Koňská zvuková komunikace není jen řehtání. Některé zvuky jsou sotva slyšitelné, jiné naopak uslyšíte přes celou pastvinu. Pištění dokáže varovat soka před útokem, zatímco frknutí může signalizovat ostražitost, ale také hluboké uvolnění. Rozhoduje přitom nejen samotný zvuk, ale především situace a řeč koňského těla.
Kůň rozhodně nemá k dispozici jen jeden „hlas“ v podobě řehtání. Ze stáje, výběhu nebo pastviny se ozývají i jiné zvuky. Ty nám mohou prozradit o rozpoložení koně překvapivě mnoho. Někdy jde o krátké, ostré zapištění, jindy o hlasité frknutí. A právě u frkání je zajímavé, že stejný zvuk může v různých situacích znamenat něco úplně jiného. Podívejme se tedy na dva projevy, které rozhodně stojí za to umět správně číst.
O řehtání jsme už podrobně psali v článku ZDE.
Pištění
Koňské pištění je zvuk, ze kterého občas naskakuje husí kůže. Jedná se o extrémně vysoký, ostrý a velmi řezavý tón, který vzniká čistě aerodynamickým procesem, tedy bez zapojení hlasivek. Svaly hrtanu se pod vlivem silného vzrušení či hněvu stáhnou na své absolutní maximum a vytvoří miniaturní průduch. Vzduch vytlačený z plic pod obrovským tlakem projde skrz tuto štěrbinu a vytvoří čistý hvizd, při kterém samotné hlasivky téměř vůbec nevibrují. Tento zvuk je záměrně velmi krátký, ostrý a úsečný. Obvykle trvá méně než jednu sekundu.
S tímto projevem se nejčastěji setkáme při prvním kontaktu dvou neznámých koní, při hierarchických potyčkách na pastvině nebo v momentě, kdy klisna rázně odmítá dotěrného hřebce. Tělesné doprovodné projevy jasně signalizují agresi nebo silnou obranu. Kůň má uši pevně stažené dozadu k šíji, oči jsou široce rozevřené a krk je křečovitě napjatý. Zvířata při pištění často divoce švihají ocasem, dupou předníma nohama, vzpínají se nebo vztekle pohodí hlavou do strany. Pištění funguje jako akustický štít, který má za cíl okamžitě zastrašit soka bez nutnosti fyzického útoku.
Frkání není jen jedno
Hlasité frkání či odfrknutí je specifický projev, který se neřadí mezi klasické hlasové zvuky, protože při něm vůbec nedochází k zapojení hlasivek či hrtanu. Zvuk vzniká čistě mechanicky. Kůň prudce, naráz a s vysokou intenzitou vydechne velký objem vzduchu skrze své nozdry. Tento masivní proud vzduchu rozvibruje měkké tkáně a kožní řasy kolem nozder, což vytvoří charakteristické, hlasité hrkavé chvění. Jedno intenzivní odfrknutí trvá přibližně ani ne vteřinu.
Tento projev má v koňském životě dvě naprosto odlišné tváře a významy podle situace. Prvním případem je ostražitost, kdy kůň přijde k neznámému žrádlu, potká cizího jedince nebo spatří v dálce podezřelý předmět. Kůň má v té chvíli uši vztyčené dopředu, celé tělo v napětí a nozdry má maximálně rozevřené. Tímto prudkým výdechem si mechanicky čistí čichové receptory od prachu, aby mohl lépe analyzovat pachy v okolí. Druhou tváří je pak frkání při uvolnění, kdy kůň s hlavou nízko a uvolněným krkem spokojeně frká při pohybu. Vědecké studie prokázaly, že toto klidné, rytmické frkání je spolehlivým indikátorem vysoké hladiny pohody a značí, že zvíře právě úspěšně odbouralo nahromaděný stres.
Foto: archiv společnosti Equiservis spol. s r. o.
