Schvácení kopyt je bolestivé a závažné onemocnění postihující vnitřní struktury kopyta koně. Na včasné léčbě záleží kvalita budoucího života koně.
Schvácení kopyt neboli laminitida
Při schvácení kopyt dochází k zánětu a poškození lamelárního aparátu, který spojuje kopytní kost s kopytní stěnou. Tento aparát funguje jako „závěsný systém“ – když selže, kopytní kost může klesnout směrem k chodidlu kopyta nebo začít rotovat. Tlak a zánět způsobují nesnesitelnou bolest a koně často odmítají pohyb, stojí velmi opatrně nebo zůstávají ležet. Pokud není akutní schvácení včas léčeno, tak může způsobit trvalé poškození kopyta, kulhání a bolestivost. Akutní stav může přejít v chronické schvácení a vést až k eutanazii koně. Nejčastěji jsou postiženy přední nohy, protože nesou větší část váhy těla.
Příčiny schvácení kopyt:
- Překrmení obilovinami nebo bohatá, nejčastěji jarní, pastva:
Rychlý příjem velkého množství cukrů a škrobů způsobuje nerovnováhu ve střevní mikroflóře, která vede k uvolnění toxických látek do krve a následnému poškození kopytních struktur. - Metabolické příčiny – zvýšená hladina inzulínu v krvi:
Inzulin je hormon, který ovlivňuje hladinu cukru v krvi a jeho ukládání do tkání. Často se tento typ schvácení pojí s některými onemocněními jako je například Cushingův syndrom, inzulinová rezistence a equinní metabolický syndrom (EMS). Tato onemocnění výrazně zvyšují náchylnost k zánětům v kopytě i k zánětům obecně. - Přetížení končetiny – kompenzační zátěž:
Když kůň kvůli zranění šetří jednu nohu, přetížená končetina může být náchylnější ke schvácení. - Stres a systémové infekce, např. zadržená placenta po porodu:
Mohou spustit celotělové zánětlivé reakce, které zasahují lamelární struktury kopyt. - Použití např. kortikosteroidů:
U některých koní mohou tyto léky vyvolat metabolické změny vedoucí ke schvácení. - Rychlý přesun z chladu do tepla (teplotní stres):
Tento méně častý spouštěč může narušit krevní oběh v kopytech a přispět ke vzniku zánětu. - Genetická predispozice nebo nevhodná péče o kopyta:
Některá, častěji primitivní, plemena koní jsou náchylnější k laminitidě. Ke vzniku může přispět také špatně tvarované kopyto, protože se zvyšuje riziko přetížení a zánětu.
Příznaky schvácení kopyt
Kůň často neochotně chodí, či se vůbec nepohybuje, stojí ztuhle nebo leží. Ve stoje přenáší váhu na zadní nohy, aby si ulevil od bolesti v předních kopytech. V klidu zaujímá typický „schvácený postoj“ – přední nohy natažené dopředu, zadní podsunuté pod tělo. Kopyta jsou na dotek horká a citlivá, zejména v oblasti střelky a chodidla. Pulzace v digitálních tepnách, které nahmatáte na spěnce, jsou znatelné a silné. Dále může dojít k otokům v oblasti spěnky. Chůze po tvrdém povrchu bývá pro koně velmi bolestivá, zatímco na měkkém povrchu se kůň může pohybovat obvykle lépe. U těžkých případů kůň leží a odmítá vstát, protože bolest je příliš silná. Někteří koně mohou vykazovat příznaky koliky – lehnutí, pocení, neklid. U chronických stavů se deformují kopyta, typická je změna tvaru kopytní stěny a vodorovných kroužků na kopytech. Deformace kopyta je způsobena změnou polohy kopytní kosti.
Specifické příznaky podle příčin:
- U metabolického typu se často jedná o mírnější, opakované ataky s nenápadnými příznaky, které se postupně zhoršují.
- U akutního překrmení obilovinami bývá průběh velmi rychlý – do 24 hodin kůň výrazně kulhá, má horečku a často leží.
- U kompenzačního schvácení (po úrazu na druhé noze) bývá postižena pouze jedna končetina, což je neobvyklé oproti klasickému obrazu postižení předních kopyt.
- Při Cushingově syndromu může být schvácení jediným vnějším příznakem nemoci a často je mylně považováno za ortopedický problém.
Akutní vs. chronické schvácení
Akutní schvácení je náhlý zánětlivý stav, při kterém dojde k silné bolesti, ztrátě pohyblivosti a akutnímu zánětu kopyta během hodin až dní. Tento stav vyžaduje okamžité ošetření, protože rozhoduje o budoucnosti koně.
