PŘECHOD NABOSO – PŘEHLEDNĚ KROK ZA KROKEM

Sundáním podkov začíná běh na dlouhou trať se jménem „naboso„. A jak už to v závodě bývá, ne všichni se dostanou do cíle. V článku se dočtete, jak maximalizovat šanci na život bez podkov.

Každý kůň je originál – co jednomu sedne, může druhého velice bolet. Věk, zdravotní stav, kvalita kopyt, ale i prostředí, ve kterém se pohybuje, to vše ovlivňuje, jak přechod naboso zvládne. „Naboso“ není dogma, ale cesta, kterou je třeba hledat společně s koněm. Někdy to půjde snadno, jindy bude potřeba zastavit a znovu promyslet další krok. Rozhodnout se po cestě nepokračovat a znovu okovat je také možnost. Nejlepší výsledky vznikají tam, kde se kombinuje zkušenost, trpělivost a otevřenost ke změnám.

Jak probíhá přechod – krok za krokem

Přechod naboso není sprint, ale ultramaraton – začíná sundáním podkov, které je následované obdobím adaptace a pravidelné úpravy kopyt. Kůň potřebuje dostatek přirozeného pohybu, kvalitní výživu a trpělivé pozorování. Každý krok může přinést nové otázky.

• Odstranění podkov – první dny až týdny
  První dny po sundání podkov mohou být jako první krůčky po sundání těsných bot – chvíli trvá, než si noha uvědomí, co všechno cítí. Kůň může chodit opatrněji, měkce klást nohy, nebo se vyhýbat tvrdému terénu. Důležité je dopřát mu klidné prostředí, pohodlný povrch a dostatek pohybu bez nátlaku. Kopyta začnou reagovat na nový režim a měnit se – často rohovina začne růst rychleji. Důležité je koně pozorovat, vyjít mu vstříc v jeho potřebách. Kontrola zkušeným kopytářem po 3-4 týdnech může být jen a jen přínosná.
• Přechodné období
  Po několika týdnech se zdá, že počáteční intenzivní citlivost ustoupila. Kůň může být stále citlivější a jeho pohyb se může měnit – od tuhého kroku přes nepravidelný klus až po úlevové postoje. To je důležitá informace, že se v kopytě něco děje. Pohyb po různorodém, ale přirozeném terénu pomáhá kopytům se adaptovat. Citlivost by měla postupně mizet – pokud trvá déle, je třeba hledat příčinu v celkové péči, výživě nebo zatížení či přetížení. Důležitá je pravidelná komunikace s odborníkem, který sleduje vývoj a upravuje péči. Každé kopyto se učí znovu fungovat samo – a učí to i svého majitele. Toto období je zkouškou trpělivosti.

Důležitá opatření k přechodu z podkov na boso

1. Vhodný pohyb
   Pohyb pomáhá prokrvení a růstu kopyta – ale musí být častý, nenucený, přirozený, nejlépe po různorodém povrchu, aby se kopyto co nejvíce zapojovalo. Ideální je pastvina nebo aktivní ustájení, kde se kůň sám rozhoduje, jak, kde a kdy se hýbe. I krátké procházky na ruce mohou pomoci.
2. Výživa
   Odpovídající výživa je základní kámen zdravého kopyta – bez správného poměru minerálů nebude mít rohovina sílu. Biotin, zinek, měď, omega-3 mastné kyseliny a bílkoviny podporují regeneraci a elasticitu.
   

   Nabídku doplňků pro zdravá kopyta najdete ZDE. 

3. Úprava prostředí
   Kůň by měl mít k dispozici různorodý terén – měkký, štěrkový, písečný – aby si kopyto mohlo samo „vybírat.“ Ideální jsou tzv. kopytní cesty, které najdete v ustájení typu paddock paradise, které napodobují přirozené prostředí divokých koní. Bláto a dlouhodobou vlhkost je třeba vyvažovat suššími místy s tvrdším povrchem. O ustájení typu paddock paradise jsme psali v článku ZDE.
4. Botičky
   Botičky chrání, když je povrch příliš náročný a kopyto ještě není připravené takový terén zvládnout. Botičky jsou chytrým řešením, jak koni umožnit pohyb i v náročnějším období. Samozřejmě měly by dobře sedět a netlačit. Na internetu najdete řadu prodejců botiček, kteří přijedou k vám do stáje a napasují správný typ a velikost přímo na vašeho koně. 
5. Pravidelná péče kopytáře
   Správná úprava kopyta znamená respektovat přirozený tvar kopyta a jeho funkci – ne ho tvarovat podle šablony. Úpravy musí být častější, ale jemnější – kopyto potřebuje čas. Zkušený kopytář je nutností.

Citlivost a bolest

Našlapování na citlivá bosá kopyta může koně bolet, pohyb může být nejistý, krok se může významně zkrátit nebo může kůň začít kulhat. Vyplatí se nepodceňovat tyto varovné signály. Přetížení měkkých tkání nebo hlubokých struktur kopyta se může projevit zpožděně. V některých případech se objeví abscesy, otlaky. Tyto komplikace nejsou nutně konec cesty – ale důvod se zastavit, vše znovu zhodnotit a přijmout odpovídající opatření..

Chyby majitelů

Jednou z nejčastějších chyb je příliš rychlý přechod bez zajištění podmínek – nevhodný povrch, žádná změna ve výživě, nulová úprava režimu pohybu. Jinou chybou je snaha „vyrábět ideální kopyto“ místo toho, aby se respektoval přirozený tvar kopyta každého koně. Spolupráce se zkušeným kopytářem je základem úspěchu. Zodpovědný kopytář sleduje vývoj kopyta v čase a přizpůsobuje úpravu konkrétním potřebám koně.

Kůň, který se nechce hýbat, často není líný, ale cítí bolest – ignorování těchto signálů vede k problémům. Přizvaný veterinář může vyloučit nebo potvrdit hlubší problémy, které se mohou maskovat jako „běžná citlivost bosých kopyt“.

Chce to trpělivost – kopyto se mění zvolna a výsledky nejsou vidět hned. Nedochází jen ke změnám v kopytě, bosý pohyb ovlivňuje mechaniku pohybu a celé tělo. Je potřeba si uvědomit, že změny mohou probíhat měsíce, ale klidně i rok. Přechod naboso je během na dlouhou trať. A skoro se mi chce říci, že velkou část této dlouhé cesty půjdete vedle svého koně.