Kolikrát se vám stalo, že vás kůň překvapil svou neočekávanou reakcí? Možná jste měli pocit, že jste vzájemně s koněm spojení telepatickým poutem? Je to vůbec možné?
To, že existují věci mezi nebem a Zemí, se kterými nás koně často a rádi konfrontují, je bez pochyby. Některé z těchto nepředstavitelných, nevysvětlitelných až mystických věcí lze racionálně vysvětlit, když se zamyslíme nad koňskými smysly. Koně, na rozdíl od nás lidí, mají spousty času pozorovat svět kolem sebe. S jistotou díky četným výzkumům víme, že koně rozeznávají lidské emoce. Díky jejich dobré paměti si věci a události skvěle pamatují. Život ve stádě koním dal vysokou sociální inteligenci. To vše jsou nepopiratelná fakta. Takže pak už stačí jen trocha „přemýšlení“ a mohou se dít, naším lidským rozumem, věci doslova nepochopitelné. Základem „zázraků“ jsou koňské smysly – zrak, sluch a čich
Zrak: panoramatická vize s omezením hloubky
Koňské oči patří k největším mezi suchozemskými savci a jsou umístěny po stranách hlavy, což jim poskytuje téměř 350° zorné pole. Prostor, který dokážou zaostřit oběma očima najednou (binokulárně), a tudíž vidí hloubku obrazu, mají asi jen v úhlu 65°-70° před sebou, ve zbylých cca 280° vidí díky monokulárnímu vidění (jedním okem) spíše jen stíny a registrují pohyb. Tato adaptace umožňuje koním včasné zaznamenání predátorů. Aby mohli zaostřit na blízké objekty, sklánějí hlavu dolů; pro zaostření na vzdálené objekty ji zvedají. Tato schopnost je klíčová při orientaci v terénu nebo při skákání přes překážky. Nicméně, koně mají dvě slepé zóny: přímo před nosem a za ocasem.
Koně disponují dichromatickým viděním, což znamená, že rozeznávají pouze dvě barvy a jejich odstíny – modrou a zelenou. Dříve se předpokládalo, že červené odstíny vnímají jako odstíny šedi, dnes se vědci přiklánění k faktu, že i červené barvy koně vidí spíše zeleně. Ať tak či onak, důležité je, že to, co koním příroda vzala na barevném vidění, jim vynahradila na vidění v šeru. Díky vysokému poměru tyčinek k čípkům na sítnici (přibližně 20:1) a přítomnosti „zrcadlové plochy“ tapetum lucidum mají koně vynikající noční vidění. Tato adaptace jim umožňuje detekovat pohyb i za šera.
Sluch: precizní detekce zvuků
Koňské uši jsou vysoce pohyblivé a mohou se otáčet nezávisle až o 180°, což jim umožňuje přesně lokalizovat zdroje zvuků. Navíc koně mají jemnější sluch a slyší i zvuky o nižší hlasitosti – mohu slyšet i přeběhnutí myšky v zemi. Dokonalý sluch je klíčový pro přežití ve volné přírodě, kde včasná detekce predátorů může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí. Koně jsou schopni zachytit zvuky v širokém frekvenčním rozsahu, i v tom pro člověka neslyšitelném.
Čich: klíčový smysl pro sociální interakce
Koňský čich sice zdaleka nedosahuje kvality čichu šelem, třeba psů, ale i tak je vysoce vyvinutý a my lidé si asi nedovedeme představit, jak moc koně svět čichem vnímají. Čich hraje zásadní roli v jejich sociálním chování, koně používají čich k rozpoznávání ostatních koní, identifikaci pohlaví a reprodukčního stavu, detekci potravy a vody a slouží jim také k rozpoznání nebezpečí číhajícího v krajině, ať se jedná o predátory nebo třeba oheň. My lidé se spoléháme při čichu na svůj nos. Ale jen nos koním nestačí!
Při detekci specifických pachů koně používají vomeronazální orgán (Jakobsův orgán), který analyzuje feromony a další chemické signály. Jedná se o samostatný smyslový orgán – asi 12 cm dlouhou trubici na dně dutiny nosní s překrytým ústím do dutiny ústní. S tímto orgánem souvisí flémování, kdy koně zvednou hlavu, stočí horní ret a intenzivně nasávají vzduch. Flémování je časté u hřebců v blízkosti říjících klisen, klisen matek u hříbat, ale může se objevit i při podání aromatického žrádla, léku či v reakci na voňavku.
Jak je to s tím instinktem?
S jistotou víme, že koně reálně vidí kolem sebe více a zároveň jinak než člověk. Prokázané je také to, že slyší mnohem více než člověk. Rozmanitost světa pachů, které jsou koně schopni pocítit, je pro nás lidi naprosto nepřestavitelná. Jestliže je instinkt často definován jako schopnost tušit věci, které nejsou smysly poznatelné (a vyvinout nutkavé, a přitom účelné chování, které není výsledkem učení ani zkušenosti), mají koně proti nám nespornou výhodu a jejich „instinkt“ je často založen na smyslovém vnímání mimo naše lidské smyslové možnosti.
Telepatie?
Mnoho lidí by odpřisáhlo telepatické spojení se svým koněm. Schopnost telepatického napojení úzce souvisí s darem intuice a empatie. Kůň je stádové zvíře s obecně vysokou sociální inteligencí. Koně spolu komunikují především prostřednictvím tělesných signálů, které jsou pro ně přirozeným a efektivním způsobem vyjádření emocí a záměrů. My lidé jsme součástí koňského světa, koně nás vnímají. Víme, že koně jsou citliví k lidskému chování a emocím. Dokážou číst naši řeč těla, tón hlasu, výrazy obličeje, emoce. Navíc jim jejich skvělý čich prozradí, jestli jste uvolnění, nemocní nebo ve stresu. To všechno ovlivňuje jejich reakce a chování i k nám lidem. Takže telepatie je v tomto případě spíše empatie. Ale my věříme i na ty věci mezi nebem a Zemí.
Foto: archiv společnosti Equiservis, spol. s r.o.