Naopak chronické schvácení je dlouhodobý, přetrvávající stav, často po opakovaných atakách nebo nedostatečné léčbě akutní fáze. Chronické případy vykazují trvalé změny – pokles nebo rotaci kopytní kosti, deformovanou kopytní stěnu, změnu postavení nohy, bolestivost při práci a kulhání.
Rozdíl je tedy v čase trvání, intenzitě příznaků a možnostech návratu ke zdraví – akutní forma je potenciálně vratná, chronická nikoliv.
Léčba akutního schvácení
Při akutním schvácení je nutné rychlé poskytnutí veterinární péče. Veterinář posoudí stav, případně provede rentgenologické vyšetření a doporučí vhodná opatření. Veterinář obvykle předepíše protizánětlivé léky a analgetika, aby zmírnil bolest a zánět. Případně zasádruje kopyta, či jinak ortopedicky koně ošetří.
Něž přijede veterinář, je dobré kopyta intenzivně chladit. Použít lze studenou vodu z hadice, postavit koně do potoka, ledové kbelíky, ve kterých kůň stojí, speciální chladicí návleky na kopyta, nebo chladící gelové sáčka připevněné pomocí bandáží. „Led“ by měl minimálně pokrývat celé kopyto a spěnkové klouby. Při chlazení vodou je možné hladit až ke karpu a hleznu. Chlazení zpomaluje destruktivní enzymatickou aktivitu v kopytě. Chlaďte tolik, kolik jste schopní!
U akutně schvácených koní se velmi osvědčilo přikládání pijavic – o hirudoterapii jsme více psali ZDE.
Sádra – ano nebo ne?
Sádrování kopyt, případně fixace podložky pod patkou pomocí bandáže, může být v některých případech přínosná. Toto ortopedické řešení stabilizuje nohu, snižuje pravděpodobnost rotace či poklesu kopytní kosti a rychle ulevuje od bolesti při chůzi.
Protiargumentem je, že špatně nasazená sádra může způsobit více škody než užitku, například omezit krevní oběh nebo způsobit otlaky a odřeniny na korunce nebo na patce případně extrémně vysušit kopytní rohovinu. Navíc použití sádry znemožňuje chlazení nohou pomocí vody z hadice, které je v praxi samozřejmě tím nejjednodušším a nejdostupnějším řešením jak kopyta ochlazovat. Do určité míry lze chladit i přes sádru „suchou cestou“, kdy se na sádru a spěnku přikládají gelové ledové sáčky a fixují se pomocí obvazů.
Krmení akutně schváceného koně
Jestliže chlazení je alfou, krmení je omegou úspěšné léčby akutního schvácení kopyt. Krmná dávka musí být velmi přísně hlídaná – nesmí obsahovat žádné obiloviny, chléb, ani čerstvou trávu – cílem je snížit množství cukrů, především jednoduchých, v krmné dávce. Koně smí pouze kvalitní seno, a to pouze v omezeném množství, ideálně předmáčené pro snížení cukrů. Vhodná je také sláma, která neobsahuje téměř žádné jednoduché cukry. Je důležité zajistit minerální doplňky bez škrobů, s přídavkem hořčíku, který podporuje citlivost buněk na inzulin. Naprostý zákaz platí pro jablka, mrkev, banány, chléb nebo komerční pamlsky – i malé množství může rychle zhoršit stav.
Podestýlka a pohodlí
Nejvhodnější podestýlkou je hluboká vrstva jemných pilin nebo písku, která kopytům poskytne rovnoměrnou oporu a tlumí otřesy. Písek je výborný, protože se dobře „přizpůsobí“ tvaru kopyta, snižuje tlak a chladí. Hloubka podestýlky by měla být alespoň 20–30 cm, aby nohy měly měkký podklad. Samozřejmostí je udržovat podestýlku suchou a čistou. Kůň musí mít možnost si lehnout, aby odlehčil nohám. To je u bolestivého stavu zásadní.
Pohyb – ano, ale opatrně
V akutní fázi se kůň nesmí nutit k pohybu – klid a omezený pohyb jsou klíčem ke stabilizaci. Po odeznění bolesti může veterinář doporučit krátké (v řádu jednotek minut) procházky po měkkém povrchu, ideálně několikrát denně. Kůň nesmí být k pohybu v žádném případě nucen. Cílem je zabránit atrofii svalů, podpořit činnost střev a zlepšit cirkulaci krve v kopytě. Pohyb nikdy nesmí být bolestivý – pokud kůň kulhá, je třeba se vrátit k úplnému klidu.
Foto: archiv společnosti Equiservis, spol. s r.o.
