JAK ZABRÁNIT ZTRÁTĚ PODKOVY

Ztráta podkovy je nepříjemnost, která dokáže narušit trénink, práci i běžný den koně a koneckonců i jezdce.

Najít podkovu je štěstí!

Ať už je terén blátivý, suchý, měkký, tvrdý, kluzký nebo kamenitý, podkova může spadnout a nepříjemnost je na světě. Možná budete mít štěstí: podkovu najdete a kopyto není poničené. Takže celý „problém“ je „jen“ přibití podkovy. Ale je větší pravděpodobnost, že takové štěstí mít nebudete – ztracená podkova se v hektarovém výběhu těžko hledá. Ještě horší je, když se při ztrátě podkovy poničí rohovina, může se stát, že se větší či menší kus stěny kopyta vyštípne přímo při ušlápnutí podkovy, to pak není kam zatlouct hřebíky. Další poškození může nastat při následném pohybu třeba po kamenech a rohovina kopyta je poničená tak, že potřebuje seříznout nebo jinak upravit.

Existují tři hlavní důvody, proč ke ztrátě podkov dochází:

• Chyba podkováře
• Problém v ježdění nebo způsobu vedení
• Samotný kůň a jeho pohybové návyky

Kovářské chyby

Někdy je na vině opravdu špatné podkování. Nejčastější chyby, které vedou k ušlápnutí podkovy, jsou:

• Špatně ořezané kopyto před podkováním a špatně upravená podkova.
• Ponechání příliš velkých přesahů.
• Použití příliš velké podkovy, na kterou si kůň může šlápnout.
• Hřebíky zatlučené příliš hluboko nebo naopak nedostatečně, případně špatně zanýtované hřebíky.

Samozřejmě, kopytní rohovina během 6-8 týdnů mezi kováními roste a kopyto mění tvar. Navíc i perfektně připevněná podkova se časem uvolní. Dobrý kovář by proto měl ke všem těmto změnám přihlédnout, stejně tak jako ke tvaru, zdraví a pohybu daného koně.

Chyby jezdce a managementu

U jezdeckých koní dochází ke ztrátě podkovy často při jízdě nebo třeba při lonžování.  Nejčastěji dochází k tomu, že si zadní noha stoupne na podkovu na přední noze a ušlápne ji. Podle empirických odhadů je to až 90 % případů při kontrolovaném pohybu. Stává se to při nevyvážené práci „na předku“, náhlém zastavení koně, podkročení v obratu v klusu nebo cvalu.

Kromě práce má vliv i prostředí a péče. Vlhko a bláto změkčují kopyto a oslabují uchycení hřebíků. Navíc hluboké hutné bahno může podkovu doslova „vcucnout“ a pokud je trochu uvolněná, z kopyta se celkem snadno vyzuje. V suchu naopak dochází k praskání kopyt. Nutné je udržovat rohovinu v dobré kondici, k tomu slouží jak celá škála přípravků k péči o kopyto, tak dobře vypočtená vyvážená krmná dávka. Ideální je podávat krmné doplňky s biotinem, zinkem a dalšími prvky, které podporují růst kvalitní rohoviny.

Kromě toho mohou ke ztrátě podkov přispět také nevhodné chování jako je kopání do stěn boxu, hrabání v boxe nebo výběhu, velmi nebezpečné (nejen pro podkovy) je zachycení podkovy třeba o plot.

Samotný kůň a jeho pohybové návyky

• Styl pohybu: Někteří koně mají tendenci došlapovat „širším“ krokem (například s překračováním zadních nohou přes stopy předních), což může vést ke stržení podkovy – tzv. „překopnutí“.
• Šouravý krok: Kůň, který nezdvihá nohy dostatečně vysoko (často u starších koní nebo u koní s ortopedickými problémy), si může podkovu snadno zachytit o terén či překážky.
• Nerovnoměrné zatěžování končetin: U koní s bolestmi, blokádami nebo po starších zraněních dochází k přetěžování jedné končetiny, čímž může dojít k uvolnění podkovy.
• Kopytní vada: Například tzv. úzký patkový postoj, vytočený postoj nebo asymetrické kopyto mohou způsobit ušlápnutí podkovy.
• Na ztrátu podkovy může mít vliv i tělesná stavba koně. Například dlouhé nohy a krátký hřbet mohou koni umožnit, aby si zadními kopyty šlápl na patky předních nohou.
• Hyperaktivita nebo sociální tlak: Někteří koně si ve výběhu příliš „užívají života“ – často vyhazují, skáčou, prudce zatáčejí nebo se honí, čímž zvyšují riziko ztráty podkovy. Také u nervózních nebo submisivních koní může tlak dominantních jedinců vést k neklidnému a nekoordinovanému pohybu, který zvýší riziko ztráty podkovy.

Jak ztrátě podkovy předejít?

Popravdě, těžko. Jsou koně, kteří ztrácí podkovy pravidelně několikrát do roka a jsou koně, kteří podkovu neztratí za celý život. Dispozice ke ztrátě je obvykle kombinací uvedených faktorů. Ztráta podkovy není jen „smůla“, ale často výsledek chyby – ať už lidské, nebo podmíněné prostředím. Dobrý kovář, vyvážená práce s koněm a prevence v podobě vhodných ochranných pomůcek dokážou toto riziko výrazně snížit.

Jediné, co může v určitých případech pomoci, jsou zvony, které chrání patku předních nohou. Musí dobře sedět, být dostatečně vysoké a být pevně utažené. Více jsme o zvonech psali v článku ZDE.