Přestože vlčí zuby obvykle nepředstavují pro koně žádné zdravotní riziko, u sportovních koní se často odstraňují.
Vlčí zuby
Vlčí zuby u koní jsou malé, často zakrnělé třenové zuby (premoláry), které se obvykle nacházejí v horní čelisti těsně před ostatními premoláry. Jsou to pozůstatky evoluce a většinou nemají žádnou funkci při žvýkání. Ne každý kůň je má – objevují se asi u 30–70 % koní, přičemž výskyt v dolní čelisti je minimální. Vlčí zuby se vyskytují u klisen i u hřebců (a valachů :).
Výskyt vlčích zubů není přímo vázán na konkrétní plemeno, ale může se mírně lišit v rámci genetických linií. Některá plemena nebo rodové linie mohou mít vlčí zuby o něco častěji, ale obecně se vlčí zuby objevují napříč všemi plemeny v podobné míře. Ale, u některých plemen s menšími hlavami a kompaktnější stavbou čelisti, například arabských koní nebo poníků se může stát, že vlčí zuby způsobují problémy častěji, protože je v hubě méně místa pro udidlo.
Kde se vzaly?
Před miliony let byli koně malými zvířaty, která obývala lesy. Tehdy v šeru lesa byli koně spásači, ne pastevci, jako jsou nyní. Živili se převážně listím a větvičkami, tedy o dost tužší potravou než dnes a každý zub v hubě se počítal. S přechodem koní na otevřené pláně a změnou stravy na traviny došlo v průběhu milionů let k zakrnění těchto nepoužívaných zubů. Moderní kůň má vlčí zuby jako památku na doby, kdy jeho životním prostředím byl prales.
Potíže s vlčími zuby
Vlčí zuby u koní se nevyvíjejí hned při narození, ale obvykle vyrůstají během prvních měsíců života. Nejčastěji se objevují mezi 6. až 12. měsícem věku, i když u některých koní mohou vyrůst dříve nebo později. Na rozdíl od mléčných zubů nejsou vlčí zuby nahrazovány trvalými zuby – pokud kůň vlčí zuby má, jedná se rovnou o trvalé zuby. Některým koním mohou zůstat skryté v dásních nebo mohou být zakrnělé, což znamená, že nemusí být vůbec viditelné, ale mohou se projevit citlivostí na tlak v oblasti udidla. Takové vlčí zuby se nazývají slepé.
Vlčí zuby, ať vyrostlé nebo skryté v dásni, mohou u některých koní způsobovat problémy, zejména při použití udidla, protože se nacházejí v místě, kde se udidlo dotýká dásně. Tento problém může být častější u koní, kteří pod sedlem chodí s výše nesenou hlavou – například dostihoví koně – díky vyšší pozici hlavy je udidlo tlačeno víc na zuby a může na vlčí zuby nepříjemně narážet.
Musí vlčí zuby ven?
Lidé zabývající se chovem koní, trenéři, jezdci a veterináři se liší v názorech na to, kdy a zda vůbec by se tyto zuby měly odstranit. Někdo se rozhodne vlčí zuby vytrhnout ještě než se s koněm začne pracovat, aby se vyhnul případným problémům s chováním nebo zlozvykům, které mohou vzniknout jako reakce na diskomfort v hubě, způsobený právě vlčími zuby.
Po zdravotní stránce nepředstavují vlčí zuby pro koně riziko. Pokud kůň na vlčí zuby nereaguje citlivě, nepřekáží mu, nevadí při použití udidla, není odstranění nutné. Samozřejmě když „vlčáky“ dělají neplechu, způsobují bolest nebo nepohodlí, je extrakce vhodným řešením. Problémy mohou být individuální, a proto je potřeba konzultovat situaci s veterinářem nebo zubním specialistou, kteří v případě potřeby zuby vytrhnou.
Vlčí zuby jsou většinou malé, s krátkým kořenem, což usnadňuje jejich vytažení. Obvykle se jedná o malý zákrok, ale jako každý chirurgický zákrok má i tento svá rizika. Například u koní s většími a zakřivenými vlčími zuby může být vyjmutí zubu složitější a rána může více krvácet. Doba hojení obvykle trvá okolo jednoho týdne a stačí klid a léky proti bolesti, ale závisí to na koni a velikosti extrahovaného zubu.
Foto: archiv společnosti Equiservis, spol. s r.o.
