LIPICÁNI V HOFBURGU

Přes 460 let se Španělská jezdecká škola ve Vídni věnuje klasické drezuře a výcviku jedinečných lipicánů. Vybraní koně a jezdci trénují mnoho let, než se mohou představit v prostorách jízdárny v Hofburgu, císařském sídle Habsburků. Jezdecká škola, která se řadí mezi čtyři klasické jezdecké školy a o níž existuje první písemná zmínka z roku 1565, je patrně nejstarší svého druhu na světě. Pojďme na návštěvu.

Turistická atrakce číslo 1

Španělská jezdecká škola je zapsána na nehmotný seznam kulturního dědictví UNESCO. To ji řadí mezi turistické atrakce číslo jedna nejen ve Vídni, ale i v celém Rakousku. Představení bývají zvlášť v letních měsících a o Adventu beznadějně vyprodaná. V téměř 300 let staré barokní jízdárně je možné potkat turisty z celého světa. Mnoho z nich nemá větší vztah k jezdectví či koním, i přesto chtějí zhlédnout výjimečné představení. Tomu jsou uzpůsobena i bezpečnostní opatření při vstupu i během představení.

Krásný sál zdobí křišťálové lustry a balustrády. Štíhlé sloupy podél galerií umocňují vzdušný pocit. Sálem se line Straussova hudba. Po několika fanfárách se lustry zvedají a téměř na minutu přesně představení začíná. Příjemný reprodukovaný hlas v němčině a angličtině provází diváky celým představením. V jednotlivých vstupech představuje jezdeckou školu, lipicány, jezdce, seznamuje s tradicemi, výcvikem.

Mladí a poslušní

Do jízdárny vchází lot šesti mladých, ještě tmavých hřebců. Mladická energie je znát, avšak jezdci ji perfektně zvládají. Koně chodí v kroku, klusu a cvalu, předvádí přechody a základní jízdárenské cviky. Vše je v doprovodu hudby hladké a plynulé. Hřebci „na stihlech“ jsou pěkně ovladatelní, plně soustředění na práci. Jezdci jsou oblečení v tradičních jezdeckých uniformách s rohatými klobouky. Koně jsou nasedláni bíle potaženými drezurními sedly s bílými podbřišníky, uzdečka nebo uzda jsou tmavé. Zvláštností je bičík. Podle tradice je to proutek, který si podle slov hlasatelky jezdci sami během zimy, kdy s koňmi méně pracují, chodí trhat do lesů kolem Vídně. Ano, každý proutek je jiný, jeden silnější, druhý zase delší. Ve druhém vystoupení se představili za doprovodu hudby v záři světel již vybělení starší hřebci. Předváděli klasické drezurní prvky – kromě překroků a přeskoků také pasáž, piruety, nebo piafu. Na krátké stěně se jeden z nich zastavil a předvedl krásnou piafu. To jeden z nejobtížnějších drezurních prvků, který se podobá shromážděnému klusu na místě. Nohosled je diagonální, stejný jako v klusu, záď je výrazně podsazená, nohy kůň zvedá vysoko v pravidelném rytmu. Náročnost cviku byla na koni znát, na vyklenutém krku mu postupně nabíhaly žíly.

Výcvik

Základní výcvik začíná ve čtyřech letech, kdy koně opouští rodný hřebčín a přichází do výcviku. Než se stanou hvězdami představení v Hofburgu, musí projít dlouhým a důkladným výcvikem. Praxí je, že s koněm pracuje jeden jezdec po celou jeho kariéru. Ta může trvat velmi dlouho, tito koně odchází do důchodu v 26 letech a běžně se dožívají i 35 let.

Vyletí na vrchol

Světla potemní a připravuje se velká show. Airs – vzdušné cviky. Do sálu vchází šestice koní, čtyři na ruce a dva pod sedlem, jezdci nemají třmeny. Koně se na stěnách v šeru připravují k tomu, aby v záři reflektoru vzlétli. Nevím, kam dříve koukat, jestli na koně uprostřed arény, nebo na stěny, kde jezdci a jejich pomocníci kumulují energii v koních, aby mohla vytrysknout v jediném odrazu! Koně, jak na lonžích, tak pod sedlem předvedou levadu, courbetu i naprostý vrchol capriolu. Vypětí a nasazení koní, jezdců i asistentů je při těchto cvicích vysoké. V potemnělém rohu po předvedení excelentní caprioly jezdec a asistent doslova uplácí koně pamlsky. Ty loví z elegantního pytlíčku, tradiční součásti jezdecké uniformy, o němž se již dříve zmiňovala hlasatelka.

Vyzrálost

Následuje představení hřebce na dvou lonžích. Kůň a jezdec předvádí jakoby mimochodem nejtěžší prvky drezury. Napadá mě, že lehkost je vykoupená léty tvrdé práce. Hřebec je dokonale bílý, určitě to není mladíček a jezdcovu tvář zdobí víc než jen pár hlubších vrásek. Na jezdectví je ale skvělé, že věk je vlastně výhodou. Jen čas totiž dovolí získat zkušenosti a znalosti. 

Vrchol: balet bílých perel

Řada osmi hřebců se pomalými překroky rozvinula přímo před námi do vějíře, aby mohli v dokonalé choreografii ve všech chodech předvést zhmotnění 450 let usilovné chovatelské a jezdecké práce klasické drezurní školy. Těžko říct, jestli bylo zajímavější sledovat jednotlivé koně nebo je vnímat jako celek.