Věděli jste, že koním dorůstají zuby skoro po celý život? Víte, kolik má kůň mléčných zubů? Nebo co je to Galvayneova rýha? Na tyto a další otázky najdete odpovědi v našem článku.
Proč jsou zuby u koně zásadní
Zuby jsou pro koně naprosto klíčové. Jsou „mlýnkem“ drtícím vláknitou stravu tak, aby ji trávicí systém dokázal využít. Trávicí trakt koně obsahuje bakterie, které pomáhají s rozkladem vlákniny na živiny, ale až v nižších stupních. Takže do žaludku se musí dostat potrava pořádně rozkousaná, aby ji kůň mohl strávit. Kůň, má-li možnost třeba ve volné přírodě nebo v pastevním ustájení, se pase až 16 hodin denně, za den udělá tisíce žvýkacích pohybů. Jakmile zuby nefungují správně a potrava není dobře rozmělněná, dochází ke špatnému využití živin, hubnutí a někdy i kolikám. Problémy se zuby se navíc často projeví i při práci – kůň se brání udidlu, hází hlavou nebo je neochotný.
Kolik má kůň zubů
Liší se to podle pohlaví. Dospělé klisny mají obvykle 36 zubů, hřebci (a valaši) mají o 4 špičáky více, celkem tedy 40 zubů. Zajímavostí jsou tzv. vlčí zuby – malé, často problematické zbytky zubů před stoličkami.
Více jsme o vlčích zubech psali v článku ZDE
Mléčné zuby a jejich výměna
Hříbě se sice rodí bez viditelných zubů, ale už krátce po narození se začínají klubat první mléčné řezáky. Během prvních měsíců života vyroste hříběti kompletní mléčný chrup který čítá 24 zubů. Tyto zuby jsou menší, světlejší a mají jemnější strukturu než trvalé. K výměně dochází postupně mezi 2,5. a 5. rokem věku. Mléčné zuby jsou vytlačovány rostoucími trvalými zuby. I u koní platí, že výměna zubů může být krušným obdobím. Stává se, že mléčné zuby se uvolňují pomaleji, než by měly, a způsobují bolest nebo tlak. Kůň pak může žvýkat jednostranně, být citlivý nebo dokonce odmítat potravu.
Stavba koňského zubu
Koňský zub je na první pohled „obyčejný“, ale při detailnějším pohledu – zejména na žvýkací ploše – připomíná složitou mapu nebo vějíř. Tato plocha totiž není jednolitá a hladká, ale je tvořená kombinací skloviny, dentinu a cementu, které vytvářejí charakteristické vzory.
Sklovina je nejtvrdší tkáň a vytváří jakési „hřebeny“, zatímco měkčí dentin se obrušuje rychleji. Díky tomu vzniká přirozený pilovitý povrch, který je ideální pro drcení vláknité potravy. Cement pokrývá povrch zubu a pomáhá vyplňovat nerovnosti.
Velká část zubu se nachází skrytá v čelisti – je to tzv. rezervní korunka. To znamená, že to, co vidíme v hubě, je jen menší část celého zubu. Uvnitř zubu se nachází dřeň, obsahující cévy a nervy, což vysvětluje, proč mohou být zubní problémy koní velmi bolestivé. Právě tento složitý „mapovitý“ povrch hraje roli i při určování věku – s postupem času se vzory mění, zplošťují a mizí.
Koňské zuby „dorůstají“
Zuby koně jsou hypsodontní. To znamená, že mají vysokou korunku a během života se postupně vysouvají z čelisti, aby kompenzovaly jejich fyziologický obrus. Tento proces není růst v pravém slova smyslu, ale spíše pomalé „posouvání“ zubu směrem ven. Ročně se zub vysune přibližně o 2–4 mm. Rychlost závisí na věku koně, tuhosti potravy a individuálních dispozicích. Tento mechanismus se u koní vyvinul jako nutnost při spásání abrazivní potravy – tráva totiž obsahuje mikroskopické částečky křemíku, které fungují jako brusivo. Důležité ale je, že tento proces není nekonečný. Každý zub má jen omezenou „zásobu“ rezervní korunky. U starších koní se tato zásoba postupně vyčerpá, zuby se zkracují, zhoršuje se jejich funkce a objevují se problémy s příjmem potravy. V přírodě přichází hubnutí a smrt. U koní v zajetí přichází na řadu kašovitá strava pro koňské dědoušky.
Obrus zubů je pro koně přirozený
V přirozeném prostředí kůň tráví většinu dne pastvou, při které drží hlavu nízko u země a provádí široké, kruhové pohyby čelistí. Tento pohyb zajišťuje rovnoměrné obrušování zubů. Moderní způsob chovu tento mechanismus výrazně mění. Krmení ze žlabu nebo ze sítě nutí koně držet hlavu výše, čímž se mění úhel žvýkání. Navíc měkká, koncentrovaná krmiva, jako jsou granule nebo müsli, nevyžadují tak intenzivní žvýkání. Výsledkem je nerovnoměrný obrus – některé části zubů se opotřebovávají více, jiné méně. To vytváří ideální podmínky pro vznik ostrých hran a dalších nepravidelností.
Háčky a zubaři
Jedním z hlavních důvodů vzniku problémů je anatomická nerovnost – horní čelist je u koně širší než dolní. To znamená, že vnější hrany horních zubů přesahují zvenku do tváře a vnitřní hrany dolních zubů zase uvnitř do jazyka. Díky tomu se neobrušují dostatečně, jsou velmi ostré a vznikají tzv. háčky, které mohou velmi nepříjemně vnitřek huby poranit. Dalšími problémy mohou být vlnovitý chrup, schody nebo mezery mezi zuby, kde se zachytává potrava a vznikají záněty.
V přirozených podmínkách by si kůň vystačil sám – jeho zuby by se díky přirozené pastvě se skloněnou hlavou obrušovaly rovnoměrněji. V moderních chovech ale tento systém nefunguje dokonale, a proto je jednou za čas zásah člověka nezbytný. Koňský zubař provádí úpravy chrupu, nejčastěji rašplováním – zabroušením nerovností a odstraněním háčků. Frekvence ošetření závisí na věku a stavu koně. Mladí koně potřebují častější kontroly kvůli výměně chrupu, dospělí obvykle jednou ročně. U starších koní je péče individuální, protože jejich zuby už nemusí dorůstat dostatečně. Zanedbaný chrup může vést k řetězci problémů – od špatného trávení přes hubnutí až po koliky. A co je zásadní: kůň často bolest neukáže přímo, ale změní své chování.
Více jsme o koňských zubařích psali ZDE
Určení věku podle zubů
V minulosti, když ještě koně neměli svoje průkazy, se věk, třeba při prodeji, určoval podle zubů. Zuby jsou totiž jedním z nejspolehlivějších ukazatelů stáří koně, a to zejména v mladších letech. Sleduje se nejen výměna mléčných zubů, ale i změny na žvýkací ploše řezáků. Při pohledu na řezáky vidíme podobné „mapky“ jako u stoliček – různé tvary a prohlubně, tzv. kalíšky. Ty se postupně obrušují a mizí. Tvar žvýkací plochy se mění z oválného na kulatější a později trojúhelníkový. Dalším znakem je tzv. Galvayneova rýha na rohovém řezáku, která se objevuje kolem 10. roku a postupně se prodlužuje. U starších koní je určování věku pouze orientační – vliv prostředí a krmení může vzhled zubů výrazně ovlivnit. Určit věk podle zubů je dnes rarita.
Foto: archiv společnosti Equiservis spol. s r. o.