Možná nejdůležitější poznatek moderní etologie zní překvapivě jednoduše. Cílem není vychovat koně, který se nikdy ničeho nelekne. Záleží na tom, jak rychle se kůň dokáže vrátit do psychické pohody. A právě zde hraje zásadní roli důvěra. Podívejme se společně na to, jak důvěru krok za krokem budovat.
Desenzibilizace v praxi?
Pokud bychom měli shrnout doporučení většiny odborníků zabývajících se teorií učení koní, etologií a welfare, objeví se stále stejný princip: postupovat pomalu a zůstat pod hranicí paniky. To zní jednoduše. Jenže v praxi je to velmi těžké, a právě zde se dělá nejvíce chyb.
Správná desenzibilizace nezačíná podnětem samotným. Začíná pozorováním koně a zamýšlením se nad jeho reakcemi. Trenér musí nejprve najít takovou vzdálenost nebo intenzitu podnětu, při které je kůň ještě schopen vnímat, přemýšlet a učit se. Pokud už je ve stavu paniky, proces učení prakticky nefunguje. Kůň se v tu chvíli nesoustředí na nové informace, ale pouze hledá způsob, jak uniknout.
Problém „plachta“
Představme si například koně, který se bojí plachty. Častým omylem bývá okamžité mávání plachtou kolem jeho těla, aby si zvyknul. Mnohem efektivnější ale je začít v takové vzdálenosti, kde kůň ještě dokáže zůstat relativně klidný. Takže je vhodné položit plachtu několik metrů od koně a nechat ho, aby si ji „z bezpečné dálky“ prohlédl. Bezpečná dálka je u každého koně individuální, pro jednoho koně je to metr, dva. Jiný kůň vyhodnotí i 5 metrů jako příliš blízko. Sledujte reakci koně, jakmile se uvolní, zkuste se přiblížit o krok. Poté o další. Někdy trvá několik minut, jindy několik tréninkových lekcí rozložených do více dní.
Když se kůň plachty nebojí, můžete ji zkusit zvednout, lehce s ní pohnout nebo na ni vstoupit. Opět pomalu a postupně. Každý krok by měl být tak malý, aby kůň měl šanci uspět. Dobrým vodítkem je jednoduchá otázka: „Je můj kůň stále schopen přemýšlet?“ Pokud ano, můžeme pokračovat. Pokud začne být kůň příliš napjatý a reaguje pouze instinktivně, zašli jsme příliš daleko a není ostuda vrátit se o krok zpět. Naopak. Právě v tom spočívá umění dobrého tréninku.
Stejný princip funguje u každého „bubáka“ – ať jsou to stroje stojící na dvoře, auta, jízdní kola, hospodářská zvířata, deštníky, vlajky, veterinární pomůcky nebo například nácvik stříhání. Kůň by měl mít možnost podnět nejprve pozorovat, zpracovat a postupně si na něj vytvořit neutrální nebo pozitivní názor.
Odměna v pravou chvíli
Velmi důležité je naučit se odměňovat koně ve správný okamžik. Mnoho lidí čeká na dokonalý výsledek, ale kůň se učí po malých krůčcích. Odměna by měla přijít ve chvíli, kdy povolí napětí ve svalech, kůň sníží hlavu, vydechne nebo začne znovu normálně vnímat okolí. Právě tyto okamžiky představují skutečný pokrok. To je ta pravá chvíle!
Fungují pamlsky?
Ještě před několika lety by mnoho jezdců odpovědělo jednoznačně: ne. Dnes se však díky výzkumům i zkušenostem odborníků na chování koní pohled postupně mění. A to i díky tomu, že pamlsky se používají účelněji než dříve.
Pozitivní posilování, tedy odměňování žádoucího chování, si získává stále větší pozornost. Důvod je jednoduchý. Kůň se neučí pouze tomu, co má dělat, ale zároveň si vytváří emocionální vztah k celé situaci.
Právě zde vstupuje do hry kontra-podmiňování. Představme si koně, který se bojí veterináře. Pokud se při každém setkání objeví pouze nepříjemné zkušenosti, strach se bude pravděpodobně prohlubovat. Pokud se však přítomnost veterináře začne spojovat s něčím příjemným – například s odměnou nebo oblíbeným krmivem – může se emocionální reakce postupně změnit.
To ale neznamená, že pamlsky představují zázračné řešení. Jsou stavy, kdy je kůň natolik vystresovaný, že o potravu vůbec nemá zájem. V takovém případě nám vlastně poskytuje důležitou informaci – podnět je příliš intenzivní a je potřeba vrátit se o několik kroků zpět.
Stejně tak není cílem uplácet koně za každou cenu. Odměna by měla být součástí promyšleného tréninku, nikoli náhradou za něj. Nejlepších výsledků se obvykle dosahuje kombinací postupné desenzibilizace, správného načasování a pozitivních zkušeností.
Desenzibilizace pro sportovní koně
Když se řekne desenzibilizace, mnoho lidí si představí westernové disciplíny a práci s dobytkem, trailové překážky nebo práci ze země. Ve skutečnosti však hraje zásadní roli i ve sportu.
Sportovní kůň je pravidelně vystavován situacím, které mohou být stresující. Cestování, nové prostředí, neznámí koně, veterinární kontroly, stříhání, nakládání do přepravníku, pobyt v cizí stáji, a především hlučné závodní prostředí představují značnou psychickou zátěž.
Dobře připravený kůň nemusí na závodech plýtvat energií na řešení vlajek, reproduktorů nebo kolem stojících kamer. Díky předchozí zkušenosti dokáže většinu těchto podnětů vyhodnotit jako neškodné a soustředit se na výkon.
Stejný význam má desenzibilizace při veterinárním ošetření. Kůň, který se naučil klidně snášet manipulaci s ušima, nohama nebo injekční stříkačkou, představuje menší riziko pro sebe i pro lidi kolem nehol. Jde především o bezpečnost, welfare a kvalitu života koně.
Lze desenzibilizovat úplně všechno?
To je otázka, kterou si pokládá mnoho majitelů. Odpověď zní: ne.
Stejně jako lidé mají i koně rozdílné povahy. Někteří jsou od narození odvážnější, jiní citlivější a opatrnější. Významnou roli hraje genetika, temperament i rané zkušenosti hříběte. Kůň, který vyrůstal v podnětném prostředí a měl možnost poznávat svět postupně, bývá často sebevědomější než jedinec odchovaný v izolaci. Důležité je uvědomit si, že cílem desenzibilizace není vytvořit koně, který se nikdy ničeho nelekne. Takový kůň pravděpodobně neexistuje. Dokonce i policejní nebo vojenští koně se mohou leknout nečekaného podnětu. Skutečným cílem je něco jiného. Naučit koně, že nové situace nemusí automaticky znamenat nebezpečí. Naučit ho zvládat stres přiměřeným způsobem. A především vybudovat vztah, ve kterém člověk představuje zdroj bezpečí, nikoli další důvod k obavám. Právě důvěra je nakonec patrně důležitější než absolutní nebojácnost. Kůň, který věří svému člověku, se možná lekne stejně rychle jako ostatní. Často se však mnohem rychleji vrátí do klidu. A právě v tom spočívá největší úspěch dobře provedené desenzibilizace.
Foto: archiv společnosti Equiservis spol. s r. o.