt ovlivňují genetické faktory. Přesný způsob dědičnosti je složitý a zapojuje více genů (např. KIT, PAX3, MITF). U některých linií se častější nebo větší odznaky dědí ve spojení s konkrétními barvami srsti. Někdy se ale i rodičům bez odznaků narodí hříbě s větším odznakem – genetika si tu hraje s bílou podle svých pravidel.

    Přehled bílých odznaků na hlavě:

    • Hvězda – malá bílá skvrna na čele, někdy kulatá, jindy nepravidelná.
    • Prokvetlé čelo – několik neohraničených bílých chlupů na čele koně.
    • Lysina – podlouhlý bílý pruh, který běží cca od úrovně očí až mezi nozdry, může být úzká nebo široká.
    • Lucerna – velmi široký pruh bílých chlupů v délce nosu, zasahuje přes jedno nebo obě oči.
    • Nosní proužek – velmi úzký bílý pruh na nose
    • Šňupka – bílá skvrna mezi nozdrami.
    • Žabka – malá skvrna na dolním pysku koně.

    Přehled bílých odznaků na nohou:

    • Korunka – úzký bílý pruh těsně nad kopytem.
    • Pásek – o něco vyšší než korunka, ale stále nízko nad kopytem.
    • Ponožka – bílý odznak sahající do výšky spěnky až poloviny holeně.
    • Podkolenka – bílý odznak zasahující nad spěnku, někdy až pod koleno nebo hlezno.
    • Nadkolenka – velmi vysoký odznak, který může pokrývat téměř celou nohu.

    Koňařské pověry o bílých odznacích

    Indiáni– zejména Lakotové a Komančové – přisuzovali koním schopnosti podle toho, jak vypadali. Věřili, že koně s výraznou bílou kresbou na čele jako je lysina nebo lucerna, mají magické schopnosti. Tito koně byli považováni za duchovně silné a často to byli koně šamanů. Naopak Arabové považovali čistě černé nebo bílé koně bez odznaků za ty nejcennější – bílá lysina mohla být vnímána jako „nedokonalost“, která kazí harmonii těla.

    V Evropě se ještě v předminulém století říkalo, že kůň s bílou lysinou a „ohýnkem v oku“ je „kůň s duší“ – prý rozumí lidské řeči a umí odhadnout nebezpečí. V textech a ústním podání se už od 18. století objevuje ve slovesnosti Anglie a Skotska rozšířená rýmovaná pověra o bílých nohách koně. „Jedna bílá noha – vezmi ho, / dvě bílé nohy – uvažuj, / tři bílé nohy – nech ho být, / čtyři bílé nohy – utíkej pryč!“

    Ta se šířila spolu s anglickými kolonisty a v různých obměnách se vyskytuje také v Irsku, Severní Americe, Austrálii nebo jižní Africe, kde lidé přisuzovali bílým nohám nižší odolnost nebo nespolehlivou povahu koně. Ale pojďme zpět do Evropy, s velkou pravděpodobností jste se setkali s jinou, stále živou, pověrou. Ta říká, že: „Hvězda na čele je znamením šťastného koně.“

    Foto: archiv společnosti Equiservis spol. s r.o.

    360x360 AD
    Back to top