• VYZNÁTE SE V NĚMECKÝCH PLEMENECH?

    Dnes jsou německá teplokrevná plemena známá jako špičkoví sportovní koně pro různé disciplíny, jako je drezura, parkur a všestrannost.

    Německo má čtyři hlavní teplokrevná plemena koní, která jsou považována za samostatná plemena, i když jejich linie se někdy prolínají kvůli sdílenému chovatelskému základu. Jsou to:

    1. Hannoverský kůň (Hannoveraner)
      • Jedno z nejstarších a nejuznávanějších plemen v Německu. Vyniká v drezúře, parkurovém skákání a všestrannosti. Známé je pro svou ochotu pracovat.
    2. Holštýnský kůň (Holsteiner)
      • Plemeno známé svou silou, skvělými skokovými schopnostmi a klidnou povahou a dobrou ovladatelností.
    3. Oldenburský kůň (Oldenburger)
      • Všestranný teplokrevník, využívaný v různých disciplínách, známý svou elegancí a výkonností.
    4. Vestfálský kůň (Westfaler)
      • Plemeno podobné hannoverskému, avšak trochu méně známé. Skvěle se hodí pro rekreační i profesionální sport.

    Kromě těchto hlavních plemen existuje několik dalších regionálních chovatelských linií nebo plemen, která jsou někdy zařazována jako samostatná nebo jako součást výše zmíněných plemen:

    • Trakénský kůň (Trakehner), známý také jako trakén, je často považován za samostatné plemeno pocházející z Východního Pruska. Dnes se chová především v Německu, kde je velmi populární.
    • Mecklenburský kůň (Mecklenburger) je podobný koni oldenburskému, ale pochází z regionu Meklenburska.
    • Bavorský teplokrevník (Bayerisches Warmblut) je oblíbené plemeno z oblasti Bavorska.

    Jméno podle místa

    Plemena jsou obvykle pojmenována podle regionu svého původu, například hannoverský kůň pochází z Dolního Saska, konkrétně oblasti Hannover. Holštýnský kůň je spojen se Šlesvickem-Holštýnskem, zatímco vestfálský kůň pochází z Vestfálska. Vznik jednotlivých plemen sahá do 17. a 18. století, kdy se začaly zakládat státní hřebčince, jako například v Celle nebo Warendorfu. Při šlechtění koní byli využíváni jak místní koně, tak i vlivy španělských, arabských a anglických plemen. Cílem bylo vytvořit koně vhodné pro armádu, kočáry i zemědělství.

    Vedení plemenných knih

    Každé plemeno má svou vlastní plemennou knihu, kterou spravuje příslušný chovatelský svaz, například Hannoverský svaz nebo Oldenburský svaz. Tyto knihy obsahují podrobné záznamy o původu, výsledcích výkonnostních zkoušek, sportovních úspěších i hodnocení exteriéru jednotlivých koní. Chovná zvířata musí splňovat přísná kritéria, která zahrnují testy výkonnosti, hodnocení charakteru, pohybu, exteriéru.

    V současné době mají hannoverští i oldenburští koně specializovaný chovný program pro skokové soutěže. Například Hannoverská plemenná kniha otevřela v roce 1993 specializovaný skokový program, který podporuje spojování klisen a plemeníků s prokázanou vhodností pro tuto disciplínu

    Křížení mezi plemeny

    Křížení mezi různými německými teplokrevnými plemeny, s výjimkou trakéna, je běžnou praxí. Vzhledem k tomu, že tato plemena mají velmi podobný genetický základ a společné šlechtitelské cíle, je možné využít hřebce jednoho plemene pro chov v rámci jiného plemene. Například holštýnský hřebec může být použit v chovu hannoverských koní. Tento postup je zaměřen na zlepšení určitých vlastností, jako je lepší pohyb, skokové schopnosti nebo charakter. Je to dáno i tím, že v současné době mají všechna teplokrevná německá plemena v podstatě společné cíle selekce, pokud jde o stavbu těla, pohyblivost a vlohy pro různé sportovní disciplíny.

