CO VŠECHNO UMÍ KOŇSKÉ UŠI

Váš kůň je na výběhu a klidně se pase. Najednou zvedne hlavu, zpozorní, nastraží uši a upřeně hledí k obzoru. Zaslechl vzdálený zvuk, tak slabý, že vy jste ho vůbec nezaznamenali. Sluch je pro koně důležitým smyslem, který jim pomáhá orientovat se ve svém okolí. Zjistěte, jak koňský sluch funguje, kde se vzaly někdy až hysterické reakce na zvuky, a jak s nimi pracovat.

Co říká věda

Podle odborníků se koňský sluch příliš neliší od toho lidského. Rozsah frekvencí, které vnímá člověk, je od 20 hertzů (nejnižší tón) do 20 000 hertzů (nejvyšší tón). Koně slyší v rozsahu 55 hertzů až 33 500 hertzů. To znamená, že neslyší tak nízké tóny jako my, ale zase slyší ty o trochu vyšší. Tak to třeba mají i psi. V čem jsou koně ale výrazně vnímavější, jsou slabé zvuky, které člověk často úplně přeslechne, a navíc jsou schopni určit i směr, odkud se zvuk ozývá. A mohou za to jejich uši.

Ty máš ale velké uši

Velké, perfektně tvarované a pohyblivé. Díky své velikosti a miskovitému tvaru je koňské ucho trochu jako radarová anténa, která zachycuje a soustřeďuje zvukové vlny. Aby se člověk zorientoval, kde je zdroj slyšeného zvuku, musí otočit hlavu. Ale kůň má hned 10 svalů, které umí ušima pohybovat. Kromě toho, že se otáčejí v rozsahu 180°, mohou se pohybovat každé zvlášť. Jedno dopředu, druhé dozadu, nebo různě do stran. Koňská ušní „anténa“ nasměruje zvukové vlny do zvukovodu, který je zesiluje stejným způsobem, jako když mluvíte do trubky. Uspořádání ucha je u koně stejné jako u člověka. Zvukové vlny narazí na ušní bubínek a uvedou jej do vibrací. Ty se šíří přes membránu ke třem sluchovým kůstkám na druhé straně (kladívko, kovadlinka a třmínek), ty přenesou vibrace na druhou membránu, kterou začíná vnitřní ucho. Vnitřní ucho obsahuje smyslové orgány pro sluch (hlemýžď, který je naplněn tekutinou) i rovnováhu (vestibulum).

Nejdřív utíkej, pak se ptej

Někde praskne větvička a váš kůň vyrazí jako střela. Je to po generace hluboce zakořeněná obrana před predátory. Přežívací mechanismus, který souvisí se silnou strachovou reakcí koní na smyslové vjemy. Pro koně je velmi důležitá, ale pro jezdce může být doslova nervy drásající. Jenže kdyby původní divocí koně neutekli při zvuku praskající větvičky, stali by se pravděpodobně večeří třeba pro lvy. Ti, kteří nejdříve utekli a teprve potom přemýšleli, přežili.

Různí koně mají na tyto náhlé zvuky různé reakce. Bouchnou dveře do haly, jeden kůň doslova odlítne 10 metrů pryč, druhý jen pootočí ucho a kluše dál. Za tyto rozdíly může jednak genetika – jsou koně (stejně jako lidé), kteří jsou od přírody lekavější, emocionálnější, a jednak naučené zkušenosti s různými hluky v prostředí.

Klid a cílené učení

Koně, kteří silně reagují na nečekané zvuky, potřebují klidný a trpělivý přístup. V situaci, kdy je kůň opravdu vyděšený a má problém se uklidnit, je nejlepší v klidu odejít do pro něj bezpečného prostoru. Trestání koně za leknutí jeho strach jen posílí. Ideálně aby byl v klidu a ve známém prostředí, kde se nebojí.

Jednou z cest je klasická desenzibilizace, kdy koně opakovaně vystavujeme zvuku, když se nachází v bezpečném prostředí, a on si na něj časem zvykne. Druhou metodou může být protipodmiňování – při tom koně odměňujeme jeho oblíbenou pochoutkou, zatímco je vystaven děsivému zvuku, aby si jej začal spojovat s něčím příjemným. U obou technik je důležité začít s nízkou hlasitostí zvuku a zvyšovat ji postupně, podle reakce koně. Nicméně nečekejte, že když si kůň zvykl na traktor vláčející jízdárnu, nebude řešit podobný traktor třeba na poli, nebo náklaďák na silnici. Pro koně je to zkrátka zase jiný zvuk, i když hodně podobný

Ztráta sluchu

Úplná hluchota, ať už vrozená, či získaná, je u koní vzácná, ale je pravděpodobné, že s věkem se u mnoha koní sluch trochu zhoršuje. Našli jsme, že vědci v Austrálii nedávno porovnali sluchové schopnosti u dvou skupin koní, ve věku 5 až 8 let a 17 až 22 let, a u starší skupiny zjistili mírnou až střední ztrátu sluchu. Zjišťovali to klasickým BAER testem, který se dělá třeba u štěňat. Při tomto testu se měří elektrická aktivita sluchového nervu a mozkového kmene na zvukové impulzy. V každodenním životě si s největší pravděpodobností mírné ztráty sluchu u svého koně vůbec nevšimnete.

Vzácnou výjimkou jsou někteří jedinci se „splashed white“ zbarvením – ti se mohou narodit hluší. Tito koně mají výrazné bílé odznaky na hlavě a modré oči, protože během vývoje jejich geny potlačují buňky produkující pigment, tzv. melanocyty. Pokud se nedostatek pigmentu rozšíří do vnitřního ucha, ovlivní to zvukově citlivé vláskové buňky a vede to k hluchotě.

Uši slouží i ke komunikaci

Řeč těla, často velice jemná a pro nezkušeného člověka téměř neviditelná, je nejběžnějším způsobem koňské komunikace. A to nejen směrem k jiným koním, ale i k lidem. Poloha hlavy a těla, výraz obličeje i pohyby ocasu nám řeknou mnoho. Chcete-li však rychle poznat, co se koni „honí hlavou“, stačí se podívat na jeho uši.

• Uši volně položené po stranách: „Prostě si odpočívám.“ Je uvolněný.
• Uši nastražené dopředu: „Co se děje?“ Pokud je to, co slyší, opravdu zajímavé (nebo alarmující), otočí se směrem ke zvuku a znehybní na místě.
• Uši dozadu: „To se mi nelíbí.“ Může být znepokojený, vystrašený nebo cítit nepohodlí.
• Uši přitisknuté naplocho dozadu: „Vypadni z mého prostoru!“ Myslí to vážně.
• Uši se pohybují dopředu a dozadu: „Tady se toho hodně děje.“ Neustálý pohyb je pro koňské uši přirozený stav, který mu pomáhá sledovat okolí. Rychlé mrskání může naznačovat nervozitu; často to uvidíte, když je kůň v novém prostředí s neznámými zvuky.
• Jedno ucho vzadu: „Poslouchám.“ Jedním uchem se možná soustředí na jezdce nebo na koně, který se blíží zezadu, ale druhým stále sleduje okolí.
• Uši svěšené: „Vypnutý.“ Uši mohou viset, když kůň podřimuje, je pod vlivem léků nebo je nemocný. Může to být také známka podřízenosti.