    Hannoverský kůň

    Hannoverský kůň pochází z Dolního Saska, konkrétně z oblasti Hannover. Plemeno vzniklo v roce 1735, kdy král Jiří II. založil hřebčín v Celle. Základem byli robustní východofriští koně křížení s anglickými plnokrevníky a holandskými koňmi. Původně byli hannoverští koně silnější a více uzpůsobení těžké práci. S nástupem mechanizace se šlechtění zaměřilo na všestranné jezdecké a sportovní koně. Dnes jsou to vysocí, elegantní, pohybliví koně s ušlechtilou hlavou. Plemenná kniha je vedena od roku 1888 a je otevřená, což umožňuje příliv krve jiných špičkových plemen, například holštýnů, trakénů nebo anglických plnokrevníků.

    Holštýnský kůň

    Holštýn pochází ze Šlesvicka-Holštýnska. Plemeno vzniklo ve 13. století, kdy klášterní chovy položily základy k chovu silných tažných koní pro zemědělství a vojenské účely. Později byli křížení s lehkými neapolskými, andaluskými a plnokrevnými koňmi. Z tažných koní se časem stali elegantní sportovní koně, excelentní skokani s mimořádnou mechanikou a dynamikou pohybu. Plemenná kniha byla založena v roce 1885, křížení s trakény, plnokrevníky a hannoverskými koňmi je povoleno. Snahou je produkovat koně pro skokové soutěže.

    Oldenburský kůň

    Oldenburský kůň pochází z Dolního Saska, kde byl šlechtěn od 17. století hrabětem Antonem Güntherem Oldenburským. Původně se jednalo o těžké kočárové koně. Plemenná kniha byla dlouho vedena jako uzavřená a praktikovala čistokrevnou plemenitbu. Teprve od 50. let 20. století umožnil chovatelský svaz křížení s jinými plemeny. Ráz plemene se postupně změnil na koně lehkého jezdeckého sportovního typu. Oldenburský kůň má mohutnou stavbu těla, dlouhý krk a prostorný pohyb. Je elegantní a velmi atletický. Je to plemeno oblíbené pro drezuru, skákání i rekreační ježdění.

    Vestfálský kůň

    Vestfálský kůň pochází z Vestfálska, kde byl šlechtěn od 19. století ve Warendorfu. Původně šlo o univerzálního pracovního koně. Postupem času se zaměřil na sportovní využití, zejména v drezuře a parkuru. Plemenná kniha byla otevřena v roce 1888 a je otevřená pro kvalitní hřebce jiných plemen.

    Trakénský kůň

    Začátek chovu trakénů spadá do roku 1732, kdy v tehdejším Východním Prusku, dnešním Kaliningradu, byl založen hřebčín v Trakénách. Původně byli trakéni používáni pouze jako armádní jezdečtí koně. Cílem chovu bylo od samého počátku vytvoření jezdeckých koní, plemeno tedy neprošlo výraznou změnou využití jako tomu bylo u ostatních jmenovaných plemen. Plemenná kniha vznikla v roce 1787 a je vedena jako uzavřená, což znamená, že křížení je možné pouze s anglickými plnokrevníky nebo araby. Trakénům hrozilo, že zaniknou. Krátce po druhé světové válce se populace zmenšila z více než 25 000 na přibližně 1 500 zvířat. Dnes jich plemenná kniha registruje asi 35 000 a plemeno se těší velké oblibě nejen v Německu. Trakéni jsou známí svou lehkostí, vytrvalostí a výkonností. Jsou vynikající ve všestrannosti, ale i v drezuře a parkuru. Jedná se o elegantní koně s ušlechtilou hlavou. Jsou velmi obratní, pohybliví a vynikají dobrou mechanikou pohybu.

    Foto: archiv společnosti Equiservis, spol. s r.o.

    360x360 AD
    Back to top